Gymnastkou - 6.díl - Lezanka

24.06.2022 09:15

Celou noc mi hlavou probíhaly myšlenky, jaký vztah má Monika k Soně. Oranžové cvičky se proplétaly s žlutými a já se v zelených cvičkách na ně  žárlivě díval. Protivný budík mě vytrhl ze sna a tak jsem  se jen smutně ohlédl na displej.

„No nic, je pátek a mám poslední den v týdnu.“

Když jsem přišel do školy, hned při přezouvání jsem  potkal hlouček holek z druhé  třídy. Chtěl jsem je  pozdravit, ale pak jsem si všiml, že ani jednu holku neznám, tak jsem jen  mírně kývl hlavou. Jenže to postřehly ony a usmály se na mě.

„Ahoj, budeš o velké na chodbě?“

„Já?“

„Jo, ty!“

A přiblbě se zachichotaly.

„No asi budu.“

„Tak se uvidíme!“

A s tím  odtancovaly pryč. Díval jsem se na jejich  pohupující se boky a jak si něco šeptají. Byl jsem úplně vedle, protože jsem netušil, jak se jmenují a odkud mě můžou znát.  A tak jsem se líně přišoural k Jirkovi.

„Jsi den ode dne  utahanější Petře!“

„Jo, nějak  to učení  moc žeru, měl bych si dát pauzu.“

„Kámo, v sobotu jdeme plavat do Aquaparku, tak se můžeš přidat!“

„Ajo, jasně, v kolik?“

„Hned po obědě, tak ve dvě v Letňanech?“

„Fajn, budu u metra včas. Jo a díky!“

To mi dalo trochu  energie a měl jsem lepší náladu.

O velké přestávce jsem se  zvědavě šel procházet po chodbě, abych zjistil, kdo mě to zdravil. Pak jsem je uviděl, jak se ke mě řítí.

„Čau, ty nás asi neznáš, co?“

Jen  rozpačitě jsem zavrtěl hlavou.

„Fajn, já jsem Žaneta, tohle je Alžběta a tohle Monika.“

„Jo, dobře, ale své jméno asi říkat nemusím.“

„Jsi Petr, že?“

„Jo, to jsem.“

„No mluvili jsme s Jirkou, že zítra  jde do Aquaparku, tak se přidáme, jdeš taky, že?“

Až teď mi došlo, že je to práce mého kamaráda.

„Měl bych chuť Žaneto!“

„Co?“

Ty najednou ztvrdly rysy a tak jsem rychle dodal.

„No na  ten bazén zítra!“

„Jo takhle, hmm no jasně.“

A udělala kouzelně přiblblý obličej. Já si jen pomyslel, že to zítra bude stát za to.

„Na co jste holky myslely?“

„Co? No jasně, že na to samé!“

Pak mi dala pusu na pusu a se smíchem odcupitala s kamarádkami pryč. Ještě chvíli jsem tam stál jako opařený, když do mě strčila další ženská ručka.

„Petře spíš či sníš?“

Otočil jsem se a tam stála Blanka.

„Jé ahoj,  no spíš sním, ty jí znáš?“

„Žanetu?“

„Já vlastně ani nevím, která je která.“

„Jo, jsou z druhé Bé, proč?“

  „No jen že mě znají ale já ne.“

„My si všímáme věcí, kterých si zas kluci ani nevšimnou.“

Rychle jsem si přejel dlaní obličej, ale Blanka se jen pousmála.

„Nic tam nemáš, neboj se! Co Monika, jak jí je?“

„Co Monika, jo jasně, prej už neleží.“

„Aha, tak že se brzy vrátí?“

„Myslím si, že ano.“

„Jo a v neděli je zase pinčes.“

Přikývl jsem, ale to jsem neměl dělat, protože se Blanka pousmála.

„Fajn, hele už bude zvonit, běžím do třídy!“

„Aha, tak to já musím taky, čau!“

A rychle jsem mizel pryč. Jenže jsem se skoro vůbec nemohl soustředit na učivo. Blábolení o dějinách Řecka mě spíš uspávalo. Pořádně jsem se mohl nadechnout až v jídelně, kde se všichni bavili, co budou dělat o víkendu. Po očku jsem sledoval holky, jak jsou oblečené a hlavně  nalíčené. Pak  taky, co nosí na uších a kolem zápěstí. Šáhl jsem si na uši a zjistil, že pořád mám  ty drobné náušničky.

