Holčičí víkend 2 - Proměna - Petr(a)
Uplynuly asi čtyři roky od chvíle, kdy mě přítelkyně nachytala na švestkách. Jezdila tehdy každý druhý víkend na masérské školení a já si užíval potají mých holčičích víkendů. Jak už víte, následovalo něco, co by si přál asi každý v mé kůži.
Teď už nebydlíme v malém bytě, ale odstěhovali jsme se do jiného, mnohem většího. Také jsme se odstěhovaly do jiného města, kde nikoho neznáme. Přítelkyně dostala šanci rozjet vlastní masážní a rehabilitační středisko a mě moje práce nijak neomezovala. Pracuju již nějaký čas z domu sám na sebe.
Za tu dobu co žiju doma jako holka, se mnohé změnilo. Hlavně moje tělo. Pravidelné cvičení a čaje na hubnutí, které mi Hanka míchala, mi dodali mnohem ženštější vzhled, než bych si kdy mohl přát. Nechal jsem si narůst vlasy pod ramena. Měl jsem útlý pas a pevný, hezky tvarovaný zadeček, který by jste si určitě snadno spletly s ženským originálem. Stehna se mi také dost změnila. Byla mnohem ženštější. S pasem a zadečkem měli příslovečný tvar hrušky. Dokonce mi začaly trochu růst moje vlastní prsa, které byly na dotek velmi citlivé. Nepředstavujte si nějaké velké dvojčata, ale náznak tam byl. Dokonce i můj hlas byl ženštější. I když jsem pravidelně cvičil, neměl jsem nijak zvětšené svaly. Jóga udělala to, že jsem byl více ohebný a fit, nežli svalnatý. S Hankou si to teď náramně užíváme. Jí se líbí, že mnohem více chápu její potřeby a všechno spolu můžeme prodiskutovat jako dvě holky. Bavíme se i o intimních věcech. Taky v sobě našla svou ztracenou lesbickou vášeň. Mě se zase líbí všechno co mi tento život nabízí a za ty roky jsem se začal cítit mnohem ženštěji než kdy jindy. Dokonce i moje pocity byly silnější. Uměly jsme si s Hankou poplakat u filmu nebo seriálu a zajímal jsem se víc o ženské problémy než o mužské.
Jednoho dne, když jsme popíjely večer víno, jsem Hance řekl, že se cítím čím dál tím víc jako holka a že už tak začínám i přemýšlet. Že to oblečení, to cvičení a celkově ten život mě asi dost změnil. Dřív jsem nikdy nepřemýšlel nad operací, ale teď jsem na to myslel téměř pořád. Řekl jsem jí, že ji pořád miluju a že se nemusí bát, že nejsem gay a líbí se mi jen a jen holky. Chvíli nevěděla co má říct, ale nakonec řekla. „To je moje chyba“. „Co? “ Odvětil jsem. Ona pokračovala s tím, že mi celé ty roky dělala čaj, ve kterém byla nějaká bylinka, co obsahuje ženské hormony. Že když to pije člověk dlouho, tak že se začnou uvolňovat do těla a způsobují různé změny. Jak fyzické, tak psychické. V ten moment jsem nevěděl co mám říct. Ale ona pokračovala. „Víš lásko, mě se to začalo moc líbit, a když se milujeme jako dvě holky, je to pro mě daleko víc vzrušující, než když jsme to dělali normálně.“ Odvětil jsem jí, že mě to taky velice vzrušuje, a že už stejně delší dobu nepoužíváme k našemu uspokojení můj penis. Byl takový malý a ochablý. Daleko větší potěchu mi způsobovaly různé vibrátory a jiné pomůcky. Také jsem měl velmi citlivá prsa a vzrušovalo mě hlazení po nich. Zeptal jsem se Hanky, jestli by chtěla, abych šel na operaci a ona řekla, že když seberu odvahu, tak bude ráda.
