Gymnastkou - 10.díl - Lezanka

31.07.2022 14:15

Ve čtvrtek jsem měl jen pár hodin učení, tak že jsem hned po škole prchal domů se převléknout a po zabalení věcí jsem vyrazil za Monikou.

„Ahoj Petro, to jsi hodná, že jdeš za Mončou, ale úkoly už má ze školy.“

„Já vím paní Přibylová, jen jí nesu nějaké věci.“

„Tak pojď dál!“

Bylo mi divné, že je tak trochu nervózní, ale pak jsem si všiml, že je už na věšáku jedna bunda navíc. Hned jsem  zjistil, čí je.

„Ahoj Mončo!“

„Ahoj, pojď dál!“

Najednou jsem uviděl překvapenou Soňu.

Čau, tak ses zastavila?“

„Jo ahoj.“

Objal jsem obě a dal pusu i překvapené Soně.

„Co tu děláš?“

„Ale říkala jsem si, že  Monče donesu nějaké věci, co jsem měla půjčené.“

A dala jsem igelitku  do rukou  naší kamarádky.

„Je to to prádlo na přeprání, tak to raději nerozbaluj.“

„To si to taky mohla vyprat!“

A udělala naštvanou a rovnou to vhodila do boční přihrádky u postele, která byla  při zemi.

„Učíš se češtinu?“

A mrkl jsem na stůl, kde byly nějaké knížky! Popošel jsem a najednou jsem poznal tu knížku.

„Robinsonka?“

„No a co! I my si můžeme číst a ne se pořád šprtat jako ty!“

„Četla jsem jí už tak dávno, ale byla jednou z mých nejoblíbenějších.“

Pohladil jsem knížku a pak jsem se rovnou otočil na Soňu.

„Hele, já nejsem konkurence a to jsem ti říkala na gymnastice, tak že se uvolni a vezmi to, jak to je!“

Pak jsem  uviděl u Monči trochu nepochopení, ale nevšímal jsem si toho. Sedl jsem si na gauč a smotal nohy pod sebe.  Chvilku bylo ticho, které přerušila Monika.

„Holky, jsem ráda, že jste došly obě, fakt že jo!“

„Ale říkali jsme si, že si budeme číst.“

„To si  budeme Soni! Petra za mnou chodila celou dobu, co jsem byla nemocná!“

„A já ne?“

„To jo, jenže si tu byla dvakrát za celou dobu  a Petra  třikrát do týdne.“

Vypadalo to, že přijde k výbuchu, ale já se nakonec svezl z gauče a objal Soňu.

„Já už půjdu, tak se  uklidni!“

Otočil jsem se k Monice, která  byla najednou smutná a chtěla něco říct. Jenže jsem jí objal a jen špitl.

„Uvidíme se zítra, jo?“

Dal jí pusu, kterou mi chtěla oplatit, ale já jen natočil tvář a se slovy s bohem jsem se vytratil.

Na chodbičce jsem ještě zachytil maminku.

„Mějte se, já se  pak někdy v týdnu zastavím.“

„Ale Petro! Vždyť si teprve přišla!“

Podíval jsem se na mamku a pousmál se.

„Vyřídila jsem, co jsem potřebovala a už musím běžet.“

„Není to kvůli Soně, že né?“

„Hmm, ne.“

Ale myslel jsem si svoje. Vklouzl jsem do bundy a už prchal pryč. Vítr byl opět studený, hlavně na tom místě kousek od Butovic, tak že jsem šel pěšky, abych si vyčistil hlavu.

„Soňa a Monika v objetí! A pak že nebyly kamarádky!“

Sledoval jsem, jak mě  občas míjeli dvojice zamilovaných a uvědomil si, jak jsem takhle směšný, když se kvůli jedné holce maskuju za kamarádku. Až po chvilce jsem si uvědomil, jak  dělám hluk v těch kozačkách po mramorových chodnících. Ale bylo mi to stejně jedno. Musel jsem si vybít zlost, když jsem chtěl chodit s Monikou.

