Gymnastkou - 8.díl - Lezanka

17.07.2022 11:58

Ráno jsem byl celý rozlámaný, bolelo mě hlavně kolem krčku a v rozkroku, což jsem považoval  za důvod, proč si hned po ránu trochu zacvičit.

„Ta Monika je teda případ!“

Vstal jsem a ještě jako  žena  vlezl do koupelny, kde na mě koukala dlouhovlasá holka. Zhrozil jsem se, rychle šáhl po paruce a pousmál se, když šla  sundat. Prsa mi taky zůstaly v rukou a tak jsem se rychle sprchl už jako muž, propláchl umělou vaginu a dal sušit spolu s poprsím a gymnastickým dresem.

„Škola, ještě že začínáme dnes později!“

Srovnal jsem dívčí věci, připravil učivo pro muže a už pádil do školy.

„Petře ahoj!“

„Blani, tak co pinčes?“

„Jo, dobrý, ale ta tvoje sestřička se pěkně vybarvuje!“

„Co provedla?“

„Porazila mě!“

A až po chvilce dodala.

„... v pinčesu!“

„Aha, jo takhle, no jasně!“

„Musím, uvidíme se!“

Políbili jsme se, jako by jsme opravdu spolu chodili a pak už zaběhla za roh. Jenže se z druhé strany vyrojily holky z bazénu.

„Petr, číhej Mončo!“

A v momentě mi už vyseli na krku. Já je chytil v pase a usmál se na ně.

„Co Blanka, ještě tě zajímá?“

„Budete se divit, ale já mám všechny holky rád.“

„A koho víc?“

„Neházel bych mincí!“

„Jirko, ty si tu taky?“

A k němu se přitočila Běta.

„Jo, hlídám Petra, víš? Po tom sobotním bazénu je  k neudržení“

A dali si pusu, až to mlasklo. V tom mi dala pusu  Žaneta až jsem cítil tu její citronovou  chuť. Hodně mě tím překvapila, ale nebránil jsem jí. Při tom si přivřela oči a objala mě kolem krku. Odtáhla se až po chvilce, protože si mě jazykem vychutnávala.

„Docela umíš líbat!“

„Lepší jak Blanka?“

Monika byla trochu  smutná, ale po chvilce k nám přišel ještě jeden kluk, který jí oslovil a dal  drobnou pusu. Ta se konečně pousmála.

„No to je těžké posoudit za tak krátkou chvilku.“

A vysloužil jsem si další polibek. Líbala vášnivě a já měl v hlavě guláš. Najednou zazvonilo a my se museli rozloučit.

„Ty to bereš hopem Petře, jen co je pravda!“

„Jirko, dej pokoj! Víš že je to Tvoje práce z Aquaparku.“

„Ale nelituješ toho, co?“

Jen jsem zavrtil hlavou, ale to už jsme vcházeli do třídy těsně před učitelkou matiky.

„Sedněte si! Až na Petra, toho rovnou vyvolám!“

Obrátil jsem svou chůzi zpět a stoupl si k tabuli s fixkou v ruce. Učitelka mi nadiktovala pěkně složitý příklad a než stihla zapsat a vyřídit pár věcí, byl jsem s příkladem hotov.

„No tak vidíte, že  opravdu nemusíte litovat toho, že jsem Vás vyvolala. Sedněte si!“

Ulevilo se mi a šel si sednout. Těch pár hodin mi uteklo a pak jsem se skrýval na obědě před všemi holkami, což se mi povedlo. Domů jsem přišel utahaný, tak že jsem na chvilku zadřímal.

 

Když jsem se podíval na hodinky, tak jsem se zděsil.

„Pane jo,  do hodinky mám být na gymnastice a já ještě nemám nic z těch ženských vnadů na sobě.“

V momentě jsem byl svlečený a už se opět nasoukal do toho silikonu, přilípl prsa s parukou a naházel na sebe pár hadříků včetně teplejších šatů, bleskově se přezul a  sedl k stolečku s kosmetikou. Za těch pár týdnů jsem tu měl docela slušnou  zásobu make-upu, rtěnek a pudrů. Zlehka pročísl vlasy, rychle vzal baťůžek a už běžel na bus. Bylo to o fous, ale nakonec jsem to stihl.

„Čau holky, už jsem tady!“

„No  nazdar, skoro jdeš pozdě, tak sebou hoď.“

Jen letmo jsme se olíbali a pak už jsem si rychle vhodil bundu s věcmi do skříňky, vytáhl dres a rychle se do něj nasoukal.  Byl čerstvě vypraný a Soňa si toho hned všimla, ale nedala nic najevo.  

„Průšvih holky!“

„Co se ti Petro stalo?“

Zeptala se mě Alice.