Další dny a týdny jsme společně hledali všemožné informace o procesu přeměny. Nakonec jsme zjistily, že to není tak jednoduché, jak jsme čekali a že budeme pravděpodobně muset do Thajska a zaplatit si operaci samy. Peníze problém nebyly, takže zbývalo najít nejlepší kliniku, která poskytuje tyto služby. Po dlouhém hledání, jsme našli pana doktora, který nám zcela vyhovoval, a my se rozhodly pro návštěvu jeho kliniky. Zatím jsem nedokázal veřejně vystoupit jako žena, takže jsme do Thajska jely na dovolenou, jako normální pár. Nicméně náš cíl byl jiný. Chtěly jsme poznat pana doktora a jeho kliniku. Když jsme přijely na hotel, hned ten den pro nás přijelo auto z kliniky. Během deseti minut jsme byly na místě a pan doktor nás vítal. Dobře věděl, že mu zaplatíme co si řekne a za dobrou práci se mu odvděčíme. Provázel nás všemi částmi kliniky a pořád se na mě usmíval. Pořád říkal, že se mu velice líbím a že jsem dobrý materiál. Šly jsme do projekční místnosti, kde nám pustil film o přeměně pohlaví z muže na ženu. Když došlo na samotnou operaci, musím
říct, že v ten moment jsem si to chtěl rozmyslet, ale Hanka mě přidržela za ruku a řekla, že když to vydržím, budeme šťastné obě dvě až na věky. To mě připoutalo k židli a utvrdilo v tom, že to musím vydržet. Po filmu prohlídka pokračovala. Šly jsme společně s doktorem do pooperační části, kde každá pacientka měla svůj luxusní pokoj laděný velmi žensky. Ženy po operaci, které souhlasily s návštěvou, byly velmi ochotné a dokonce mě nechali si sáhnout na jejich prsa. Na této klinice nepoužívají implantáty, ale odsají Vám vlastní tuk a použijí ho k vymodelování poprsí, takže výsledek je až přírodní. Byl jsem naprosto ohromen celou touto klinikou a personálem. Naše dovolená pokračovala docela normálně, až na občasné návštěvy kliniky a dojednávání různých maličkostí. Mezi tím jsme normálně chodily na pláž a do města. Musím říct, že pobyt na pláži byl pro mě velmi vzrušující, protože můj celkový vzhled byl už teď velmi ženský. Jako muž jsem se styděl za svá rašící prsa, ale jelikož mě tam nikdo neznal, překonal jsem to a užil si zbytek dovolené. Termín operace byl stanoven na září příštího roku, což bylo za rok a půl. Velmi brzy, ale přitom velmi daleko.
Když jsme se vrátily z Thajska domů, začal jsem brát prášky, co jsem dostal od pana doktora. Čaj, který mi tak otevřel oči jsem popíjel také. Začaly také přípravy na můj nový život. Oblečení jsem měl dost, ale musely jsme vymyslet, jak přejdu do ženského světa. Zašly jsme teda na konzultaci k odborníkovi, lépe řečeno k odbornici. Docela chápala náš problém a říkala, že má ročně desítky podobných případů. Nicméně operaci v Thajsku nám rozmlouvala. Když se ovšem dozvěděla, kdo a kde ji bude dělat, nakonec uznala, že jsme vybraly dobře. Nadhodila také právní problémy takové přeměny, ale dodala, že se vše vyřeší. Další týdny a měsíce plynuly. Úplně jsem cítil, jak se měním zvenku i zevnitř. Každý den jsem prohlížel různé stránky s přeměnami z muže na ženu a nemohl se dočkat toho, až to přijde. Hanka už mi neřekla jinak než Petro či Petruško a já se začal také oslovovat a přemýšlet o sobě v ženském rodě. Byla jsem čím dál tím více ženou v pravém slova smyslu. Už mi ani nepřišlo divné a dokonce ani vzrušující líčení a být oblečený jako holka. Připadalo mi to zcela normální a Hance taky. Naše sexuální hrátky už probíhaly výlučně za použití různých hraček. Můj penis zůstával spoután. Stejně už byl díky lékům tak malý, že nemohl plnit svou funkci správně. Také mi už nerostly vousy a všechny chlupy zesvětlely. Nohy jsem si sice holila, ale jasně to bylo vidět na rukou.