„Asi by jsme měli být jen kamarádky.“

Mluvil jsem si pro sebe a nevadilo mi, že mě někdo může slyšet. Šlapal jsem rázně a občas jsem se jen ohlédl kolem. Najednou jsem uviděl vyzdobenou výlohu a tak jsem k ní popošel. Byla plná hraček a v jednom zrcátku jsem uviděl sebe. Zíral jsem na tu holku a kdybych se nepohnul, tak bych neuvěřil, že jsem to já.

„Panenky, jak hezké!“

Najednou jsem na vše zapomněl a díval se po těch krásných hračkách. Při tom jsem si držel kabelku, co jsem měl přes rameno a pak mnou otřásla zima.  Rychle jsem si párkrát zadupal, ale moc to nepomohlo. Uvědomil jsem si, že opravdu se ochladilo a s přibývající tmou to bylo o dost znatelnější. Otočil jsem se a zamířil rovnou do metra. Sukně mi vlála  a já si užíval teplejšího větříku na eskalátorech. Vůbec  mi bylo moc fajn v tom ženském prádle. Doma jsem se hned nepřevlékal do klučičího, protože jsem měl takovou nostalgickou náladu a tak jsem si jen přehodil  teplé šaty za lehké domácí, nechal silonky a sledoval jen tak  romantiku v telce.  K tomu jsem si otevřel  brambůrky a v klidu si chrupal.

Vůbec jsem nevěděl, jak to budu dělat dál.  Jestli se vůbec  nevykašlu na gymnastiku. Ale tam jsem zase prožíval ty skvělé momenty, kdy jsem mohl cvičit s holkama tělo na tělo. Když zahlásili čas, tak mě polilo horko, protože bylo skoro dvanáct a já se musel co nejdříve složit do postele.

A tak jsem spinkal v saténové košilce a jen tak tak jsem se vzbudil do pátečního rána.

 

„Dnes snad bude ještě chladněji!“

Konstatoval jsem a vyběhl do školy, která byla pro mě trochu jiná, jak ty roky předtím.

„Jdeš pozdě Petře!“

„Ahoj Blani, no trochu jsem zaspal!“

Automaticky se ke mě přitočila a dala mi pusu. Já jí pohladil po rameni a usmál se.

„Co děláš dnes odpoledne?“

„Jdu cvičit!“

„Nepovídej, snad ne na gymnastiku!“

A sledovala, co jí řeknu.  Já si uvědomil chybu a snažil se z ní vylhat.

„Ne, ne, jen  si jdu zacvičit do Letňan.“

„Aha, no já mám vlastně gymnastiku, ale po šesté bych už byla volná!“

„Aha, no  tak to je smůla, ale sobotu mám volnou!“

„Aha, no tak to se ještě domluvíme o velké přestávce.“

Přikývl jsem, dal jí pusu a i když nás vidělo pár spolužaček, tak jsem se ihned neodtáhl a ještě jí šeptl do ucha.

„Budu tam!“

Rychle jsem se přezul a už taky šel do třídy. Jak bylo v poslední době mým zvykem, tak jsem šel těsně za učitelkou, která mě opět rovnou vyvolala.

„Najděte podstatné a přídavné jméno,  podmiňovací způsob  v této větě, kterou Vám nadiktuji!“

 „Aha, jo dobře!“

A jak jsem psal a odpovídal, tak se mi trochu třásl hlas.

„Skvěle, dvojka, tak příště to snad bude za jedna! Sedněte si a raději choďte přede mnou včas“

Dosedl jsem a až teď jsem vytáhl učebnici a sešit s perem.

„Ty v tom teda lítáš!“

„Nech na hlavě Jirko!“

Od vedlejší lavice se   divně zašklebily dvě spolužačky. A tak jsem si jich raději  nevšímal a sledoval naší češtinářku. 

Při třetí hodině mě zaujala  spolužačka Erika. Měla na nohou tmavší silonky a díky tomu vynikly její doplňky jako kotníkové řetízky a prstýnky na prstech. Nemohl jsem na to přestat myslet a o přestávce, když jsem chtěl odejít, tak mi se spolužačkou uzavřela  uličku. Snažil jsem se  jít  jinudy, ale ona mě chytila za ruku.

„Co je Eriko?“

„Celou dobu nás vočumuješ, tak ven s tím kvůli čemu.“

A zadívala se mi přímo do očí. V hlavě mi to šrotovalo a protože jsem nepřišel na žádnou výmluvu, tak jsem jim to řekl.

