Gymnastkou - 5.díl - Lezanka

08.06.2022 15:46

 „Ahoj Mončo, nesu úkoly!“

„Ahoj Peti, jak ráda tě vidím.“

Objala mě a dlouze políbila, což se mi moc líbilo. Naštěstí byla její mamka mimo domov po nákupech, tak jsme se nemuseli bát, že nás překvapí.

„Koukám, že nosíš ty moje kozačky.“

„Hmm, jo,  jsou moc fajn a hlavně teplé.“

„No já bych v těch mokasínách chodit nemohla.“

A mile se na mě usmála. Byla už převlečená do legín a dlouhého červeného svetru, tak že bylo vidět, že je jí lépe.

„Musíme rozložit učivo, aby měla mamka  lepší náladu, jo?“

„Peti, učit se mi nechce!“

„Ale pár úkolů se mnou, co říkáš Mončo?“

A dal jsem jí pusu, když jsem přisedl na její gauč.

„Když jsem se hlavně těšila na tebe.“

A položila si hlavu na mé rameno. Cítil jsem, že měla krásně voňavé vlásky, které si asi umyla chvilku před mým příchodem. Pohladil jsem jí a ona se usmála.

„To je moc fajn, můžeš mě ještě pohladit.“

Podržela si mojí druhou ruku a začala si s ní hrát.

„Jaké bylo cvičení?“

„Myslíš včera?“

Přikývla.

„Děsné, vyhrkli mi slzy, když jsem se musela  předklonit až ke špičkám bot.“

„Ale, ale, copak, slečinku už gymnastika zmáhá?“

„To asi ne, ale rozleželo se namožení od pinčesu z neděle.“

„Ajo, promiň, úplně jsem zapomněla. A co holky?“

„Moc tě pozdravují a přejí brzké uzdravení, že jim je bez tebe smutno.“

„I mě je smutno, hlavně se tu šíleně nudím. A jak dopadlo praní?“

A podívala se na mě s trochou škodolibosti ve tváři.

„Ani nevím, přilétla jsem domů, hodila prádlo do pračky, pak po škole vytahala a zase naplnila.“

„Ale to by si měla vyprat v ruce, ach jo.“

„Co? Snad nemyslíš to růžové prádlo.“

„Jo, právě to.“

„Tak to jsem ještě nestihla, protože musela jsem vyprat to, co budu potřebovat zítra a třeba v pátek do školy a na cvičení.“

„A do školy nosíš sukně nebo kalhoty?“

„Kalhoty, přeci!“

„Aha, vlastně kluci nosí jen kaťata.“

A prstem mi dloubla do trojúhelníku. Měla takový výraz, který se mi u ní moc líbil a tak jsem jí chytil prst a začal ho mačkat.

„Jauvajs, to bolí! Musíš něžně, jako s květinkou!“

Ucukla a já si mohl  promnout  místo do kterého píchala tím nehtíkem.

„Ty si už lakuješ nehty a na marodce?“

„Říkala jsem ti, že se děsně nudím, tak co mám jiného dělat.“

„Učit se, hele tady ti  Blanka poslala matiku, tak na to mrknem, když ti moc nejde.“

Ještě zaprotestovala, ale já jí rovnou přitáhl ke stolu.  Pak už začala spolupracovat a její přemýšlení, než  vypočetla jeden příklad byl opravdu zábavný. Očima koulela a při tom si točila pramen vlasů na prst levého prostředníčku.

„Ano, skvěle, jo a ještě tenhle!“

„Ach jo, už mě netrap.“

„Hele, znám tě, jak odejdu, tak se na to ani nepodíváš.“

Udělal jsem přísnou holku a opět jsme pohnuli s pár příklady. Trvalo to o něco déle, tak že nás najednou vyrušila její mamka.

„Snad se neučíte?“

„Jo, nutí mě do počtů!“

Já se usmál a mamka se rovnou zasmála.

„Něco Vám donesu, aby Vám to šlo lépe.“

Zavřela dveře a hned jsem dostal štípanec do zadku až jsem vypískl.

„To máš za to, že už nejsme sami!“

Dlouho se na mě nezlobila a těch úkolů jsme zvládli ještě hromadu.