Asi rok a dva měsíce po započetí terapie léky, jsem začala mít chuť vyrazit jako holka ven. Normálně ve dne. Stejně jsem už dlouho vypadala jako holka a spíš sem vypadala divně v pánském oblečení. Hanka byla absolutně nadšená a okamžitě začala plánovat, jak půjdeme zítra nakupovat jako holky. „Zajdeme si na nákupy, na kafčo a můžeme i na nehty“. V tom jsem ji zadržela, že až tak to nevidím. S nákupy a tak souhlasím, ale na manikúru zatím nejdu. Druhý den ráno jsme se pomalu nachystaly a vyrazily ven. Musím uznat, že jsem vypadala velmi žensky. Ty prášky, čaj a cvičení udělaly divy. I moje tvář byla značně užší a špičatější. Rty byly také značně plnější. Když jsem se podívala do zrcadla, viděla jsem normální holku. Otypovala bych ji tak na 27 let. Jen mi něco chybělo. Kabelka. „Lásko moje, potřebuju kabelku“. Povídám. „Jakou?“ Odpověděla Hanka. „Nějakou bílou. Mám bílé kozačky a náušnice, tak aby to ladilo.“ Nechtěl jsem věřit svým vlastním uším, že to ze mě vyšlo. Ale bylo to tak. Připadalo mi to úplně normální sladit si oblečení. Každopádně jsme vyšly z bytu a nastoupily do auta. Nikdo nás neviděl, ale přeci jen mi to přišlo trochu vzrušující. Ta situace, kdy už se cítím jako žena, ale přitom jsem stále muž a někdo mě může takhle vidět, je nepopsatelná. Auto řídila přítelkyně, protože kdyby nás zastavili policajti, tak bych jim musela dát mé doklady, na kterých jsem stále mužem. Přijely jsme k obchodnímu středisku a šly dovnitř. První jsme si zašly na toaletu se vyčůrat a upravit. Když jsme byly hotovy, tak jsme si daly ještě kávičku v místní kavárně. Kupodivu číšník nic nepoznal a zeptal se nás: „Co si dáte slečny?“ To bylo poprvé, kdy mě někdo měl za holku a oslovil mě tak. Neuvěřitelné. Po kávičce jsme šly nakupovat různé hadříky a doplňky. Ani jedna prodavačka nepoznala, že nejsem úplná holka. Vybíraly jsme různé svetříky a halenky a já si je vždy zkoušela v kabince. Nikomu nebylo nic podezřelé. Absolutně úžasný pocit svobody a volnosti. Jen mne pořád trápilo, že mám operaci před sebou a není už za mnou. S Hankou
jsme také zašly do obchodu se spodním prádlem, kde si chtěla vybrat nějaký sexy korzet, punčochy a podvazky na naše holčičí hrátky. Když jsme tam přišly, tak se mě zeptala: „Co se ti líbí Peti?“ Měla jsme tam už od první chvíle vyhlédnutý černý saténový korzet s růžovými doplňky a krajkovým lemováním. „Toto by se mi na tobě líbilo“. Odvětil jsem. Ona mi ale řekla, že ne pro ni, ale pro mě. To bylo poprvé, co jsem si mohla v obchodě se spodním prádlem naprosto bez obav něco zkusit. Prodavačka vůbec nic nepoznala, ani si nás nevšímala. Zašla jsem teda do kabinky a s sebou jsem si vzala ten korzet. Když jsem se vysvlékla, stála jsem tam jen v kalhotkách a epitézách, které jsem stále nosila, protože moje vlastní prsa ještě zdaleka nedosahovala těch rozměrů, které jsem si přála. Kompresní punčochy jsem nenosila, protože má stehna vypadala žensky sama o sobě a penis je natolik malý, že ho stačí jen schovat do kalhotek. Když jsem tam stála nahá, objevila se před kabinkou Hanka a vklouzla dovnitř. Pomohla mi zapnout korzet a říkala, že už se těší na doma. Korzet perfektně padl a udělal mi dokonale ženský výstřih. Hanka si koupila temně fialový korzet, který jí obepínal i krk, ale ve výstřihu byla díra. Než jsme vyšly z obchodu, koupily jsme ještě podvazkové pásy a punčochy, které se hodily k našim novým věcem. Z obchodního střediska jsme vyšly s různými kabelkami a taškami plných věcí, které jsme naházely na zadní sedadlo a jely jsme domů.
Když jsme přijely domů, musely jsme to obě na sebe hodit. Bylo to k nevydržení, jak jsme byly nadržené. Nedovedu to vysvětlit, ale těšila jsem se, jak budu hezká a sexy a jak si uděláme navzájem s Hankou dobře. Ten večer jsme strávily dlouho jen mazlením a líbáním. Ale nakonec jsme nemohly ani jedna odolat hračkám co máme v šuplíku. Vyzkoušela jsem už skoro všechny holčičí hračky, ale zezadu to prostě není ono. Krom toho mou největší touhou byly venušiny kuličky, které byly prostě nereálné. Hanka si všimla, že jsem nějaká zamyšlená a zeptala se mě co se děje. Řekla jsem jí, že je vše v pořádku, jen že už se cítím být uvnitř žena a dnes v tom obchoďáku mi to pořádně došlo. Jenže když se podívám dolů tak jsem pořád kluk a to že mě dělá trochu smutnou. Chvilku mě konejšila se slovy nebuď smutná, brzo se to změní a budeš šťastná. Nakonec jsme obě usnuly i v těch korzetech. Ten den jsem si opravdu uvědomila, že už není cesty zpět, a že se už dávno necítím být mužem.