„Ve škole nosit cokoliv vyzývavého není dobré!“

A sjel jsem na její chodidla.

„A co tě tak přitahuje? Snad ne lak na nehtech?“

A zasmála se i se spolužačkou.

„Ne, to ne, jen  nechápu ty prstýnky a ten řetízek.“

„Jo tohle, no  Hani  ty je  vlastně nemáš, co?“

 „Ale taky si je pořídím, neboj se!“

A svůdně zavrtěla nožkou v střevíčkách bez paty a špičky.

„Fajn, tak až je budete mít všechny, tak mi řekněte, jo? Já už musím!“

Zlehka jsem odsunul Eriku a zmizel za dveřmi. Oddechl jsem si a po chvilce jsem našel Blanku.

„Co tě zdrželo Peti?“

A přitulila se ke mě podobně, jako  to dělaly holky, co chodily s klukama.

„Budeš se divit, ale prstýnky na nohou.“

Zaculila se a zlehka se prohnula v zádech.

„Jako že to je nová  pánská móda?“

Zakroutil jsem hlavou a taky se usmál.

„Ne, Erika spolužačka má hned dva a ještě řetízek přes kotník.“

„A tobě by se to na mě líbilo?“

„Třeba ano, tedy možná že jo!“

Vlepila mi pusu a pousmála se.

„Já mám jedny doma, ale tak nějak jsem se nerozhoupala k tomu je nosit do školy.“

„Tak víš co? V sobotu si je vezmi, až půjdeme na bazény.“

„Aha a nebude Žaneta žárlit?“

„Možná bude i Monika... Ale asi  ti to dlužím od minula.“

Ta se na mě moc hezky podívala a víc mě sevřela v pase.  V tom se objevila její spolužačka Monika.

„Čau Petře, co tu děláte?“

„Tulíme se k sobě!“

„No to vidím!“

„Moniko neblázni!“

Najednou tu byla celá čtyřka s Alicí z gymnastiky. Já najednou viděl, jak je Soňa ve střehu a sleduje žárlivou Moniku.

„Co neblázni! Na gymnastice  se předvádí jako holka a tady objímá  mojí spolužačku, tak co mám dělat?“

Já se podíval na Soňu a mrkl jsem na ní. Kupodivu to pochopila a rovnou šla k Monice.

„To je jeho sestra a už nevyšiluj a pojď do třídy, no tak!“

Naštěstí jí vzala za ruku a odtáhla jí pryč. Alice se na mě  s porozuměním  usmála a taky šla pryč.

„A máš to Petruš!“

Šeptla mi do ucha Blanka a trochu se  přitočila víc.

„A ale to nejsem já, ale moje sestra!“

„Jo, jo, jasně, já to chápu! Tak zítra ano?“

Přikývl jsem a stále jsem se mračil, protože mě to mrzelo. Blanka mi vlepila pusu, zmáčkla mi dlaň a už taky šla do třídy. Osaměl jsem a kdyby nezazvonilo, tak tam stojím dodnes.

Co jsme se učili v ten pátek už ani nevím, protože jsem měl opět tu naštvanou Moniku před sebou, jak na mě doráží.

„Můžu k Vám chlapci?“

Ozvala se moje nová milá u oběda.

„Jasně, jen pojď Blani!“

„Díky Jirko, Petr je dnes mimoň!“

A jak dosedla , tak na mě mrkla.

„Jo promiň, jasně dobrou chuť!“

„Jdeš zítra taky Jirko?“

„Do aquaparku?“

Přikývla.

„Jo taky a ještě kopa dalších holek.“

„Chtělo by to ještě  tak dva kluky pro Žanetu a Moniku.“

„Michal půjde a snad Ondra.“

„Od Vás?“

„Jo, od nás a ty vem sebou taky holky!“

„Jasně, jak řeknu Monice, že jde Petr, tak se na nás rovnou nalepí!“

„Aha, tak proto je mimoň!“

„Co je?“

„Nic, jen pěkně papej!“

Sledoval jsem jí z profilu a hned mě zloba přešla. Nikdy jsem si jí takhle z blízka nevšímal a právě teď se mi moc líbila. Její bradička s krčkem a náušničkami, fakt super. Usmál se a dal se  zase do jídla.