„Tak já zase ve čtvrtek přijdu.“

„Peti, a nemůžeš zaskočit zítra?“

„Promiň, fakt je toho na mě moc, ale slibuji, že budu příjemnější, ano?“

Objal jsem jí a ona mi dala několik roztomilých pus.

Když jsem vycházel , tak mě ovanul smutek, jak jsem byl najednou sám a tak mě  hned potěšilo, že můžu kráčet v jejich kozačkách.

Ve středu mě opět odchytila parta holek kolem Blanky a Alice na chodbě o velké přestávce.

„Petře, počkej, jak se má Monika?“

Ohlédl jsem se a  po chvilce uvažování jsem se vrátil k hloučku holek. Všechny na mě zíraly, jako bych byl přízrak.

„Ahoj holky, no děkuje moc za učivo, ale prej to říkala bez nadšení.“

„Není zač!“

„A jak jí je?“

„No horečky už nemá a chuť do učení taky ne.“

Holky se zahihňaly a já chtěl odejít.

„Počkej, tady jsou další úkoly, tak jí to předej, jo?“

„Co? Další učení?“

„Jo,  přeci jsou to už skoro dva dny, tak ať trochu pohne.“

„Učeníčko, mučeníčko Peťo!“

Řekla Alice s úsměvem a já se pousmál. Blanka se taky usmála, ale trochu jinak.

„Tak ahoj večer!“

A v momentě se  otočili ode mě.

„Jo ahoj večer!“

Řekl jsem automaticky aniž bych nad tím přemýšlel. Jenže v momentě, jak jsem se otočil, tak mi ta odpověď na Blančinu ihned došla.

„Ona ví, kdo jsem!“

A rychle jsem mizel za rohem.

Po učení jsem opět měl ve středu gymnastiku, tak jsem si připravil věci a až potom jsem zkontroloval prádlo.

„Hmm, růžové šatičky, no  jsou trochu divné!“

Svlékl jsem se a vyzkoušel, jak jsou vyprané. Látka pěkně stahovala, ale připadalo mi, že moc vyprané nejsou.

„Dal jsem tam asi málo prášku.“

Uvažoval jsem nahlas, když jsem si prohlížel zapocený podpaží. A pak mě to napadlo.

„Nemá co dělat, tak bude mít.“

Přibalil jsem to k věcem pro Moniku a už  běžel na cvičení.

„Ahoj Petro!“

„Jo, čau, jak bylo?“

„Jo fajn, no jako by jsme se už dnes viděli, že?“

Neodpustila si rejpnutí Blanka.

„Hele ty úkoly mi prosím dávejte rovnou, byl za mnou Petr  a byl trochu rozčarovaný.“

„Tak to  asi bylo ze mě!“

Usmála se Soňa a oblékla si  svůj svůdný dres a pak si rukávky zajistila před spadnutím s gumičkou přes prostředníček.

„To nevím, ale jestli ses před ním takhle natřásala, tak se mu ani nedivím!“

Holky se zasmály a Soňa trochu zčervenala.

Najednou jsem dostal takový strach, že se do mě zamilovala Soňa, že  bych v tom rozpoložení  dovedl zůstat pár minut.

„Halo! Petro! Honem se převlíkni, máme gymnastiku!“

„Co Blani, jo jasně!“

V momentě jsem měl  na sobě bílé leginy, zelený dres a zelené tenisky.

„Tak děvčátka, dnes se nejdříve rozcvičíme ve stoje, najděte si své značky na zemi.“

Pustila mezitím hudbu a už to začalo. Já sledoval Emu, jak  cvičí a po očku se díval na Soňu s Romanou. Většina holek totiž měla barevné legíny, ale Soňa je měla tělové barvy, jako by to byly silonky.  Hned vedle ní cvičila Romana, která měla taky oranžový dres, ale černé silonky jí zeštíhlovaly nožky. Kdykoliv  jsme udělali odskok na stranu, tak se jejich ladné nožky ještě víc propnuly a mě se to moc líbilo.

„Dost, tak vytvoříme dvojičky a budeme další cvičení provádět na zemi.“

„Soňa se otočila a v momentě přišla ke mě.