„Zapomněla jsem doma cvičky a v kozačkách cvičit nemůžu.“

„Můžeš bosky, né?“

Zachichotala se Blanka.

„Podlaha je docela chladná! Nemáte někdo půjčit tenisky?“

„Co někdo chce půjčit tenisky?“

„Jasně, Petra o tom už zpívá půl hodinku.“

„Já mám jedny, ale asi ti budou menší.“

„Na tu chvilku to Soni zkusím!“

A vzal jsem ty růžové botky a rychle je rozšněroval.  Pak jsem zkusil první a hned jsem cítil, jak mi sevřely prsty ve špičce. Byly totiž víc  než dokulata a dělaly ženskou nožku proti  mokasínám. Jenže z tělocvičny se ozvala hudba a tak jsem nad ničím nepřemýšlel a sešněroval jsem je tak, aby byla  na vrchu jen tenká linka mezi  půlkami. Ucítil jsem i ve druhé botce svíravý pocit, ale  nebyl čas, tak jsem je taky fofrem zavázal.

„Už jsem tu.“

Vyhrkl jsem, když jsem doběhl na značku. Ela mě schladila pohledem a pak už jsme pěkně cvičili všechny. Skákání na místě mi začalo vadit, ale jak jsme si lehli, tak se opět prsty v teniskách trochu uvolnili. Rozkrok mě tahal a tenisky svíraly a k tomu ty stahovací legíny, tak že jsem se opět  víc soustředil na pocity z toho dívčího oblečení jak na to cvičení. Bylo to ale krásné a ještě sledovat holky, jak kolem mě cvičí, fakt úžasné.

„Do dvojic, šup, šup!“

Zatleskala naše cvičitelka a hned na to se ke mně přitočila Soňa.

„Můžu Petro?“

„Ale jasně, jen pojď!“

„A co tenisky?“

Při tom mi špičku promačkala prsty, když jsem jí měl u jejího rozkroku.

„Trochu tlačí, ale moc děkuji za ně!“

„A co dres?“

„Jo, taky je trochu menší, proč?“

A najednou mi to došlo. Jenže bylo pozdě. Jak si mě přitáhla do rozkroku, tak  mi houkla do ucha.

„Ty si byla zase u Moniky, že?“

„Jo, s úkoly!“

„A zkoušeli jste   oblečení?“

Přikývl jsem a přitáhl její hlavičku pořádně do klína.

„Tenhle dres prej  neměla už několik let na sobě, tak mi ho  vnutila!“

„Aha, no ten jsem si občas půjčovala já!“

Mluvila na mě taky v momentě, když jsem už ležel v jejím rozkroku.

„Ach jo, to jsem ale netušila.“

Zahihňala se a jen dodala.

„Mě trochu škrtil tady v těch místech!“

A teniskou mi promasírovala  kluka v rozkroku. Já se najednou pousmál a už mi bylo  moc fajn.

„Jo  tak to mě taky!“

Usmál jsem se a doufal, že  je naše roztržka ze soboty zažehnána.  Při dalším protahování se Soňou  jsem se úplně vcítil do toho, jak asi škrtil  tenhle dres nejen Soňu, ale i Monču. Proto ležel ve skříni.

„A běháme holky, běháme dokola!“

Občas  tenisky zapískaly, když jsem se snažil doběhnout v zatáčce  holky přede mnou, ale ta růžová mě docela dostávala. Pak byla pauza a u lavičky jsme se sešli, aby jsme se vydýchali.

„Tak co Monča, už přijde  na gymnastiku?“

Začala obligátně Soňa.

„Asi  ve středu, dnes šla k lékaři.“

„A neposlala ti zprávu?“

„Ne, ale když jí  pustí, tak jí máte zítra v lavicích.“

„Tak že ty úkoly, co mám pro ní už asi potřebovat nebude.“

„Dejte je Soně, ta by se mohla  ještě dnes stavit!“

„Já dnes padám domů, mám ještě nějaký úklid.“

„Tak Petruš zaskočí!“

„A bude na mě žárlit Soňa, co?“

„Ale nebudu, i když ten dres ti půjčovat nemusela.“

„Jo, promiň, ale já to nechtěla.“

Pak jsem se zadíval na Blanku, která mě už hodnou chvilku pozorovala. Měla opět ten soustředěný pohled a tak jsem jí chytil za ruku a pousmál se. Až po tomto gestu její rysy změkly a do konce cvičení jsme už stáli vedle sebe.

„Tak Soňo, díky za tenisky, příště si přinesu raději dvoje.“

„Nemáš zač, já ráda pomůžu kamarádce!“

Tohle mě potěšilo a tak jsem jí objal a dal  lehkou pusu. Ta se pousmála, až jsem cítil její dech.

„Tak se mějte holky!“

Chytil jsem ruku Blanky a s jejím údivem jsem mizel na tramvaj.