„Chceš ten moučník Peti?“

„Jo bublaninu mám rád!“

„Tak tady je!“

„A proč si ho nedáš sama?“

„Ale, nějak jsem přibrala.“

„Mě to zas tak nepřipadá!“

„Holka to na sobě víc cítí!“

Když jsme dojedli, tak jsme to vzali spolu z jídelny a pak mě v jednom výklenku zastavila a políbila.

„Určitě dnes večer nemáš čas?“

A následoval další sladký polibek.

„No víš, já ehm, jak bych to skloubil.“

„Hele, nechci na tebe tlačit, tak že se dohodneme  na cvičení, jo?“

A já zpitomělý přikývl, ona mi dala ještě delší polibek a už byla pryč.

„Tohle se nemělo stát!“

Dojel jsem domů o něco později, protože jsem se nechtěl s Blankou potkat a ona to asi tušila a když jsem ze sebe udělal holku, tak jsem rovnou s baťůžkem šel na tramvaj.

„Taky na cvičení Petruš?“

„Ahoj, no asi ano!“

Chytila mě za dlaň  a usmála se.

„Jako by ses netěšila!“

„Ale jsem nějaká  unavená!“

„Ze školy, viď!“

„No to taky!“

Přijeli jsme společně a už u skříněk jsem se zdravil s holkama, které jsem ten den viděl a pak se rychle převlékl do svého zeleného dresu. První cvičení jsem měl s Blankou, tak že mi pěkně narovnala záda, ale to další  jsem měl s Monikou.

„Co si jako kakabus?“

„Viděla jsem Tvého bratra, jak se lísá k Blance!“

Otočil jsem se a jen poznamenal.

„Té růžovce?“

Konečně se usmála.

„Ehm, jo ano!“

„On má holku pacholek?“

„Asi ano.“

Monča mě taky nešetřila a tak můj rozkrok dostával  erotické impulsy jeden za druhým od její cvičky.

 Měl jsem moc fajn pocit , když jsem cvičil a mohl se odreagovat, ale o přestávce jsem opět zalétl k Blance a starosti, co bude mě opět  trápili.

„Holky, dnes naposledy a další až příští týden!“

„Jo, máš Soňo pravdu, ale cítím že mi nějaké to kilčo přeci jen mizí z těla!“

„Jen aby to nebyla voda a né tuky!“

„Aby sis nepřidala Mončo!“

„Já holky nic takového necítím.“

„Ty to Blani máš ve stehnech a zadečku!“

„A já na bříšku!“

Řekl jsem a pohladil si břicho. Holky se zasmály a Blanka mě přes něj plácla.

„Tak posiluj břišní svaly ty boubelko!“

„Jaká boubelko! To odvoláš!“

A začal jsem jí honit po šatně. Nálada byla skvělá a když se postupně holky vytratily, tak mě opět Blanka chytila za ruku a vyšla ven na tramvaj.

„Dnešní podvečer je docela fajn Peti!“

„Jo, včera bylo o dost chladněji.“

„Tak už nám jede tramvaj!“

Najednou jsem si povídal o prádle, co má na sobě a taky jestli já sám dobře ladím, až jsme byli doma.

„Tak zítra jo?“

Jenže Blanka mi nepustila ruku a popošla kousek za roh od zastávky.

„Mám tě Petře moc ráda!“

V tom mě políbila a já se najednou uvolnil a uvědomil si, že přišlo na lámání chleba.

„Tak pojď ke mě na chvilku.“

„Ráda!“

Jako holka jsem v kozačkách vystoupal vzhůru do třetího patra a jak jsem odemkl dveře, tak se   mi docela ulevilo, když nás nikdo nepotkal.

„Odlož si tady a vezmi si ty pantoflíčky.“

„Jo, jasně. Máš to tu pěkné!“

A nakukovala do pokojů i kuchyně. Jak jsem vyzul kozačky, uvědomil si, že nemám druhé pantoflíčky a tak jsem vklouzl do svých pánských.

