Hra náhod - 11.díl - Nový rok - Petra

07.01.2023 16:52

Ráno klepání na dveře. „Holky vstávejte, musíme se postarat o hosty“. Bohunka se nás snažila opatrně vzbudit. Pohladil jsem Martinku. Stále jsme leželi v objetí. Stále jsem měl penis v její kundičce. Slastně se začala protahovat. „To byl tak krásný silvestr. Děkuji“ a dala mi pusu. Líbali jsme se. A v tom zase „Holky, vstávejte“ „No tak jo“ zavolala Martinka a chtěla vstát. Jenže něco bylo jinak. Nešlo to. Nemohla vstát a já nemohl z její kundy vytáhnout svůj poštěvák. Podívala se na mně poděšeně. Zkoušeli jsme to a nebylo možné se hnout. „Asi už takhle zůstaneme“ snažil jsem se zažertovat. „Mami, to nejde. My nemůžeme“ „Nedělejte si legraci a pojďte mi pomoct. Nebo na vás vlítnu. A tak jsme s Martinou leželi v objetí, až na nás Bohunka vlítne. A to bylo za chvilku. Byla trochu rozzlobená. „Přece mně to nenecháte dělat všechno samotnou!“. „ Mami, my ale opravdu nemůžeme“ řekla Martinka, odkryla deku a Bohunka tak mohla vidět, jak v kundě její dcerky je vražený čurák a nejde s nim hýbat. „No to je teda problém. Počkejte chvilku, hned se vrátím“. Odešla a já se trochu styděl, že už jsem zase kluk, nemám ani nic na sobě a jen tu tak bezmocně ležím. Za chvilku byla Bohunka zpátky. „Péťo, budu ti muset dát tady tu injekci. Bude to trochu bolet, ale pak by to vaše spojení mělo povolit. Někdy se to stává, když je kunda moc nadržená a čurák je v ní moc dlouho“. „Bohunko, moc se omlouvám, ale jak jsme sem přišly, tak jsem ho tam Martince strčil a potom jsme usnuly“ „Mami, já to moc chtěla. Vlastně jsem si ho tam strčila sama“. Bohunka nás pohladila. „Jste ztřeštěné holky, co mám s váma dělat. Stejně vás mám ráda“ Najednou jsem ucítil příšernou bolest. Jakoby mi projelo rozkrokem 1000 Voltů. Ani jsem nestačil zařvat, Bohunka mi vrazila své kalhotky až do krku. „A teď ještě jednu sem a jednu tady“. To mi vrazila další injekce, tentokrát do koulí. V křeči, s vytřeštěnýma očima jsem jen ležel, nemohl jsem křičet, nebyl schopen se ani pohnout. Martinka uvolnila sevření své kundičky a přikryla mi obličej svýma prsama. „Ty moje lásko, ty moje holčičko sladká“, konejšila mně. „Teď budeš trochu spát, a až se probudíš, bude všechno v pořádku“ dala mi krásnou sladkou pusinku a já se opět vypravila do svého růžového pokojíčku snů.

Když jsem se vzbudila, slunce už svítilo. Byl jasný zimní den. Z kuchyně bylo slyšet cinkání příborů a byla cítit vůně smaženého řízku. Zase jsem usnula. Vzbudila mně Martinka. Tak vstávej Petro, proležela bys celý den. Opatrně jsem se pohnula. Stále jsem měla v hlavě tu příšernou bolest v rozkroku. Opatrně jsem si tam sáhla a … Skoro nic tam nebylo! Můj penis, kterému jsme rozverně říkaly poštěvák byl pryč. Moje varlata byla pryč. Zůstal mi tammalý výčnělek. Opravdový poštěváček. Zděšeně a napůl s úlevou jsem se podíval na Martinu. Usmála se na mně. „Pojď, obleč se, mamka ti všechno poví“

„Dobré jitro Petruško“ uvítala mně Bohunka. „Prospala jsi celé dopoledne, oběd i odjezd hostů. Všichni tě pozdravují. A …“ podívala se potutelně „Honza byl úplně zmatenej. Pojď se trochu najíst“ podaly mi židli, na ní byl nafukovací kruh. To pro jistotu. „Víš, musela jsem to udělat“ pokračovala Bohunka, „hrozilo, že by Vás museli odvézt do nemocnice. Jednak by to byla ostuda a pak by mohlo být kolegům divný, že máš takový hezký prsa a že zároveň zmizely prášky na růst prsou. A pak jedna z možností byla, že by ti museli penis amputovat. A to jsem opravdu nechtěla. .Třeba jestli se někdy v budoucnu sama rozhodneš, pak prosím, ale ne takhle. Ten tvůj poštěváček teď bude pár týdnů vypadat takhle, potom se zase začne vracet do původní velikosti“ „A ty teď pojedeš do toho Dánska, tak to se vlastně bude hodit“ dodala Martinka. Zkusila jsem dát pryč ten kruh a sednout si na židli normálně. Bylo to úplně jiné. Už mi mezi nohama nic nepřekáželo. Kalhotky mi seděly daleko lépe. Je to vlastně skvělé. A ta bolest nakonec nebyla tak zlá. „Moc vám holky oběma děkuju. Nevím co bych dělal, kdybych vás neměl. „Nevím, co bych dělala!“ opravily mně obě zároveň. „Máš teď prsa dvojky, pěkná stehýnka a prdelku. Máš krásný poštěváček. Jen ta vagína ti ještě chybí.“ Zdálo se mi, že se smějí, nebo ne? A chtěl bych mít opravdovou vagínu? Měl bych kundu a mohl bych…. Zarazil jsem se. Chtěl bych to já? A co Bohunka a Martinka? Chtěli by další ženskou v domě? „A nescházelo by vám to? Copak se vám nelíbí, když vám ty vaše krásný, šťavnatý kundičky taky protahuju normálním penisem? To by bylo divný, kdybych ho vůbec neměl“ A holky zvážněly. „Petro, tohle promyslíme později, na to bude dost času“. Pojedly jsme něco lehkého, dopily načaté víno. „Měla by sis dojednat nějaké ubytování v té Kodani a promyslet

si to. Abys neměla problémy na hranicích. Papírově seš pořád kluk.“ „Až zítra“ povídám. Pustily jsme si televizi, dávali tam vážně romantický film. Zalezly jsme si všechny tři do postele, zachumlaly se do deky a dojídaly chlebíčky. Hřály jsme se a dotýkaly. Už v půlce filmu jsme byly všechny tři ubrečené. Tak takhle začal můj nový rok. Jak na Nový rok, tak po celý rok.