„Petro, co děláš?“

„Chtěla jsem být chvilku s tebou sama!“

A vzali jsme to kousek pěšky. Kozačky duněly po  kostkách a já se cítil tak zvláštně. Za jeden den jsem dostal pusu  víc jak od tří holek a to  nebylo normální.

„Petro, ty si fakt byla u Moniky?“

Přikývl jsem.

„No a kdy se objeví?“

„Možná už zítra.“

Viděl jsem, jak posmutněla, ale já jí víc stiskl ruku. Měla jí teplou a na prstech měla drobné prstýnky.

„Neboj se, však se jí dočkáš!“

„Ale to já na ní  tolik nemyslím.“

„Myslela jsem si, že ano.“

Pak jsme se nakonec začali bavit o škole a věcech, jako dvě kamarádky a  kousek od bydlení jsme se rozloučili jako dvě kamarádky. Když jsem  přišel domů, koukaly na zemi ty tenisky, co jsem si zapomněl přibalit. A pak jsem  svlékl kozačky a automaticky vklouzl do ženských pantoflí.  Bundu na věšák a pak jsem zaváhal.

„Fakt mě ty holky tolik vzrušují?“

Položil jsem si otázku, když jsem se napil džusu. Co bylo nejjednoduší, než že jsem se svlékl a vytáhl opět leginy s dresem od Moniky, zašněroval její cvičky a pak si vzal ten  penis, co měla v puse Monika. Lehl jsem si na zem, hladil se a  hrál si s tím  silikonovým  předmětem a když mi zajel celý do pusy a já si opět stáhl rty k sobě, dostavil se další orgasmus. Prsty jsem si zajel do umělé mušličky a prohl se v pase.

Projela mi celým tělem ta křeč při vzrušení, že jsem si  jen pohladil umělá prsa a pak už si jen užíval doznívajícího  orgasmu.

„Monika má stejně hezkou postavu.“

Řekl jsem hned po té, co jsem si vytáhl z pusy   to dusítko.

„Jak ale  jsem se  zklidnil, najednou jsem se cítil být  sám. Ten dívčí smích, to škádlení.  To vše mi najednou chybělo. Jen nerad jsem si sedl a prohlížel oblečení. Bílé tenisky, bílé legíny a ten tygrovaný dres mi připadal  skvělý. Naposledy jsem si olízl penis špičkou  jazyka a pak ho položil do klína. Pak mě napadla bláznivá myšlenka.

„Jak to vypadá, když bych ho měl v sobě?“

Ale hned jsem tu myšlenku zavrhnul. Jenže čas běžel a já se musel jít převléknout, protože jsem se těšil do postýlky i když tolik hodin nebylo.

 

Úterní ráno bylo slunečné, nebe bylo bez mráčků a nálada byla taky skvělá.

Vešel jsem do třídy a zahlédl Jirku.

„Ahoj, tak kdy zase půjdete plavat?“

„V sobotu, asi to uděláme jako obvykle. Chceš se přidat?“

„Asi ano, rád vypadnu někam jinam.“

Opět jsem si víc všímal holek, jak jsou oblečené a co mají za šperky, až mě jedna spolužačka začala podezřívat, že jsem úchyl.

„Co furt vejráš Petře?“

„Obdivuji Oli ty Vaše nápady s bižu, každý den máte  něco jiného na sobě.“

„A nemáš postranní úmysly?“

„Jak to myslíš?“

„No třeba nás pozvat do cukrárny?“

A záludně se usmála.

„Ne, tak to nemám.“

A raději jsem šel na chodbu, protože byla přestávka.

„Blani, co máš nového?“

„Já, hmm náušnice, vzala jsem si ty od tetičky.“

Všiml jsem si, jak se Alice baví se Soňou a Blankou.  Jenže mě překvapila jiná osoba.  Ze zadu mi přikryly oči něžné dlaně a já cítil ten  vanilkový krém.

„Kdo jsem?“

 „Žaneta?“

„Ne, neuhodl jsi!“

Řekla trochu posmutněle a dala ruce dolů. Otočil jsem se a uviděl Moniku.

„Ahoj, už jsi zdravá?“

„Jo, už jsem se doma nudila.“

„Jo, chápu, mamka, učení a ven ani na krok.“

„Jo přesně tak, hele máš hezké náušničky!“

Šáhl jsem si na ucho a strnul jsem.

„Jsou totiž stejné, jako ty, co měla včera Petra, když byla u mě.“

„No my si je občas půjčujeme, tak včera byla u tebe?“

Přikývla.

„A já myslela, že byla jen na gymnastice.“

To vzalo Monice vítr z plachet a až po chvilce se pousmála.

„Tak to asi byla neděle. Jdeš zítra odpoledne někam?“

„Asi se budu učit. Proč?“

Jenže jsme to už nedořekli, protože se přitočila pravá Žaneta.