„Můžu s tebou?“

„No jasně!“

A tak jsme si sedli a já dal opět svou tenistku do jejího rozkroku a ona zase svou oranžovou do mého.

„Ještě bere antibiotika?“

A pěkně si mě přitáhla do svého rozkroku. Ihned jsem byl vzrušený, protože jsem cítil tu vůni jejího parfému s látkou oranžového dresu.

„Jo, ještě tři dny.“

„Aha a co kašel?“

„No cítí se moc fajn, ale stále pije čaj.“

A opět si mě  pořádně přitáhla do rozkroku.  Kdyby mi někdo říkal, že budu mít takový blízký kontakt s holkama, tak bych jim to nevěřil.  Měl jsem v téhle pozici ruce kolem jejího pasu o který jsem se opíral, abych se mohl opět  narovnat.

„A co úkoly, jdou jí?“

Při  tom si mi sama lehla do klína a pěkně zafuněla.

„Co je? Vždyť jsem si dres včera vyprala!“

„Co? Jo to né, Já se jen potřebovala  vydechnout a nadechnout.“

A opět další přilehnutí a heknutí. Dělalo mi to moc dobře, když mi její teplý dech  prošel  skrz rozkrok a ještě se zavrtěla její  oranžová teniska.

„Stop a teď se otočte k sobě zády! Nestoupáme si, jen se na zemi přetočíme, ták je to v pořádku, zaklesneme se rukama a opět si protahujeme záda.“

Tentokrát jsem vnímal každý její obratel na páteři a taky její pevné sevření rukou při každém dalším předklonu nebo záklonu. Jednou jsem to přehnal, tak že mi zůstala vyset na zádech.

„Soňo, Petro! Co to vyvádíte?“

Já jí opatrně položil na zem a obě jsme se tomu zasmály, ale nebyly jsme sami, jak jsem  sledoval kolem nás dvojičky holek.

„Fajn, vstát a jdeme na hudbu klasickou sestavu na deset minut!“

Pustili jsme se, já jí pomohl vstát a pak jsme už cvičili vedle sebe.

„No a co matika, jak jí jde počítání?“

To už jsem seděl na lavičce vedle ní a k tomu si k nám posedaly její spolužačky.

„Nechce počítat Soňo, ale to  asi znáš, né?“

„Já? No jak kdy!“

„Soňa je na tom podobně s Monikou, když sedí spolu v lavici!“

„Co? Vy se máte rádi?“

Soňa znejistila a při tom si položila ruku na moje pravé stehno.

„Ale to tak není!“

Ale bylo vidět, že je v tom víc než  co nám říká.

„Jo Peti, jsou to kamarádky a tráví spolu  volné víkendy.“

„Ty hraješ šachy?“

Zeptal jsem se jí a taky jí položil ruku na stehno. Ta na chvilku zmlkla a až po chvilce drobně přikývla.

„To je skvělé!“

„Jo, no  my si občas zahrajeme u ní doma.“

„Jasně a mamka Vám dělá  čokoládu a štrůdl.“

„Jak to víš?“

V tom se  ozvala Alice.

„Soni, Petra  totiž chodí za Monikou s úkoly!“

„Já jsem blbá! Sorry Peti!“

A sevřela mi dlaní stehno, až jsem se pousmál. Blanka seděla z druhé strany a taky mi svírala nohu.

„Soňa k ní  taky chodí!“

„Jo? Že jsme se tam nepotkali!“

„No byla jsem v neděli, když jste s Blankou byly na tom pinčesu.“

„A proč si jí nedonesla úkoly?“

„Já, no já nevím.“

Ale vyrušila nás cvičitelka a tak jsme  šli  na plac.

„Ras, dva, tři a čtyři, do rytmu cvičte holky!“

Začínal jsem mít  tak trochu jasno, že opravdu to jsou kamarádky i když to asi Soňa  bere trochu jinak. Sledoval jsem jí a musel jsem uznat, že je taky pěkná.

„Tak dnes to bylo docela v pohodě!“

„Jo baby, cítím se fajn!“

„To já se těším na sprchu!“

Převlékl jsem si dres, oblékl si podprsenku s kalhotkami bez obav, že by mě někdo okukoval a pak už se nasoukal do džínsů s cvočkami na bocích v podobě nějakých srdíček, vzal si blůzku i svetřík a obul si ty kozačky.