„Dáš si čaj nebo džus?“

„Pořádné kafe Peti!“

„Tak jdi dál a uveleb se, kde chceš!“

„Třeba v ložnici?“

V tom jsem se k ní otočil a ona mě objala kolem krku a dlouze mě políbila. Bylo to úplně něco jiného jak s Mončou. Dělala to rovnou a s vášní bez okolků. Pak se odtáhla a zadívala se mi do očí.

„Mám tě ráda takového, jaký jsi! A neboj, neuteču ani ti nic nechci vyčítat!“

Znovu mě políbila a přitáhla si mě k sobě. Stály jsme tam jak dvě lezby a mě bylo  fajn.

„Jestli se chceš převléknout, tak to klidně udělej, ale jestli chceš být holkou, tak zůstaň jak jsi, jo?“

Pohladila mě a šla do obyváku. Až po chvilce jsem se osmělil a zeptal se.

„A sladíš?“

„Jo jednu kostku a trochu mléka.“

Neuvědomil jsem si, že už mluvím jak  chlap a tak jsem jen mávl rukou  a šel do kuchyně.

„Ty máš tady nějaké poháry? Odkud je máš?“

„Ze šachu a z plavání.“

„To si tak dobrý?“

Nandal jsem vše na tác a donesl vonící kávu se sušenkama na konferenční stolek.

„Mám to ráda jako vše, co se kolem holek točí!“

Dosedl jsem a  hned si  jí přitáhl.

„Chceš se asi zeptat, jak jsem to zjistila, co?“

Přikývl jsem.

„No to bylo trochu složitější. Nejdříve na tebe vyjela Monika a mě tě bylo líto, ale pak jsem si víc všímala, jak mluvíš a co máš na sobě.“

„Na sobě? Tomu nerozumím.“

„Někdy se mi zdálo, že máš víc červené rty ve škole, jak jindy a pak ty stejné náušničky, ty se mi totiž moc líbili na gymnastice a když jsem je viděla na tobě, tak mi to došlo, že to asi nebude jen tak.“

„Tebe je na pinčes škoda!“

„Jak to myslíš?“

„Měla by si dělat detektiva!“

Zamíchal jsem si kávu a vložil ještě jednu lžičku. Blanka udělala skoro ten samý pohyb, jen si přidala trochu mléka.

„Proč ses vlastně převlékl za holku?“

„To asi tušíš kvůli komu.“

„Monice?“

Přikývl jsem.

„Páni a já myslela kvůli erotice v gymnastice.“

Zakroutil jsem hlavou.

„Ne, všímal jsem si jí už koncem školního roku a od září mě napadla bláznivá myšlenka, jak být blízko ní.“

Napil jsem se a usmál se, jak byla dobrá.

„To je z Kolumbie!“

„Co Monika?“

„Ehm, né ta káva!“

Blanka vyprskla trochu kávy, jak  jí to došlo.

„Ty si pitomý, jasně je fakt dobrá!“

Položil jsem druhou ruku na její klín a ona mi ruku hned stiskla.

„Dalo mi to trochu práce a shánění, ale výsledek byl ucházející. Zpočátku jsem viděl nedostatky na mém zevnějšku, ale když jsem se podíval na ostatní holky, tak mi došlo, že dokonalost je jen v časopisech a asi né úplně přírodní.“

„To si piš, modelky podstupují plastiku stehen, břicha a taky krku nebo nosu.“

„Aha, to mi nějak nedošlo.“

„A jak sis vykouzlil ten klín?“

A přejela mi po něm rukou.

„To ti musím pak ukázat, ale teď mě ještě nech v tom.“

Přitulila se a popíjela kávu.

„Docela mě překvapilo, když jsem tě viděla, jak jsi  ve škole a pak už upravená slečna  na cvičení. Jak si to mohl stihnout a sám?“

„No natrénoval jsem si to o víkendech a pak už jsem si jen hlídal make-up a švy.“

Další dlouhá pusa a pak si vzala sušenku.

„Cvičil si vůbec někdy před tím?“

„Jo jako každý v tělocviku a pak občas na bazéně před plaváním.“

„V tom protiproudu si byl fakt dobrý a taky když si vytahoval Žanetu z bazénku u skluzavky.“

„To bylo to nejmenší! Jen jsem hned nevěděl, jak jsou holky schopné se vymotat a zda si víc neloknou vody.“

„Já měla taky problém se vymotat, ale pak mě pomohly ty čáry kolem dokola.“

„Aha, jo na stěnách, hmm to jsem ani nevnímal.“

Když jsme dopili, tak jsem to odnesl do kuchyně a přinesl dres, aby trochu oschl.