 „Tak na tohle holky koukaly!“

Zašeptal jsem si  a dojedl jídlo. Když jsem procházel kolem stolků, tak na mě Žaneta zamávala. Já jen přikývl, protože jsem nesl tác a rychle mizel pryč. Měl jsem ještě doma nějaké resty a taky jsem se musel upravit na gymnastiku.

„Tak děvčata, nebavíme se a rovnou si posedáme do dvojic!“

Já se k nikomu nehlásil, tak že jsem dlouho nikoho neměl až se přitočila Romana.

„Můžu?“

Přikývl jsem dlouhovlasé holce a jak jsme si posedali, tak mě chytila za ramena a vší silou natlačila do svého rozkroku. Já jsem  sotva stačil udělat nádech a plnou  silou vtáhnout její vůni. Byla  to nějaká  medová až sladká s meruňkou, tak že mě to na chvilku probralo. Její úsměv byl docela nakažlivý. Pak jsem  jí   přimáčkl ke mě a ona zlehka vzdychla. Bílý dres jí vůbec nedělal tlustější, spíše naopak. Vůbec jsem nevnímal holky kolem, jak cvičí a sledoval jsem jen Romanu. Její bílá tenistka se mi roztomile vrtěla v klíně a já cítil opět, jak moje vzrušení stoupá.

Vstáváme a jdeme běhat dokola, šup, šup.

Na rady jsem měl lokty u sebe a snažil se propínat chodidla,  jak to dělaly holky,  a tak jsem sledoval  mrskající se zadečky a najednou jsem uviděl asi tři holky, které měly pěkně nadváhu. Hned jsem si poměřoval moje bříško s tím, co měly ony a zaradoval jsem se. Vlasy mi poskakovaly po ramenou a bylo mi tak nějak fajn.

„Stop, vydýchat a pauza!“

Sešla se parta u lavičky a Soňa s Alicí se vyptávaly na Monču a zda má už úkoly hotové.

„Já jí honím do učení a ty by si Soňo taky měla zajít, třeba co děláš zítra?“

„Já? Chtěla jsem jít plavat.“

„Ale celý den tam nebudeš, viď!“

„To né, to nebudu.“

Sledoval jsem, jak si kroutí vlasy a  přemýšlí, až měla pokrčený nosík.

„Tak za ní zajdi a pomož jí s češtinou. Prej jsi v ní dobrá!“

„Myslíš? A kdo ti to říkal?“

Pomohla mi Blanka, protože věděla, že na tu plovárnu chci jít taky.

„Já to říkala a holky taky.“

Odfoukla si a nakonec si ke mě přisedla.

„Tak dobře,  zajdu tam.“

„Hele, já tam chodím, protože to sama chtěla a taky proto, že se nudila a každý den si lakovala nehty jinou barvou.“

Podíval jsem se na její prstíky, které byly zlehka do růžové. Měla je roztomilé a prstýnek jí zdobil s červeným kamínkem.

„Konec pauzy, jdeme tančit, uděláme dvojičky!“

A tak jsem se opět chytil s Romanou a začaly tančit kolem své osy, při tom se drželi  zakleslý v bok a s rukama kolem pasu. To bylo moc příjemné cítit  přes trikot  její bříško a boky. Po pár otáčkách jsme se museli otočit a v obráceném směru se opět točit kolem sebe skoro jako u čardáše.

„Stop, vydýchat a teď už každá na značky a cvičíme sólo.“

Byl jsem rád, že mě to přivedlo do lepší nálady a možná i díky tomu sem holky rády chodí.

V šatnách mě opět sledovala Blanka a po očku i Soňa a tak  jsem se snažil být přirozený a nezakrývat se tolik, jak jindy, což pomohlo.

„Dnes  jdeme na drink, jdeš Peti s námi?“

Já si obul kozačky a sledoval reakci Soni.

„No sice jsem utahaná jako kotě, ale proč né!“

„Hele, ty máš už svoje kozačky?“

Já ihned nereagoval, ale když jsem se otočil, tak Soňa ukazovala na moje nožky.

„Jo, ehm, konečně jsem se k tomu dokopala.“

„A ty od Monči?“

„Ty jsem jí nechala hned po cvičení a šla domů jen v mokasínách, co jsem měla u ní schované.“

„Aha, ty si tam zase byla?“

„Jo, učit se s ní, ale to jsem ti už říkala.  Taky jste mi poslali pro ní po Petrovi úkoly!“

„Aha, jo jasně, tak fajn.“

Tím byla rozepře  zahnaná do kouta a já se klidně s holkama ruku v ruce vydal do  blízkého baru.