„Petro, Monča ti půjčila botky?“

„Co, jo tyhle, no venku se ochladilo a já byla jen v mokasínách!“

„A proč sis nevzala svoje?“

„Ještě jsem je nestihla dát do opravy!“

Najednou se Soňa sbalila a vystřelila aniž by se s námi rozloučila, jak to dělala jindy.

„Co jí je holky?“

„Ale má ráda Monču a ty jí lezeš do zelí!“

„Já? A jak jste na to přišli?“

Alice ukázala jen na ty kozačky a já se chytil za obličej oběma rukama.

„Pane bože,  mě to nedošlo!“

„Hele, to nějak dopadne!“

Ale já se rychle  rozloučil a pádil za Monikou.

„Zdravím, je ještě vzhůru Monika?“

„Ahoj Petro, jo čte si knížku, pojď dál!“

Rychle jsem vyzul kozačky a vpadl k Monče. Ta  překvapená odložila knížku  a už mi vysela na krku.

„Ahoj Peti, moc ráda tě vidím!“

„Ahoj, no s tím prádlem si asi měla pravdu.“

A vytáhl jsem ty růžové šatičky.

„No jsou jen trochu  zaprané, vidíš tuhle v podpaží, ale to hned spravíme.“

Odběhla a v momentě jsem slyšel z pootevřených dveří, jak v koupelně teče voda.

Já si sedl ke stolečku a prohlížel si propisky. Některé měly na sobě obrázky nějakých  kreslených postaviček, jiné byly celé chlupaté a dokonce jedna měla hlavičku zajíčka. Vzal jsem si do ruky tu chlupatou a prohlížel si jí.

„Tak Peti a už je to v pořádku, jinak jsou čisté, dívej!“

A podala mi je do ruky.

„To jsem dostala od Soni k svátku!“

„Aha, hezká!“

Odložil jsem propisku a prohlédl jsem si šatičky.

„Fakt je to pryč, čím si to dělala?“

„Stačí obyč mýdlo a pěkně z obou stran promnout v prstech.“

Objal jsem jí a dal pusu.

„Moc děkuji, jo mám pro tebe nějaké úkoly od holek.“

„Aha, jo dobře.“

Srovnala si papíry na stoleček, kde  měla další od pondělí a usadila se vedle mě.

„Asi jsem urazila Soňu!“

Ta zvážněla a zamrkala očima.

„Co, jak Soňu a  čím?

  „Poznala ty kozačky od tebe.“

Sikla a jen si zamnula nos.

„Aha, ale to nevadí, jak ke mě přijde, tak jí to vysvětlím.“

„Kde mám mokasíny?“

Monča mi je přinesla a já se jen pousmál.

„Mončo, měla si mi říct, že je to Tvoje nejlepší kamarádka.“

„Ale Peti, to je trochu jinak.“

„Hele, zítra za tebou příjdu, ale teď jsem už utahaná, jo?“

„Ale Peti, nechoď, ráda bych ti to vysvětlila.“

„Mončo, nic se neděje a zítra si pořádně popovídáme, jo?“

Políbil jsem jí jako kamarádka, objal a přitiskl k sobě a až po chvilce jsem se  otočil a vyšel z pokojíku.

Nashle paní Přibylová!“

„Počkej, ty už jdeš?“

„Jsem z toho cvičení unavená a zítra mám školu, ale pak se odpoledne zastavím.“

„Aha, jo jasně, tak  dobře dojeď domů!“

Obul jsem mokasíny a vyrazil. Jenže bylo chladno, tak jsem musel popobíhat, abych se zahřál.

„Musím si koupit kozačky, stůj co stůj!“

Brblal jsem si pod nos při cestě domů.

Doma jsem si vybalil věci na cvičení, dal sušit ty růžové šatičky a shodil ze sebe vše, co jsem měl. Udělal jsem si horký čaj a protože se mi nechtělo jít hned do sprchy, vzal jsem si legíny, trikot a ty zelené tenisky. Schoulil jsem se na křesle do klubíčka, až mě překvapilo, jak  jsem ohebný za těch pár týdnů a přitiskl jsem si nohy k prsům.