Asi tři měsíce po tomto zjištění, kdy už jsme se pomalu chystaly do Thajska, kde strávíme dalšího půl roku, jsme opět navštívily paní odbornici, která nás vítala se slovy: „Vy jste ale pěkné holky, moc Vám to sluší.“ Aby bylo jasno, tou dobou už jsem normálně vystupovala jako žena a nikomu to nepřišlo divné, protože jsem tak i vypadala. Paní doktorka nám řekla, že už zařídila vše potřebné a že se jí podařilo vyjednat i to, že ještě v Thajsku dostanu nové doklady s ženským jménem a novou fotkou. To mě dostalo. Ale když jsou peníze, je asi možné všechno. Měsíc po setkání s paní doktorkou, jsme odlétaly to Thajska. Doma bylo vše zařízeno. Rodiče už oba nemáme, tak zbývalo zajistit pracovní záležitosti. Přítelkyně dala pokyny zaměstnancům a řekla jim, že letí na půl roku do Thajska studovat. Nikdo ze zaměstnanců ani netušil, jaká je realita. Nikdy mně neviděli a já neviděl je. Hanka mi říkala, že si o ní myslí, že je lesbička. A také to byla částečně pravda. Až přijedeme, nebude jim aspoň divné, že chodí s holkou. V den kdy jsme odjížděly, jsem musela mít na sobě pánské oblečení, abych přešla přes pasovou kontrolu. Tou dobou už jsem měla ve skříni jen jednu košili, kalhoty a koženou bundu. Když jsme přiletěly do Thajska, mým prvním cílem byly toalety na letišti. Už jsem měla dost těch pánských hadrů. Na dámských toaletách jsem se převlékla a nalíčila. Byla to otázka chvilky. Už jsem to měla nacvičené a nepřišlo mi to nijak zvláštní. Staré pánské hadry jsem s velkou úlevou odhodila do koše. „Už nikdy více mužem“ Zakřičela jsem. Slečna co seděla na toaletě se musela divit, co si to tam děje, ale mě to bylo v ten moment jedno. Z toalety jsem vyšla jako nová bytost. Odhodlaná a připravená na svou proměnu.
Ten den jsme se ubytovaly v apartmánu hned vedle kliniky, kde mělo dojít k mé proměně. Ještě se nic nedělo. Normálně jsme šli spát. Ráno po snídani, jsme měly domluvenou první schůzku s panem doktorem. První den mi pan doktor zalichotil a říkal, že léky zabraly opravdu výjimečně dobře a on že bude mít minimum práce. To mě trochu
uklidnilo. Probíhalo různé měření a diskuze nad tvarem poprsí a nosu. Také chtěl vědět, zda podstoupím i laserovou depilaci a korekci hlasivek. Všechno jsem odkývala a domluvily jsme konkrétní den a podobu zákroku. Za dva dny, bude můj sen splněn. Ta chvíle, kdy se vše změní už přícházela. Když jsem to večer říkala Hance, tak jsme se obě rozplakaly. Ne nad tím že už nebudu nadále mít penis, ale nad tím že budeme konečně dvě regulérní ženy, které se navzájem milují. Druhý den probíhal vcelku normálně. Šly jsme spolu na nákupy. Nakoupily jsme spoustu hadříků a bot, které už budu nosit jako hrdá a sebevědomá žena. Večer jsme se obě, i když já s mírným studem, loučily s mým penisem. Už nedělal to co penis dělat má, ale pořád tam byl.
Ráno, v den operace, jsem nemohla ani dospat, jak jsem byla nervózní. Hanka mě odvedla na kliniku, kde už na mě všichni čekali. Vysvlékla jsem se úplně do naha a pan doktor na mě začal něco kreslit. Kolem chodila sestřička a pořád mě uklidňovala. „To bude dobré slečno. Pan doktor je profesionál. Budete dokonalá žena“ Povídala. Hanka tam byla také a byla možná víc nervózní než já. Přeci jen je to náročná operace, kde se může cokoliv pokazit. Já budu spát, a když umřu, tak o tom ani nebudu vědět, ale ona to bude mít podstatně těžší. Špatné myšlenky mě nesměly ovládnout. Přestala jsem na to myslet a užívala jsem si poslední chvíli při smyslech. Než bych se nadála, odvedli mě na sál a já si lehla na stůl. Hanka mě pořád držela za ruku, když mi nasadily dýchací masku a píchly injekci s anestetikem. Pomalu jsem usnula. Nepamatuju si vůbec nic. Ani nevím, jestli se mi zdály sny.