Těch vůní, co si na sebe holky nastříkaly bylo až moc, ale chápal jsem, že po takovém cvičení byly všechny pořádně spocené.

„Dám si ovocný s likérem.“

Řekl jsem a holky si objednaly něco podobného.

„Hele a Monču pustí v pondělí nebo kdy?“

„Já bych jí pustila rovnou, když se doma nudí!“

„Ale většinou mě doktorka nechává dva týdny.“

„Jo Soni, to jo, já to mám podobně.“

„Ale záleží Blani, kdy s tou marodkou začínáš.“

„Jako že když jdeš ve středu, tak to máš jen týden a půl?“

„Jo Alice, fakt že jo!“

Sledoval jsem tu smršť otázek a odpovědí, že jsem se sotva chytal. Občas jsem něco špitl, ale naštěstí se holky pustily do rozebírání náušnic. Byl to moc pěkný večer, tak že jsem si na Monču ani nevzpomněl.

 

Sobotní ráno bylo  docela slunečné, tak že jsem měl dobrou náladu.

„Nehty! Musím si je odlakovat i na nohou!“

Povzdechl jsem si a dal se do přeměny za kluka, až mi to bylo směšné.

„Nepotřebuji nakupovat, nemusím se fintit a budu mít jen jeden ohon a žádné dva copy!“

Ulevil jsem si a pak pobíhal po snídani po bytě a srovnával prádlo, taky přemáchl včerejší věci na cvičení a vše hodil na sušák. Spokojeně jsem šel do Aquaparku za Jirkou, kterého jsem uviděl hned u vchodu, jak se baví s Monikou, Alžbětou a Žanetou.“

„Jé hele, Petr jde!“

„Kámo, nevzdal si to, super!“

Plácli jsme si a už šli do ráje vodních radovánek. Bylo to divné jít jen tak  v mužských plavkách a mít na ruce náramek s čipem pro útratu.  Pak jsem zahlédl již převlečené holky v plavkách a musel jsem uznat, že jim to moc slušelo.

„Tak nejdřív si trochu zaplavat holky!“

„Jo jasně a ty první Peťo!“

A v momentě mě Žaneta strčila, až jsem se  sotva stačil nadechnout, než jsem skončil pod hladinou.   

chvilku mi trvalo se zorientovat, ale pak jsem zaslechl další skoky do vody a v momentě byly holky s Jirkou u mě.

„Kdo bude první Petře?“

„Jo, dám ti náskok!“

Holky se zahihňaly a já počkal, až bude Jirka kousek od nás a až pak jsem zabral. Měl jsem rád bazény a cítil jsem se v něm jako ryba ve vodě, tak že   kus před  cílem jsem   předjel Jirku a vítězoslavně dal ruce na okraj bazénu.

„Jasně, vyhrál si, ale  mohl si mi  to nechat.“

„Která se ti líbí?“

„Co, jo Běta!“

„Blondýnka, hmm jo je fajn i když je trochu zamlklá.“

„A tobě určitě Žaneta.“

„Já ani nevím.“

A díval jsem se, jak k nám holky v poklidu plavou.

„Ale pořád tě sleduje!“

„Mě? To snad ty si jí na mě nasadil, abych nebyl sám.“

„Měl by tu být i Milan, ten má zájem o Moniku.“

„Milan? Fakt?“

A taky jsem ho za chvilku uviděl, jak se v hloučku dalších studentů baví.

„Támhle ho máš a nějak se k nám nehlásí!“

„Pojďte do vody kluci!“

A tak jsem šipkou skočil přesně před Žanetu a rychle jsem jí podplul.

„Co děláš? Jsi blázen!“

Ale v momentě se na mě vrhla a stáhla pod hladinu. Její dlouhé vlasy nám vlály kolem , až mi připomínala mořskou pannu. Oči měla otevřené i pod vodou a její jednodílné zelenomodré plavky svítily a dělaly moc hezkou postavu. Já jí chytil za nos a  dal pusu. Ta se překvapivě nebránila, ale než si uvědomila, co jsem udělal, tak jsem  jí obeplul a vlezl na záda. Cítil jsem její ramena a taky zadeček, což mě začalo vzrušovat. Kluk se trochu bouřil, ale ona se najednou začala vymaňovat z mého sevření a mířila nad hladinu. Já jsem jí nebránil a taky jsem vyplul  ven.