„Soňa a Monča patří k sobě!“

Napil jsem se ze sklenky a opět se  schoulil. Vůně zapoceného prádla mě začala vzrušovat až jsem se přistihl , že si hladím  svoje tělo a hledám nejcitlivější místa.  Tenisky jsem víc přitáhl do rozkroku, až  se paty tlačily na moje uvězněné cosi.

„Ale já mám ráda Moniku!“

Najednou mi bylo moc smutno. Hlavou mi probíhalo, co jsem všechno podstoupil, abych Moniku získal a pak zjistím, že je na holky a ještě na tu oranžovou Soňu.  

„Jsem pitomá holka, že mi to nedošlo dřív!“

Vzpomněl jsem si na scénku, když si dávaly spolu pusu u skříněk a jak se bavili. Taky sedí ve třídě vedle sebe

 a o víkendech mají svůj program.

Měl jsem chuť brečet. Celý jsem byl unavený a tak se stalo, že jsem dopil čaj a usnul tak, jak jsem byl.

 

Najednou jsem zacítil sluníčko, jak mě pálí do obličeje. Snažil jsem se mu vyhnout, ale v tom jsem se probudil.

„Ježiš, já tu zaspala, tedy zaspal! Kolik  je asi hodin!“

Vstal jsem a otočil se na  nástěnné hodiny.

„Půl sedmé, tak to je akorát!“

V předsíni jsem uviděl holku v gymnastickém  až jsem se usmál.

„Stejně to převlékání miluji čím dál víc!“

Usmál jsem se a rychle sundal vše ze sebe. Sprcha mě úplně probrala, tak že jsem měl  pocit, že mám celý život před sebou. Odlakoval jsem nehty, propral falešnou vaginu, přepláchl zapocený dres s legínami a vše rozvěsil v koupelně. Věděl jsem, že tahle látka jen pomalu pouští vodu a že bude dlouho odkapávat.

„Ahoj Jirko, co děláš v sobotu?“

„No zatím program nemám, tobě se něco stalo?“

„Mě? Proč?“

„No že máš nějak černější  řasy a tenčí obočí!“

Já se zarazil, ale neměl jsem si to jak ověřit, ale  pak mě napadla blbost.

„Jo řasy a obočí?“

„Jo, máš ho tak nějak ženštější!“

„Ale ráno jsem zkoušel jiný images! Myslíš že to není dobré?“

„No  kámo, tak  u tebe určitě bych neměnil!“

Odfoukl jsem si, ale to už začala hodina  ekonomie. Nudné povídání o biznisu  mě skoro uspala, jak jsem myslel na holky. Ze všeho mě vytrhl zvonek a já vystřelil na toalety.

„Fakt jsem zapomněl na řasy, teda to mám ránu, ještě že to  nikdo další neokomentoval!“

Umyl jsem si  pořádně oči a i když ta černá trochu zůstala, už jsem měl opět ten mužský kukuč.

O velké přestávce jsem šel na chodbu, zda nepotkám holky, ale ty  se asi někde zašily, jak to dělávaly, když měly nový úlovek oblečení nebo nějaký svůj problém.

Doma jsem dopral vše  a poskládal prádlo, co bylo suché a začal přemýšlet o těch kozačkách.

„Musím je jít koupit ale co na sebe, aby mi nebyla zima?“

A pak mě napadlo  si vzít šaty a teplé punčocháče. Jako holka s malým baťůžkem na zádech jsem za půl hodinky už vybíral v obchodech. Měli velký výběr, ale vše bylo až moc drahé a takové peníze jsem do toho vrážet nechtěl.

„Sekáč, hele a co tady?“

Usmál jsem se v koutku, kde bylo  na výběr několik kozaček a tak jsem jedny vybral na zip s vyšším podpatkem, protože mi dělali moc hezkou nohu. 

K Monice jsem přiběhl až kolem šesté a tak mě rovnou čekala večeře.

„Jdeš pozdě Petro!“

„Omlouvám se, ale musela jsem si dodělat nějaké úkoly.“

„Už jí nech mamko, pojď dál Peti!“

A vtáhla mě dovnitř. Pokojík byl pěkně vyhřátý a kupodivu už měla postel ustlanou.