Když jsem se probudila, bolelo mě úplně celé tělo. Bylo to opravdu nesnesitelné, a tak mi pan doktor píchnul něco proti bolesti. Byla jsem již při vědomí, ale pořád jsem se cítila, jako v jiném světě. Jako bych byla jen divákem ve svém vlastním těle. Po probuzení byla Hanka vedle mě a říkala: „Všechno dobře dopadlo miláčku, teď už nám bude dobře“. Podala mi zrcadlo a já v něm viděla jen obvazy. Celou tvář jsem měla zafačovanou a nešlo vidět nic. Jen ta bolest tu stále byla. Nohy jsem měla upoutané v nějaké konstrukci, abych s nimi nemohla hýbat. Připadala jsem si jako u gynekologa, i když jsem tam nikdy nebyla. Když jsem se chtěla podívat na prsa, nešlo to. Nemohla jsem ani vstát a stejně byly pod obvazem. Pomalu začínala účinkovat injekce a já začala být malátná. Pamatuju si, že Hanka ještě řekla, že mám být trpělivá a že bude u mě. Pak jsem usnula. Takto probíhal celý následující týden, možná 14 dní i tři týdny. Připadalo mi to jako jediný den. Střídavě jsem byla při vědomí a střídavě v rauši z těch injekcí. Moc si z toho nepamatuju, ale vím, že během těchto dní jsem prodělala také operaci hlasivek, takže jsem nemohla mluvit. Pamatuju si sestřičku, jak se o mě stará a Hanku, jak sedí u postele. Víc nic. Hanka si mezitím opravdu našla školu thajských masáží. Aspoň měla co dělat, když jsem byl na klinice. Po těch třech týdnech bolest pomalu ustupovala a já začala být zas při vědomí bez těch injekcí. Jednoho dne ráno jsem se probudila a Hanka už seděla u postele. Vzápětí přišel pan doktor a říkal, že dnes je den D. Začal mi odmotávat obvaz z tváře a když ho odmotal, podal mi zrcadlo. Tvář jsem měla samou modřinu a napuchlou, ale šlo jasně viděl, že mám jiný nos, tváře a bradu. Trochu mě to zklamalo, protože jsem čekala hotový výsledek, ale pan doktor mě ujistil, že vše bude v pořádku. Nemohla jsem se na nic ptát, protože jsem nemohla mluvit, tak jsem tam jen ležela a čekala co bude. Hanka byla stále se mnou a podporovala mě. Pan doktor začal odmotávat i obvaz z prsou. Tam to bylo podobné jako na tváři. Samá modřina a dvě jizvy. Nicméně jsem měla jasně patrná dvě prsa velikosti tři až čtyři. Byl to neuvěřitelný pohled, když jsem se podívala dolů. Byly prostě tam. Byly součástí mého těla a já je jasně cítila. Sáhla sem si na ně a ucítila tupou bolest. „Ještě jsou hodně citlivé“. Řekla Hanka a pan doktor to po ní zopakoval anglicky. Když jsme se na ně dostatečně vynadívaly a ohmataly je, nastal čas odmotat obvaz v rozkroku. Jasně jsem cítila, že tam něco není, ale zároveň to dost bolelo. Pan doktor odmotal obvaz a já mohla jasně vidět můj hrbolek. „To je venušin pahorek“ řekla Hanka. „Tak se říká tomu hrbolku co můžeš vidět. Když jsem si tam dolů sáhla, ucítila jsem hadičku. To mě trošku vyděsilo, tak jsem hned ruku oddělala, ale pan doktor i Hanka mě hned uklidnily, že to je zcela běžná součást pooperační fáze. Hanka vzala mou ruku a sáhla mi s ní na mou novou pipku. Jen na ten venušin pahorek, ale i tak to bylo něco nepopsatelného. Pan
doktor mi dal nějaké stahovací kalhotky a pás přes prsa. Také jsem dostala nějakou hojivou masku na tvář. Vypadala jsem strašně, ale pro krásu se musí trpět, říkala jsem si v duchu. Ten pocit v rozkroku, ta neuvěřitelná volnost a pohyblivost, ten pocit na hrudi zato stály.
Na klinice jsem strávila další tři týdny a učila se používat moji novou výbavu. Nevěřily byste, jak je složité, naučit se chodit s tou stále citlivou pipkou na záchod. Moje nová prsa už byla téměř zahojená a já si užívala ten slastný pocit mít vlastní dvojčata, pohupující se s každým mým krokem. Po třech týdnech mi pan doktor odstranil tu strašnou hadičku z pipky a řekl, že vše je jak má být. Přinesl kufřík, ve kterém byly nějaké tyčinky. Měly různý průměr a já nevěděla co jsou zač. Vysvětlil mi, že aby moje nová mušlička zůstala otevřená a aby se zvětšovala, musím každý den dilatovat. Řekl, ať si sednu na křeslo. Upoutal mi nohy do toho gynekologického postroje a roztáhnul je. Vzal ten nejmenší z dilatátorů, nanesl na něj lubrikant a pomalu jej začal zasunovat dovnitř. Dost to bolelo. Moje pipka byla ještě hodně citlivá. Nicméně jsem jasně cítila, že mi jezdí v mé mušličce nahoru a dolů. Byl to nepopsatelný pocit cítit něco