„Ta zelená se mi moc nelíbí Peti!“

„Ale tobě by slušela, fakt že jo!“

„Tak schválně!“

V momentě byla jen v kalhotkách a už si brala legíny, dres a cvičky.

„A ty si zkus ten můj, je taky zapocený!“

Stála tam a sledovala moje svlékání. Když jsem byl jen v kalhotkách, tak se zasmála.

„Fakt dokonalé! Můžu?“

„Ale asi ano i když  bych ti to asi stejně ukázal později.“

Poprvé mi žena prošahala celý klín a pak odhrnula silikonový okraj až rukou zajela dovnitř. Tam po  chvilkovém hrabání našla, co hledala a kluka mi zlehka stiskla. Byl v silikonovém obalu, tak že se ho přímo nedotýkala. Jen se pousmála a nechala ho na místě.

„Počkej a tady zepředu je taky dírka?“

„Ehm, jo je.“

„Týjo, umělá vagina, tak to jsem netušila, co máš na sobě.“

„A já myslel, že když jsem si stáhl kalhotky, abych to ukázal Monice si to poznala.“

„Ne, jednak je barva dokonalá a lemování ti  lícovalo na kůži  perfektně, ale taky jsem se zaměřila na Monču a viděla její zrzavý podbřišek.“

„Tak tohle mi nedošlo, že Vás všechny tím přesvědčím, že jsem holka a vlastně že pozornost na sebe stáhne Monika.“

Pak vytáhla prsty z té umělé dírky a podala mi svoje legíny. Byly trochu zapocené, ale to mi nevadilo. Přehodil jsem si její růžový dres, který mi víc svíral klín a pak obul tenisky. Ty jsem taky vnímal jako menší.

„Pojď si sednout na koberec!“

Usmál jsem se, sedl a nechal si proplést nožky tak, že jsme se  klínem dotýkali. Blanka mě objala rukou v zeleném za krk a pěkně si mě přitáhla. Naše líbání pokračovalo a v momentě jsem jí začal hladit po prsou a i jinde. Její vášeň rostla až jsem zaznamenal  první její vrchol. Tiskla se na mě až dresy  jezdily po sobě, jak jsme byli natěsno. Klín jsme měli k sobě napasovaný, tak že se kluk pěkně bouřil.  Do toho ta vůně látky a potu s parfémy mě tak dostala, že jsem cítil chvění po celém těle. Ona to taky cítila a víc mě   k sobě přitáhla a pak začala dýchat rovnou z plic do plic. Jazyky  se setkávaly a naše líbání bylo  úžasné. Vlastně jsme si hráli a zároveň ochutnávali. Až po chvilce jsme se na chvilku odtrhli, aby jsme se vydýchali.

„Líbáš úžasně Blani!“

„No ty taky Peti!“

„Jsme pěkně propletený, co?“

„Ehm, jo vadí?“

Zakroutil jsem hlavou až mi vlasy letěli kolem hlavy.

„Ne nevadí.“

„Položím tě, jo?“

Pokrčil jsem rameny a pak už mě povalila na záda a hned na to si na mě lehla. Nohy ale nechala podivně zapletené. Tím jsem byl znehybněn a ona mě začala opět líbat. Já jí objal a přitiskl na hruď. Tohle mě opět vzrušilo, ale Blanka na tom byla ještě lépe. Pak přišel její velký orgasmus. Spojila naše ústa v jednu trubici a pak už jen následovalo dýchání z úst do úst s drobným chrčením. Její trhané pohyby naznačovali, jak je vzrušená. Skoro mě dusila, když jsem zacítil  její vrchol. Funěla a  objímala mě jak kolem krku, tak v rozkroku, kam nacpala svoje prstíky do té umělé vaginy. Jak  mačkala prstíky kluka, tak jsem najednou vyvrcholil, až semínko začalo naplňovat to silikonové pouzdro. Až to jí dorazilo, protože dosáhla toho, čeho chtěla. Já začal polevovat v objímání a ona po chvilce taky. Ležela na mě ještě  snad deset minut, než se napřímila.