„Kdo jsem?“

„Monika?“

Pravá Monika se podivila, ale když se ukázala druhá holka, tak jsem viděl, jak je naštvaná.

„Žaneto, Jirka říkal, že půjdeš do Aquaparku.“

„Jo, asi jo, jdeš taky?“

„No já nevím, nechci dát Monice košem.“

Jejich zrak se setkal a já cítil tu nevraživost. V tom zazvonilo a já rychle dal Monice pusu, zamával Žanetě a už mizel do třídy.

Jen jsem si říkal, jak jsou holky složité.

 Ten den jsem  se cítil jako chlap a měl jsem radost, že je Monika zdravá. Jenže co teď? Mám chodit s Blankou, která  se mi líbila čím dál tím víc nebo to skončit a mít jen tu vysněnou Moniku? Uvědomil jsem si, že dnes odpoledne nepůjdu k Monice s úkoly, když už je zdravá a určitě bude mít jiný program. Pozvat Blanku na rande jsem se neodvážil a tak jsem si doma poklidil a připravil věci na středu, kdy se sejdu s holkama.

Ve středu jsem opět šel na přestávku za Monikou, ale najednou jsem nedokázal říct, aby mi přinesla  ty šatičky na pinčes. Ošíval jsem se a byl celý nesvůj. Žaneta se naštěstí neukázala, tak to bylo jen o těch dvou.

„Bude dnes Petra na cvičení?“

„Ano, moc se vždy těší Moniko.“

„Ale už si mi dokázal říkat Mončo!“

„Aha, no tak dobře a ty jdeš taky nebo ještě se necítíš.“

„Náhodou, jsem  chtěla jít už v pondělí Peti!“

A sledovala každý můj pohyb.

„Jo, jo, tak se tam sejdete.“

„A bude mít tyhle náušničky, jako máš ty?“

„Co? Náušnice?“

Přikývla a pousmála se.

„No to já nevím, ale prej jsou lepší menší na gymnastiku jak ty s přívěsky.“

„To já mám ráda  právě s řetízky nebo kamínkem, co visí na jednom řetízku.“

„A asi máš raději stříbro jak zlato.“

„Jak to víš?“

Pokrčil jsem rameny.

„Jen to zkouším, protože tyhle máš stříbrné.“

„Chceš je zkusit?“

A najednou mi  sundala moje a přišroubovala mi ty její.

„To je blbé, nemyslíš Mončo?“

„Ale docela ti sluší Peti!“

V tom zazvonilo, ona si mě přitáhla, dala pusu a se slovy, že večer je jí můžu vrátit se rozběhla do třídy.

Až po chvilce jsem se pohnul a vstoupil jsem až po naší učitelce matiky. Ta se jen  pootočila,  seskenovala mě od hlavy po paty, usmála se a jen šeptla.

„Běžte si raději sednout studente!“

Dosedl jsem a  nevnímal, co se probíralo až do oběda.  Pak jsem si přisedl mezi Blanku a Moniku a při jídle sledoval, jak se mezi sebou baví o gymnastice.

„A co ty, nepřišel by sis zacvičit?“

„Co? Kam?“

„No k nám, jen by ses musel trochu jinak obléknout.“

A zachichotali se všechny kolem až mi bylo trapně. Ale nedal jsem to najevo.

„Jak to myslíte holky?“

„No třeba legíny, ty by ti určitě slušely.“

„A růžový gymnastický dres!“

Přidala se Alice. Soňa na mě koukala a taky se usmívala.

„Mám pocit, že mě chcete na nějakou maškarní a né na cvičení!“

„Ale to není pravda, opravdu tam cvičíme, žejo!“

„No jasně, protože potřebujeme sem tam kilo dolů.“

„Nezdá se mi, že by jste byly tlusté!“

„No třeba tady bych něco ráda sundala.“

Ukázala mi Blanka na boku a já si  musel taky šáhnout, aby byla spokojená. Monika  neměla co ukazovat a já si uvědomil, jak je štíhlá oproti Blance.

„Jasně, že bych potřebovala i jinde zchodit.“

„Tak to já mám hodně přes stehna Blani!“

V momentě se holky ošahávaly a ukazovaly svoje mínusy, tak že si skoro nevšimly, že jsem dojedl a odešel pryč.

„Petruš, neodcházej!“

„Mějte se blaze a večer si pořádně zacvičte!“

A jak jsem šel kolem, tak si mě Monika přitáhla a opět jen šeptla.

„Ty šatičky dám večer, ano?“

Zpitomělý jsem přikývl a Monika se rozzářila. Já raději zmizel, abych si mohl ulevit, jak jsem  se nechal doběhnout.  

 

 

Lezanka