uvnitř mého těla. Když ho vytáhl, dal mi ještě hromadu dámských vložek. Těch největších jaké jsem kdy viděla. Říkal, že budu mít ještě dlouho výtok, ale ten prý postupně vymizí. Jelikož jsem za celou dobu nedostala žádnou infekci, tak mne mohl pustit za Haničkou na apartmán. Stejně byl hned vedle kliniky a využívaly ho stejné holky jako já. Když jsem vyšla z ordinace, moje láska stála přede dveřmi. Stále jsem nemohla jít úplně bez pomoci, tak mi pomohla přejít do apartmánu. Byla jsem stále oblečená do růžového nemocničního pyžama, ale neměla jsem moc sil ani chuť se převlékat. Když jsme přišly na pokoj, tak mi začala vyprávět, co se všechno naučila ve škole a že už se těší, jak to všechno vyzkouší doma. Já jí na oplátku ukázala kufřík, který jsem dostala od doktora a vysvětlila jí, na co to je. Když to vyslechla, tak mě začala přemlouvat, že to chce zkusit. „Jako ty si to chceš vyzkoušet na sobě?“ Odpověděla jsem. „Ne, na tobě“. Řekla. Souhlasila jsem s podmínkou, že to bude velmi jemně. Hanka mi stáhla stahovací kalhotky, nagelovala nejtenčí dilatátor a začala ho pomalu a jemně zasunovat dovnitř. Musím uznat, že mě to bolelo mnohem míň než od doktora. Měla to prostě v ruce. Když skončila, tak mně usušila, vydezinfikovala, podala mi novou vložku a já si znovu natáhla ty stahovací kalhotky. Už jsem se nemohla dočkat dne, kdy je nebudu muset nosit. Taky chtěla vidět prsa. Na ty jsem byla pyšná. Svlékla jsem to pyžamo z kliniky a sundala stahovací pás, co obepínal mé dvojčata. Hanka je vzala do rukou a uznale pokyvovala hlavou. „Hmm, dobrá práce. Vypadají moc dobře.“ Mě se také velmi líbily. Chtěla jsem prsa mírně do špičky, stejné jako byly moje epitézy a taky jsem takové dostala. Stále byly vidět modřiny a jizvy, ale začínaly pomalu blednout. I na obličeji jsem měla pořád patrné modřiny a jizvičky, ale stejně jako na prsou postupně mizely.
Uběhlo pět měsíců, během kterých jsem chodila na kontroly k panu doktorovi a na laserovou depilaci. Můj hlas už byl v pořádku a já mohla normálně mluvit. Byl to ale jiný hlas, než na který jsem byla zvyklá. Zněl opravdu žensky. Tvář a prsa se za tu dobu skoro zahojily a já mohla v zrcadle vidět opravdovou ženu se vším všudy. Dokonce i nahá jsem v sobě viděla mladou, vcelku svůdnou ženu do třiceti let. Během těch pěti měsíců jsme se s Haničkou dostaly až k nejširšímu dilatátoru. Moje pipka už byla řádně široká a hluboká. Taky už nebyla tak citlivá na bolest. Při dilatování jsem začínala cítit úplně něco jiného, než byla bolest. Cítila jsem rozkoš, jakou jsem nikdy před tím nepociťovala. Bylo to tak intenzivní, že jsem místy vyjukla stejně jako Hanka když jsem jí dřív dělala vibrátorem nebo ještě dříve jako kluk penisem. Hanka si toho taky začínala všímat a čím dál tím častěji chtěla dilatovat. Teď už to ovšem nebylo dilatování ale normální zajíždění vibrátorem do mojí nové mušličky, která nádherně vlhla. Ty dny jsem prožívala něco úžasného. Bylo to seznamování se s novým tělem. Skoro nic mě nebolelo a vše bylo jako z pohádky. Každý den jsem ještě chodila k panu doktorovy na prohlídku, ale ty už byly více či méně preventivní nebo edukační. Učila jsem se novým věcem, jako zavádění tampónů, dilatování s novým dilatátorem, který vypadal skoro jako salátová okurka. Také jsem se učila hlasové cviky, které měly za úkol ještě více zjemnit a zvýšit tón mého hlasu. A v neposlední řadě jsem se musela
vyfotit na nové doklady, které měly dorazit. Hanka mezi tím vším dokončila školu thajských masáží a nemohla se dočkat, až přijedeme domů a začneme nový život. Já jsem byl na tom stejně. Poslední týden našeho pobytu v Thajsku jsme věnovaly už jen společným výletům k moři, do kterého jsem zatím pořád nemohla, kvůli možnosti infekce. Ale trávily jsme čas na výletních lodích a na plážích. Také jsme chodily hodně po klubech a nakupovat. Dříve mi to nepřišlo, ale ti chlapy pořád hledí jak opaření, když vidí pěknou holku. Ne jednou se stalo, že se s námi dali do řeči nějací kluci, ale když zjistily, že tu jsme spolu na dovolené a jsme do sebe zamilované, tak většinou vycouvali. Někteří si začali povídat a snažily se nás přemluvit. Nic naplat, měli smůlu. Miluju svou lásku, se kterou jsem prožila to co s nikým jiným.
