Hra náhod - 15.díl - Útěkářky - Petra

05.02.2023 09:16

Probudil jsem se vedle Beáty, Její tělo překrásně vonělo. Měla vlasy rozprostřené na polštáři. Byly trochu slepené a mně došlo, že to bude asi semeno některého z hostů. Přitiskla jsem se k ní. Ještě se mi nechtělo vstávat. Hladila jsem jí jemně po zádech a po zadečku. Z kundičky jí vytékal pramínek semene, na prostěradle bylo několik loužiček, když se v noci převalovala. Spokojeně oddychovala. Byla šťastná.

Vstala jsem a v kuchyňce udělala snídani. „Beáto, chceš vajíčko natvrdo?“ Protáhla se a já si všimla, že jí semeno vytéká také ze zadečku. A že má mezi prsy zaschlé louže. „Bože, včera jsem si to fakt užila“ hlesla. „A prosím, teď vajíčko spíš na měkko“ uculila se.

Dosnídaly jsme. „Chtěla bych se trochu projít“ povídám Beátě, „půjdeš se mnou?“ „Ne, já si ještě chvilku poležím. Teď bych ani nedala nohy k sobě“ odpověděla a přitáhla si deku.

Začala jsem se oblékat. Kalhotky, punčocháče, podprsenku, košilku a na to šatičky. Jenže jsem ve skříni neměla nic než krátké koktejlky, které nosívám dolů do společenské místnosti. A nemám tu nic na ven. Venku bylo klasické dánské počasí, trochu pod mrakem, trochu vál větřík, mohlo být tak 20°C, prostě příjemně na procházku. Ale ne v lehkých šatečkách s krátkými rukávky. Musela jsem v hlavě zase probudit kluka. A přišla jsem na to. Stáhla jsem povlečení z deky a deku si omotala okolo ramen. Hezky to hřálo a vypadalo to docela elegantně. Sešla jsem ke hlavnímu vchodu a vyšla ven. Asi to byla náhoda, nevím. Žádný strážný tam nestál a tak jsem se vydala, jen tak v lodičkách po příjezdové cestě. Po chvíli jsem se ocitla na náspu mezi mokřady. Po straně cesty stála boudička. Strážný, který zde měl službu vyšel ven. „Slečno, můžu vědět kam jste se vypravila?“ A já povídám, že jen tak na procházku. On se ale postavil přede mně. „Víte, já Vás nemůžu pustit dál.“ „A proč ne“ „Mohlo by to být pro Vás nebezpečné“ „A jak?“ „Víte, cesta je úzká, jezdí tu spoustu automobilů, každou chvíli přijedou se zásobováním. Nemůžete jít dál. Mohli by Vás srazit“ Co je to za pitomost? Pomyslela jsem si. Ale co jsem mohla dělat. Stál uprostřed cesty, v domečku měl přivázaného psa a tvářil se přísně. Otočila jsem se a vrátila se do domu. Tentokrát ve vchodu vrátný stál. Byl viditelně rozrušen. „Honem, pojďte dovnitř“. Skoro mně dovnitř zatáhl. „Co se děje?“ zeptala jsem se. A on mně vedl k mému pokoji a jen povídá: „Chytili nějaké zloděje. Musíte do svého pokoje“. Šla jsem, ale najednou jsem uslyšela nějaké zacvaknutí. Vzala jsem za kliku dveří, ale nešly odemknout. Tázavě jsem se na hlídače podívala. Byl očividně také zmaten. Všechny dveře byly zamčeny a my byli uvězněni na chodbě. Na jejím konci bylo okno. Když jsme k němu došli, uviděli jsme ty zloděje. Vlastně jsme uviděli dva strážné jak vedou dvě holky od nás za ruce a za nimi šli další dva strážní se psy. Holky byly celé špinavé od bahna, šaty měly potrhané a jedné tekla z nohy krev. Nikdy předtím jsem z tohoto okna nekoukala a tak jsem si teprve teď všimla kovových rámů dole mezi stromy. Holky k těm rámům postavili, zvedli jim ruce a připoutali je. Pak vzali hadice s vodou – a ta jistě byla studená – a holky pořádně ostříkaly. „No ano, musí je přeci umýt“ okomentoval to strážný, který tu scénu sledoval se mnou. Potom holkám ty mokré šaty svlékli a nechali je tam nahé. Můj společník jen naprázdno polkl. Jeden z hlídačů, který na holky cákal hadicí k jedné z nich přistoupil, chytil jí za nohu a přidržel ji ve výšce. Další hlídač přistoupil ještě blíž a tý holce stříkal mezi nohy. V jedné chvíli se mi zdálo, že jí snad tu hadici i trochu zasunul dovnitř. To samé pak provedli i s tou druhou. „ Musí je umýt pořádně“ povídá můj strážný a trochu se mu třásl hlas. Pak k holkám přistoupili zbylí strážní a začali je šlehat rákoskama. Začali jejich prdelkama, ale pak taky přes záda, přes prsa i bříška, přes stehna a pár ran dostali i přes kundičky. Dům byl dobře izolovaný, přesto jsem slyšela jejich výkřiky. „To určitě půjdou do sauny. Dívejte, používají březové proutky“ mému strážnému se leskly oči jak sledoval tu scénu pod námi. Potom dole strážní holky odvázali a dva každou podepírali a odvedli je do malého domku nedaleko přístaviště. Toho domku jsem si všimla již dřív, je vidět i z mého okna. Strážní ho používají k odpočinku. „A jdou do sauny“ okomentoval to bezbarvým hlasem můj společník. „Vážně si to myslíš? Podívala jsem se na něho. Přikývl. Za holkama a jejich průvodci se zavřely dveře domku. Po pěšince k domku

pospíchali další strážní. „Já myslím, že se tam teď nebudou saunovat“ povídám. Podívala jsem se mu do očí. Připadaly mi něžné. Pohladila jsem ho přes uniformu. Stál, jakoby se nemohl ani hnout. Rozepnula jsem mu pásek, knoflíky na uniformě a stáhla mu kalhoty pod kolena. Vysvobodila jsem jeho naběhlý penis ze slipů a vzala si ho do pusy. Byl slaný, ale chutnal příjemně. Chvíli jsem se s ním mazlila a potom ho pár tahy dovedla k vyvrcholení. V tom se ozvalo zase to zaklapnutí. To se automaticky odemkly dveře od pokojů. Rychle si natáhl kalhoty a upravil uniformu. „Děkuju moc. A jmenuju se Robin. A prosím, nikomu nic neříkejte“. „ Já jsem Petra“ sklopila jsem oči. Víc už jsme nepromluvili, on jen sledoval jak jsem zašla do svého pokoje.