„Jsi skvělá Petruška! Moc děkuji!“

„To já ti Blani děkuji za vše!“

Pohladil jsem jí po bocích a přitáhl si její nožku, kterou měla předtím zkroucenou. Vyzul jsem jí tenisku a jen tak  jí hladil po bocích chodidla.

„Mám jí zapocenou Peti!“

Ale já jí přitáhl  pod paží a chtěl i druhou.

„Jsme propletené, tak že to nepůjde.“

„Tak se rozpleť!“

Asi to pochopila, odvalila se na jeden bok a vytáhla z pod mé nohy  svou  a narovnala. Já jí vyzul druhou bílou tenisku a taky nožku uschoval v podpaží.

Pak  si lehla mezi moje natažené nohy a taky mi vyzula tenisky.

„Ty si lakuješ  nehty na nohou?“

„No musím, přeci jsme se na gymnastice převlékali.“

„Aha, no to já tak často nedělám.“

Přitulila je k sobě a já se taky zatvářil, že  nejsou nejvoňavější.

„Ještě chvilku Peti, než to vše odezní.“

Přikývl jsem a hladil jí bílé nožky v legínách a užíval si její přítomnosti.

„Jdeme do sprchy Blani!“

„Jo, jasně, je deset hodin.“

„Už? A já ti nedala nic k večeři!“

„Nemám hlad!“

A tak jsme si sedli na bobek, pak se postavili a svlékli dres a leginy.

„Nech to na hromadě, já to pak přeperu.“

„Fakt? A nezapereš mi to růžové?“

Odfoukl jsem si a jen dodal.

„Tohle mi Monča taky říkala.“

„Co? jak říkala?“

„Ale,  když viděla ty růžové šatičky na pinčes, tak  se hned ptala, zda to nezaperu.“

Na to se rozesmála. Já sundal podprsenku a v tom mi z ní vypadly silikony. A tak jsem sundal paruku a odložil na  křeslo. Pak  si sundal náušnice, řetízek, prstýnky a kalhotky.

„Tohle musím až ve sprše, jdeš se mnou rovnou, nebo počkáš?“

„Jasně že jdu rovnou, tohle si nenechám ujít!“

A v momentě byla  v koupelně. Já před sprchou odtáhl lem, pak posunul  tu umělou vaginu níž a vytáhl kluka z kapsičky. Bylo tam všude  tolik spermatu, že jsem se sám divil. Ale pak už jsem vlezl do sprchy a sroloval jí  z mého těla.

„Tohle se musí pořádně propláchnout.“

Obrátil jsem to naruby a vystříkal horkou sprchou tak, že  už byla  vagina čistá.

„Tedy, to je věc Petře, nevěřila bych, že se tak dokážeš namaskovat.“

„Prosím Blani, slib mi, že to nikomu neřekneš!“

Chvilku držela ten silikon v rukou a když se na mě podívala, tak  rozhodně řekla.

„Slibuji, že je to naše tajemství!“

„Jo děkuji!“

A dal jsem jí pusu. Ona odložila silikon na pračku a objala mě.

„Tak jsem se nemýlila! Jsi kluk jako buk!“

A od radosti cvrnkla do kluka  a  uštědřila mi  další polibek. Jak se na mě namáčkla, kluk se opět probudil a Blanku rozesmál.

„Já už potřebuji sprchu jako sůl!“

„Tak se Peti otoč a já ti umyju záda.“

Ale nezůstalo jen u toho a tak jsme ze sprchy šli až o jedenácté rovnou do postele, kde mi zabrala  saténovou košilku a na mě zbylo triko a slipy.  

A tak  se moje bláznění za Monikou skončilo a já začal žít s Blankou. Jen jedno jsem jí musel slíbit. Že budu dál hrát pinčes jako  její kamarádka a jen občas zajdu na gymnastiku s ní.

Uvědomil jsem si, že jsem se   hnal za přeludem Monikou, když jsem mohl bez starostí získat prima holku z té samé školy.

Ale  nakonec jsem získal mnoho zkušeností z ženského světa, za což jsem byl vděčný.

 

 

 

Lezanka