Jednoho dne se objevily v pokoji na stole doklady s mojí novou fotkou, jménem Petra a ženským pohlavím. Byl tam pas, občanka, řidičák a kartička pojišťovny. Hanka mi řekla, že to přišlo už včera a že se na to nemůže vynadívat. Já na tom byla úplně stejně. Toho pohledu na doklady, kde byla krásná žena, či dívka, jsem se nemohla nabažit. Staré doklady jsem rozstřihala na kousíčky a vyhodila. Je tu nová etapa mého života, pomyslela jsem si. Dva dny před odjezdem domů, jsme šly společně na poslední kontrolu u pana doktora. Musela jsem se naposledy vysvléknout a usednout do toho postroje. Pan doktor nám odsouhlasil odjezd domů a my mohly opustit náš dočasný domov v Thajsku. Na letišti jsem měla opravdu strach, zda něco nepoznají, ale všechny mé obavy byly zbytečné. Prošly jsme absolutně bez problémů. Seděly jsme v letadle. Já tentokrát již jako plnohodnotná žena. Žena, která se těší do nového života. Hanka to celou dobu brala jako samozřejmost, ale pro mě to bylo jako zázrak zrození.
Když jsme dorazily na letiště u nás, byla jsem opět trochu nervózní. Co trochu, byla jsem nervózní jako prase. V Thajsku to prošlo, ale tam jsou zvyklý na ledacos. I když jsem věděla, že jsem naprosto normální holka se vším všudy, byl to prostě stres. Na pasové kontrole jsem málem omdlela, ale nakonec se nic nestalo. Paní u přepážky se mě zeptala, jakou jsem měla dovolenou a to bylo vše. Když jsem prošla celnicí na letišti, jsem za vodou, pomyslela jsem si. Jsem holka. Jsem žena u nás v České republice. Popisování tohoto pocitu by vydalo na několik stránek. Vše co jsem několik let prožívala, co jsme s Haničkou podstoupily a co se změnilo, se vyplatilo. Domů z letiště nás odvezl taxík. Pán nám všechno naložil a ptal se, zda jsme byly na nákupech. Měly jsme toho opravdu dost a vypadaly jsme, jako kdybychom přijely z Milána.
Doma bylo vše tak, jak jsme to tam před půl rokem nechaly. Jen poněkud zaprášené. Když jsme vybalily poslední věci a všechno uklidily, musela proběhnout každodenní dilatace. Tentokrát už ale s obrovským dilatátorem, který jsem dostala v Thajsku. Oblékla jsem si jen župan a Hanka si to vzala celé na starost. Mě stačilo se jen uvolnit. Bylo to absolutní blaho. Opravdový pocit ženskosti ,když do mě ten obrovský dilatátor zajížděl tam a zpět. Nic mně nebolelo a tak jsem se začala hladit na prsou a sjížděla jsem až k mé mušličce, kde byla Hanička s dilatátorem. V ten moment jsem si připadala, jako královna světa. Byla jsem se svou milovanou, která mi dělala dobře a byla jsem sama sebou. Byla jsem ženou. Stále jsem sice musela nosit ty vložky, ale už nebyly tak velké, jako dřív a navíc je to součást života ženy. Budu je nosit už navždy. Také jsem musela brát stále prášky, které budu brát už také navždy. Ale to je malá cena za mou spokojenost. Následující týdny byly ve znamení změn. Naše paní specialistka, která zařídila doklady mi zařídila i gynekologa, který se stará o podobné případy. Prvně jsem si nebyla jistá, jak zvládnu první návštěvu gynekologa, ale protože vypadám opravdu jako žena, tak si mě v čekárně ani nikdo neprohlížel a první návštěva ženského lékaře proběhla zdárně. Pan doktor byl velmi příjemný a nic ho nezaskočilo. Jen tak pro zajímavost jsem se ho zeptala, jestli můžu mít sex s mužem. Odpověděl, že v tom nevidí žádný problém. Musím se přiznat, že jsem nad tím přemýšlela už v Thajsku, ale nějak jsem to přešla. Doma jsem svůj zážitek vyprávěla Hance a řekla jsem jí i o tom sexu s mužem. Trošku ji to zarazilo, ale pak řekla, že to chápe. Že jako žena mám určitě své potřeby a chci si vyzkoušet, co mé tělo dovede.