„Ty už  neležíš, co?“

Usmála se a zakroutila hlavou.

„Ne, ne, už mi to mamka dovolila.“

A dívala se na mě, jak jsem upravený.

„Dávala bych si trochu fialkové na víčka.“

„A nebude to moc  barevné, když mám černé řasy a červenou pusu?“

V tom mě políbila a zároveň jazykem slízla okraj rtů.

„Hmm, malinová, kde si jí koupila?“

„Co? Jo tu rtěnku?“

Hrála si s mým límečkem na šatech a sledovala každičký můj pohyb.

„V tom zeleném krámečku na náměstí. Líbí se ti?“

Přikývla a opět mě olízla rty, když mi dávala pusinku. Stáli jsme  naproti sobě a dívali se do očí.

„Chci ti vysvětlit tu věc se Soňou.“

Já jí položil na rty prst a  stiskl ručku. Měl jsem jí rád a její   hladká kůže  se mi moc líbila.

Jenže mi chytila ruku a odtáhla jí.

„Je to moje největší kamarádka, ale nejsem lezba!“

„Ale ty pusinky u skříněk a taky jste spolužačky.“

„Tohle kamarádky dělají normálně, co je na tom?“

A zvědavě si mě prohlížela.

„Dělají, ale vy jste byly jako dvě holky, co  se mají rádi nejen jako kamarádky.“

„Ty žárlíš?“

Pousmála se a při tom mi pevně držela obě ruce.

„Já, proč bych měla, vždyť se známe jen pár týdnů.“

„Pokud jsi z třetí, tak se vídáme už přes rok.“

„Ale já chodím přeci na průmku.“

„Hmm, to říkáš ty, ale co na to Tvůj bratr?“

„Jaký bratr?“

„Jmenuje se kupodivu Petr a chodí do třetí, jako ty.“

„Ale on má jiný obor než já.“

„Víš, zavolala jsem si na průmku a žádná Petra  Mráčková tam nestuduje.“

Začalo mi cukat v koutku, jak jsem přemýšlel a pak jsem se pousmál.

„No víš, jak bych ti to vysvětlila.“

Podíval jsem se na zem a uviděl její holé chodidla naproti mým v černých silonkách.  Jen jsem si řekl, že má moc hezky upravené  prstíky a le nahlas jsem to neřekl. Jak jsem zvedl hlavu, tak mě opět neminul její soustředěný pohled.

„Došlo tam k chybě, když mě zapisovali a já s tím už nic nedělala.“

„Jaké chybě?“

Zvědavě se vyptávala.

„No zapomněli na jedno písmenko, tak jsem tam vedená jako Petra Ráčková a né Mráčková.“

 „Hele, nevalíš mi nesmysly do hlavy, že né!“

„Ano, určitě máš pravdu!“

Její stisk povolil a ona se pousmála.

„Dobře, ale stejně mi je to divné!“

V tom vešla  mamka  a položila na stůl dva  talíře s obloženými houskami.

„Jezte  holky a já hned donesu ještě čaj.“

„Děkujeme moc paní Přibylová!“

Byl jsem rád, že si můžu sednout a  už nebýt středem pozornosti. Monika si taky přisedla, ale v tom se mamka na ní  otočila.

„Kde máš ponožky? Chceš znovu prochladnout?“

„Ale mamko, bylo mi horko!“

„Až budeš  zase ve škole, tak mi je to jedno, ale zatím jsi stále  nemocná!“

A dala jí růžové ponožky. Ta si je neochotně   navlékla a pak už se taky dala do jídla.

„Mňam houstičky a ještě  z pekárny, fakt skvělé!“

„Jo, taky je Peti mám ráda.“

Až teď jsem si všiml, že má stejnou růžovou barvu na nehtech u rukou jako na nohou.

„A já myslela, že na růžovou je ujetá jen Blanka!“

„Ty máš taky růžové šatičky! Hele a už si přeprala i ostatní věci?“

„Jo, dokonce je většina  suchá a poskládaná do komínků.“

„Tak to tě chválím.“

Jak jsme vypili čaj, tak mi začala ukazovat nějaké své šaty.