„Ty si mě snad chtěl potopit!“

„Já, to mě navedl Jirka!“

„Kámo, já byl s Bětou, tak to na mě nesváděj.“

V tom na mě vyjela Monika a pěkně mě  stahovala na dno, kam jsme dopadli   rychle. Díval jsem se, jak  její dvojdílné červené plavky jí dělaly větší prsa i zadeček a mile se na mě usmívala. Držela mě za ruce a pak se přiblížila a dala pusu. V momentě se usmála, že jí bublinky od úst  prchaly vzhůru a ona po chvilce taky. Stál jsem tam a sledoval, jak plavou na hladině. A tak jsem  šel  opět  za nimi.

„Skluzavka je támhle, jdeme!“

Houkla Monika, která byla úplně jiná, jak Monča, tak že jsem neměl strach, že bych si je pletl.

„Uděláme vláček, Žaneta jde první, pak Petr, já, Jirka a Bětka!“

Zorganizovala to Monča, tak že jak jsem dosedl, tak si mě už  modrozelená   chytla za nožky a svírala mi chodidla, já to samé udělal s Mončou a když dosedl Jirka, tak jsme se už pohnuli. Běta musela naskakovat na Jirku už ve skluzu.  Nebyla to jen taková skluzavka, protože měla víc jak sto metrů , tak že jsme se točili a taky se šíleně smáli.

„Voda!“

A pak jsme už jen padali a padali.

Žaneta  byla natlačena nejhloub, tak že jsem roztrhl vláček a chytil jí a vytáhl nad hladinu. Po chvilce jsem se ještě jednou ponořil a pomohl Bětě.

„Co co se stalo?“

Ptala se Bětka.

„Ale trochu jsem se napila vody!“

„Příště musí  jet první Petr!“

Dodala Monika a pak se  kolem Bětky  obmotal Jirka.

Já sledoval Žanetu, která se na mě mile usmála.

„Jsi v pořádku?“

„Já no jo, jsem, proč?“

„No že se na mě usmíváš!“

„Já? To se ti jen zdá!  Ale pojďme ještě jednou, holky za mnou!“

Vytáhly se přes žebřík  na startovní čáru a já sledoval, jak jim odkapává voda z rozkroku z plavek. Monika měla drobnější nožky a se světle modrým lakem jsem si to vůbec neuměl dát dohromady.

„Petře, tak šup!“

Sedl jsem si, pak se zapřel nohama a položil se do tekoucí vody. Chytil jsem něčí nohy a pak už přišel pokyn, abych to rozjel. Držel jsem ty dívčí chodidla a snažil se nebrzdit. Nabrali jsme rychlost a v zatáčkách jsem si to užíval. Pak přišla voda a já se rychle nadechl. Vláček mě pěkně zamáčkl až na dno, tak jsem se nedivil, že to s Žanetou tak zamávalo. Pustil jsem její nožky a sledoval, zda všichni v pořádku vystoupají na hladinu.

„Povedlo se, to bylo super!“

Monča si to zjevně užívala a Běta byla tak trochu mimo. 

„Jedeme! Bacha!“

Rychle jsme vyskákali na břeh a uviděli vláček holek a v čele byla Blanka.

„Páni, těm se to zalíbilo!“

„Taky se opičí!“

„Ale to není nic nového Jirko!“

„Jasně Běto!“

A majetnicky  si jí přitáhl v pase k sobě. Měla takové obyčejné květinové jednodílné plavky a  k blond na krátko jí to slušelo.  

A tak jsem k sobě stáhl Žanetu s Monikou a vykročil na protiproud, kde jsme se taky vybláznili.

Jen jsem koutkem oka zahlédl  překvapený obličej od Blanky.

„Teď pojede první Běta!“

„Jirko, dávej na ní pozor, jo?“

„Že váháš!“

Opět jsme udělali vláček, ale hned za námi  se už hrnula Soňa s Blankou, Alicí a  ještě jednou holkou.

Před sebou jsem měl Moniku, která mi držela nožky a na ramenou jsem měl Žanetku.

„Frčíme, to je jízda holky!“

„Jo, jo, to je!“

Dodal jsem automaticky, ale v tom tubusu to nikdo nevnímal. Když přišla voda, tak  jsem opět pomáhal holkám z bazénku.

„Jdeme na protiproud!“

„Už zase?“

„Kdo bude rychlejší holky?“

Já si sedl na okraj a sledoval  Moniku s Žanetou, jak se snaží být nejrychlejší. Mrskali se ve vodě a jen z velkou námahou se posouvali vpřed.