Jelikož byl pátek, navrhla, ať se jdeme pobavit někam do klubu nebo na diskotéku. Souhlasila jsem. Měla jsem to ráda a ráda jsem se pohybovala žensky. Teď už to bylo vlastně
úplně normální. Bylo začínající léto, tak jsme se oblékly docela lehce. Já si vzala jen krátkou bílou sukni s rozparkem a žluté tričko s výstřihem do V. Ještě světlou halenku, kdyby byla zima a můžu vyrazit. Nalíčila jsem se a byla připravená jít se pobavit. Hanka se mezitím také oblékla. Vzala si krátké růžové kraťasy a bílé tričko s nápisem I´m gay. Když jsem to viděla, nevěřila jsem, že to je pravda, ale Hanka říkala, že je na to hrdá a že se za to nestydí. Když jsme dorazily do klubu, byla tam dost dlouhá fronta. Jaké bylo moje překvapení, když na nás vyhazovač zavolal: „ Hej kočky, chcete dovnitř?“ No jasně že jsme chtěly. Uvnitř byla zábava v plném proudu a my se přesunuly k baru. Chvilku jsme tancovaly, chvilku si povídaly u baru. Jak noc plynula a alkohol působil, Hanka se mě zeptala, jestli chci toho chlapa? Řekla jsem jí, že u toho doktora to byla jen hypotetická otázka, ale ona mě stejně přemlouvala a říkala, že jí to vadit nebude. Asi díky alkoholu a delší touze vyzkoušet něco jiného jsem souhlasila. „Jak ho seženeme?“ Zeptala jsem se. Hanka opověděla, ať to nechám na ní. Odběhla a dlouho se nevracela.
Uplynulo asi 15 minut a já tam seděla u baru sama. V tu chvíli se za mnou ozvalo: „Můžu ti koupit panáka?“ Když jsem se otočila, byl tam mladý pohledný muž, který se na mě usmíval. „Jasně.“ Odpověděla jsem. Říkal, že se jmenuje Petr. „To je náhodička, Petr a Petra.“ Povídám. Chvilku jsme stály u baru a seznamovali se. Po chvilce jsme šli na parket. Hráli zrovna nějaký ploužák a on se mě zeptal, jestli si můžeme ve vší počestnosti zatančit i na toto. Souhlasila jsem. Chytila jsem ho za ruce a začaly jsme tančit. Když písnička dohrála, zeptal se mě, kdy půjdu domů a že mě doprovodí. Na to jsem odvětila, že už bychom mohli jít a že budu ráda, když mě doprovodí. Hanka už byla v tu dobu asi dvě hodiny pryč. Nejspíš je doma a toto byl celou dobu její plán, říkala jsem si. Když jsem se Petra zeptala, kde bydlí, tak mi hned před klubem ukázal okna bytu ve kterém žije. Zeptal se mě, jestli se nechci podívat a já souhlasila. Plán byl jasný. Vyzkoušet sex s chlapem. Když jsme přišly do jeho bytu, chvilku mi trvalo, než jsem se odhodlala, ale nakonec jsem ho začala líbat. Ani mi to nepřišlo divné. Už jsem se sžila s ženskou rolí a toto je její logické pokračování. Petr ze mi pomalu sundával sukni a tričko a začal mi hladit prsa. Nic nepoznal. Sundal mi podprsenku a začal mi olizovat bradavky. Mezi tím jsem sundala jeho oblečení i s trenýrkami. Byl přede mnou nahý. On mi na oplátku sundal kalhotky a já stála nahá před ním. Stála jsem jako žena, nahá před nahým mužem, který nic netuší a schyluje se k sexu. Viděla jsem jeho ztopořený penis a letmo zavzpomínala na ten svůj. Už si ho ani pořádně nepamatuju. Petr mě položil na postel a začal rukou masírovat mou mušličku. Nahmatal poštěváček a jemně ho mačkal. Byla jsem v sedmém nebi, i když jsem stále myslela na Hanku. Když byla moje mušlička dostatečně vlhká, zasunul do mě svůj penis a začal přirážet. Řekla, jsem mu, že musí jemně, jinak že odejdu. On poslechl a byl opravdu jemný. Sex s mužem v roli ženy je naprosto fenomenální. Cítila jsem tolik vzrušení, kolik jsem necítila ani při hrátkách s Haničkou a určitě to nebylo naposled, co jsem byla s mužem.
Tady se můj příběh sbíhá s přítomností, a jak píšu tyto řádky, vzpomínám na vše, čím jsem prošla. Teď pracuju společně s Hankou v její firmě, kde dělám recepční a uvádím, většinou klientky, do prostor, kde se masíruje a kde probíhají různé terapeutické procedury. Žijeme společně a dokonce jsme se registrovaly jako lesbické partnerky. V práci to všichni berou normálně a nikomu to nevadí. Nikdo neví o mé tajné minulosti. Tu jsem stejně nechala daleko za mnou. Teď jsem vyrovnanou a sebevědomou lesbickou ženou se vším všudy a s kvalitním vztahem. Jsem spokojená.
PS: Venušiny kuličky, které jsem vždy chtěla vyzkoušet, ale nemohla, nosím téměř každý den i v práci.