„Tak tyhle jsem měla do tanečních!“

„Hmm hezké, na prodlouženou co?“

„Jo, přesně tak.“

Měly volánky kolem rukou a krčku a sukně byla  střídmě nařasená, tak že dělala moc hezkou postavu.

„Můžu zkusit?“

Přikývla trochu překvapeně a tak jsem sundal  svoje šaty a v tom se mě opět dotkla.

„Máš tu divný hrbolek!“

Podíval jsem se dolů a skutečně jsem měl silonky s kalhotkami divně pomačkané. V tom mi hrábla do kalhotek a začala mi to srovnávat. Já se nebránil, protože to už nemělo smysl. Její úsměv byl jasný.

„A mám tě, Petříku!“

Prošahávala mi  tu falešnou silikonovou  vaginu a stále nechápala, proč to mám.

„Hele a kam si schovala kluka?“

„Já žádného nemám a tohle nosím, abych nemusela tak často na toaletu.“

Podívala se na mě a byla docela skleslá.

„Já to nechápu, ty máš umělý vývod?“

„To né, jak si myslíš. Trubičku mám zavedenou dovnitř a močím  prostě  zadem, tak že klín a rozkrok mám  hladký a čistý bez záhybů.“

Její teplé ručky mě sváděly a já měl co dělat, abych po ní rovnou neskočil. Ale odtahovat jí ruce se mi nechtělo. A tak jsem jí  nakonec chytil pravou a přitiskl si jí na svůj klín, aby cítila můj trojúhelník.

„Vždyť se v tom musíš potit, né?“

„Je to docela prodyšné a už jsem si na to zvykla.“

„A tu cévku si zavádíš sama?“

Přikývl jsem.  Ale to jsem neměl dělat.

„Já bych si to taky chtěla zkusit Peti!“

„Ale já to ještě žádné holce nezaváděla a nerada bych ti ublížila.“

„No když mi to ukážeš, jak to děláš ty, tak bych to snad zvládla taky.“

„Mončo, fakt já nevím.“

Ještě chvilku si ručkama prohlížela můj klín, než přistoupila k šatům.

„Vem si spodničku, aby se ti lépe oblékali!“

Přehodil jsem saténové kombiné, které mi zeštíhlilo pas a pak už jsem na pokyn  vstoupil do šatů a ona mi je pomohla  vytáhnout až na ramena.

„Jsem zvědavá, jestli ti budou! Stáhni si bříško a nebo rovnou úplně vydechni.“

V momentě se rozjel zip na zádech a i když to nešlo hladce, najednou jsem měl šaty zapnuté.

„Ty ses do nich vešla a já se chtěla vsadit, že to nepůjde.“

„Jsou nádherné Mončo, koukej na tu sukni!“

A zatočil jsem se dokola, až sukně zavlála kolem nohou.

„Ty si musela být královnou  plesu, fakt že jo! Nechceš se mi v nich taky ukázat?“

Najednou se pousmála a přikývla.

„Ale něco tomu ještě chybí!“

„Myslíš na šperky Peti?“

„No spíš na lodičky!“

A ukázal jsem na svoje nohy.

„Blázníš? Černé silonky, světle oranžové šaty a bílé lodičky?“

„Aha, tak si je sundám.“

A v mžiku jsem si sedl a svlékl silonky co nejopatrněji.

„Jo, to je už lepší, tak jaké ti půjčím, hm, hm, no třeba tyhle!“

A podala mi lodičky na  pěkně vysokém podpatku. Já je držel skoro jako svátost a  až po chvilce jsem jen řekl.

„Na těch se asi zabiju!“

„Jestli jsi holka, tak to zvládneš hravě!“

A štípla mě do tváře.

„Hmm, no  ale chtělo by to nějaké ponožky nebo tělové silonky.“

„Dám ti bílé, může být?“

Nakonec jsem si natáhl  bílé punčocháče, nazul   lodičky, které mě  trochu tlačily ve špičkách a a ž poté se postavil. Monika mě sledovala se škodolibým úsměvem, tak že mi tím dodala potřebnou kuráž.  Popošel jsem si jen kousek, otočil se na půl tam a zpět a až potom se už s jistějším krokem rozešel ke dveřím.   