„Taky by ses měl vykoupat!“

A než jsem se stačil otočit, tak mě nějaká žena šoupla do vln. Rychle jsem se musel zorientovat, protože tu byl silný protiproud a já se nechtěl srazit s holkama, co jsem před chvilkou sledoval. Hned na to se ozvalo dvojí cáknutí a já už jen koutkem oka zahlédl Blanku s Alicí.  Přidal jsem a za chvilku jsem byl Žanetě v patách.

„Nechytej mě za chodidla, prosííím!“

A na chvilku zmlkla, jak si lokla vody. To samé jsem udělal Monice, ale namísto  nadávání se bleskově  otočila a rovnou mě vzala za ramena. Pak se to  stalo tak rychle, že jsem nestačil  počítat ten zával těl, který mě potopil až ke dnu. Byla to Běta s Alicí, které se srazili se mnou a Monikou, protože se otočila po proudu a strhla sebou i Žanetu. Tělíčka v plavkách mě mačkaly a já měl co dělat, abych se vymanil. Rukou jsemněkolikrát hrábl kolem, až jsem cítil  dívčí zadeček v hladkých plavkách nebo jejich nožky, než jsem dohrábl  na okraj, kde bylo zábradlí a rychle se vyšvihl na břeh. Pak jsem zjistil, že má problémy Blanka  a tak jsem se znovu nadechl a ponořil do proudu. Za chvilku jsem jí vytahoval na břeh v těch růžových plavečkách.

„Jsi v pořádku?“

Trochu kašlala, ale vypadala v pořádku.

„Jo, trochu jsem si lokla.“

A zadívala se mi do očí. Já jí pohled opětoval, pak jsem se pousmál a otočil se na ostatní.  Alice se Soňou se už  taky vyhouply kousek od nás a Žaneta trochu nevraživě sledovala moje počínání.

„Byla jsi u Moniky Soňo?“

Zakroutila hlavou.   Jenže mě napadl takový nápad a přitáhl se blíž k Blance.

„Nediv se!“

Udělala nechápavý obličej a já jí políbil s tím , že jsem si přidržel její krček. Byla kupodivu přítulná a skoro bych  řekl, že si to užila. Jak jsem  se odtahoval, tak jsem zahlédl její přivřená očka. Ohlédl jsem se na Žanetu a ta seděla na bobku a zírala na nás, jako by  nás chtěla vraždit.

„Co blázníš Petře?“

Ale odpověděla jí Soňa.

„Chce se zbavit těch druhaček víš?“

Já jen nepatrně přikývl a v tom mě Blanka políbila ještě jednou, ale tentokrát si dala záležet. Nechápal jsem, co se se mnou děje. Svět se zatočil a já začal pochybovat o věrnosti  její kamarádce Monice.

Když jsme se odtrhli, tak jsem spatřil spokojenou Soňu. Vlastně mi to přála, protože na mě tak trochu asi žárlila.

„Pojďme si Petře zaplavat do slané vody!“

„To jsem nevěděl, že tu taky je.“

„Ano, je.“

Vzala mě za ruku a odvedla mě od zírající skupinky holek a pár kluků. Měla  vlídnou dlaň a s každým krokem si to náležitě užívala. Měla najednou ve tváři ďolíčky, které jsem u ní viděl poprvé.  Z jejich tmavších vlasů, které jí sahaly pod ramena odkapávala voda a stékala po  zádech.

„Támhle to je Peti!“

„Jo to přede mnou skryli dobře.“

„Není to tak dávno, co to otevřeli.“

A ladně sklouzla do vln. Já udělal  trochu šipku a už  plaval vedle ní prsa, abych necákal.

Nebyl jsem schopen myslet na nic, tak že jsem jen  tiše plaval vedle ní.

„Není to paráda, jak tě ta voda nadnáší?“

„Tak proto jsi sem chtěla jít!“

„Hele, jestli narážíš na to, jak jsem si lokla v protiproudu, tak to byla  fakt náhoda.“

„Hmm, jo a chtěli jste mě všechny umačkat na dně.“

V tom mě plácla po hlavě až začala honička. Pak jsme se připojili k ostatním a  fakt jsem si už na tu situaci ani nevzpomněl.  Jen Žaneta to  brala jako prohru, čehož jsem si  všiml.

„Můžeš mě doprovodit domů, Petře?“

„Jo Blanko,  ale jo.“

Rozloučil jsem se s ostatními holkami polibkem, aby jim to nebylo líto, spolužáky jsem poplácal po ramenou a vykročil do šera. Blanka mě opět chytila za ruku a tím  jsme asi spolu  začali chodit.

 

 

Lezanka