Pocit to byl nepopsatelný! Měl jsem na sobě ještě voňavé šaty mé vysněné holky, její silonky a hlavně lodičky. U dveří jsem se otočil a udělal pukrle.

„Tak  by sis mohla taky vzít šaty.“

„Proč ne, ale udělám pár fotek, jo?“

A než jsem stihl zaprotestovat, tak mě vyfotila.

„Moni, to né!“

„Ale jo, jen ať tě mám pěkně celou.“

Došel jsem už  rychlejším krokem k ní a chtěl jí vzít foťák. Jenže ta byla mrštnější a tak jsem jen sklapl prsty na prázdno.

„A ještě cvak a cvak!“

„Ach jo, co mám teda dělat.“

Přisedl jsem si na její postel a dal si nožky přes nožky, upravil sukni a projel si prsty tvář, aby tam nebyly vlasy. Pak jsem nahodil úsměv a Monika mě ještě párkrát zvěčnila. Já si to fakt užíval až se kluk bouřil.

„A jaké si mám vzít  já?“

„Ty světle modré jsou taky moc hezké!“

„Myslíš tyhle?“

„Ne, ty vlevo!“

„Aha, jo jasně, hmm tak dobře.“

V momentě byla jen v kalhotkách, taky si vzala silonky a já jí pomohl do šatů. Jak nádherný měla záda, když jsem jí zapínal zip. Pak  si obula taky světlé lodičky, ale měly nižší podpatek, prošla se po pokoji a pak nastavila samospoušť.

„Musíme  jít k sobě, pojď sem!“

A tak jsem vstal a stoupl si k ní. Ona si mě přivinula k tělu v pase a hned se naklonila hlavičkou k mojí.

„Usmívej se Peti!“

„Ano, moc ti to sluší Mončo!“

V tom  přišla mamka a hned se usmála.

„Sluší Vám to holky, skoro jako předtím se Soňou!“

Já se  zamračil a  Monča si jen vzdychla.

„Děkuji za večeři, ty houstičky byly úžasné!“

„Nemáš zač, když můžu udělat pro dcerku, tak bych neudělala i pro její návštěvu.“

Vzala talíře s hrníčky a ještě jednou se na nás podívala, než zmizela za dveřmi.

„Svlékám se, můžeš mi rozipnout šaty?“

„Počkej Peti!“

A v momentě si přitáhla mojí hlavu a dlouze mě políbila. Já jí chytil v pase a přitáhl si jí blíž. Měla ho v těch šatech štíhlejší jak já, ale  to mi nevadilo.

Jenže  mě tak šíleně sváděla, že jsem to cítil i v jejím dechu.

Když přerušila líbání, tak se jen  přitulila a zůstala tak chvilku. Já jí přitiskl na sebe a hladil jí záda.

„Je ti smutno po holkách?“

„To taky.“

„Hele, za pár dnů  tě doktorka uschopní a pak už zase budeš  ve škole a na gymnastice.“

„Já vím.“

Otočil jsem se a ona mi rozepla šaty. Pak se otočila ona a já jí  to oplatil.

„Trochu mě tlačí ve špičkách!“

A podal jsem jí ty krásné lodičky.

„To jsou moje oblíbené.“

„Tak si je vem, ať tě v nich vidím!“

Vůbec neváhala, vyzula  lodičky a taky mi je podala. Usmáli jsme se najednou. Ona radostně vklouzla do  vyšších a já do těch nižších ještě vyhřátých. Jen tak v kombiné jsme se opět  zatočili kolem sebe, párkrát políbili a pak už jsem vše sundal a vzal si svoje prádlo.

„Devět, ach jo, musím Mončo běžet!“

„Tolik hodin?“

„Jo, tak  se zastavím v sobotu, ale nevím ještě v kolik hodin.“

„Jo, jasně, no a vem si flešku, dám ti fotky.“

Přikývl jsem a obul si své nové kozačky.

„Aha, ty sis pořídila nové?“

„No staronové, tak pa Mončo a nebuď smutná!“

Rozloučil jsem se s mamkou a vyběhl do tmy. Jen ty vysoké paneláky svítily, jako by měl být nějaký svátek.  

 

 

Lezanka