Gymnastkou - 1.díl - Lezanka

22.05.2022 09:27

Chodil jsem na střední školu do  třetího ročníku  a sledoval jsem studentky v druháku. Jedna se mi moc zalíbila, ale problém byl se k ní nějak dostat. Moc se s klukama nebavila a jen se řehnila s kamarádkami ve třídě.

Měla dlouhé a kudrnaté tmavě hnědé vlasy a postavu tak akorát i když prsa moc velké neměla. V naší třídě jsem znal všechny studentky a žádná mi nepadla vyloženě do oka i když jsem rád flirtoval v minulém školním roce minimálně se třemi. Pak jsem je zaslechl, jak se baví o odpoledním programu.

„Holky, tak zase začne gymnastika!“

„Jo, to je super, v loni jsem si to moc užila.“

„A od kdy to začíná?“

„Asi od čtyř!“

„Jo, to je tak akorát, až skončíme tady.“

„Myslíš tu blbárnu?“

„Jo, tobě snad nevadí písemky?“

„Vadí, ale co mám dělat.“

„Kdy je zápis?“

„Za týden v pondělí.“

„Jdu do toho!“

„Já taky!“

Pak přišla profesorka a hluk utichl. Já se ale přestával soustředit na učivo a měl jsem v hlavě jen  jednu bláznivou myšlenku.

Jak se dostat na gymnastiku.

„Petře, Vás to nezajímá?“

„Omlouvám se, určitě zajímá.“

„Tak nám vypočítejte tuhle rovnici!“

Musel jsem jít k tabuli a protože jsem měl matiku rád, tak jsem příklad zvládl docela v pohodě.

„Ještě tam něco chybí!“

Lekl jsem se a znovu prošel celý příklad. A pak mě to došlo.

„Ano, správně, výsledek dvakrát podtrhnout a proč?“

„Ehm, no aby byl hned přehledně vidět.“

„Běžte si sednout a myšlenky na holky nechte za branami školy!“

Hlouček holek se zahihňal a já s červeným obličejem dosedl na židli.

„Zvládl si to, kámo!“

„Dík, Jirko, ale ty holky...“

„Nech je plavat, jsou to husy...“

„Kreténe!“

Ozvala se spolužačka kousek  od Jirky až mě to rozesmálo.

„Krávo!“

Zareagoval Jirka a já se jen pousmál.

„Ticho, zklidněte se!“

Pak už to proběhlo bez  dalších výstupů, alespoň kolem mé osoby. Doma jsem vlétl na Internet a rychle si vyhledal doplňky dívčího těla, hlavně tedy silikonové prsa. Pak jsem narazil na umělou vaginu. Vybuchl jsem smíchy, ale pak jsem se začetl do popisu.

„Toto je určeno výhradně pro muže. Bezpečně skryje penis a varlata do prostoru mezi nohama a na venek je vidět jen drobné ochlupení v podbřišku

 a vytvarované stydké pysky.“

Zvětšil jsem si to a pak klikl na košík. Vůbec jsem nad tím nepřemýšlel, protože tohle mě fakt připadalo dokonalé. Pak druhé kliknutí na silikonové dvojky a už jsem poslal objednávku. Třetí krok byly moje chlupy. Prošel jsem opět  vyhledávače  a našel přesné pokyny, jak se jich zbavit na delší dobu a čím kůži promazat, aby byla růžovější

 a světlejší.

Naštěstí jsem měl slušné kapesné a bydlel jsem mimo domov na podnájmu, tak že nehrozilo, že bych byl přistižen rodiči.

„Ale kde vzít gymnastický dres?“

A pak mě napadl sekáč.

„Stejně se musím obléknout za holku, když půjdu na cvičení. Přijít rovnou v dresu nejde!“

Vytáhl jsem ze skříně džíny, které byly od holčičích k nerozeznání, přehodil růžovou bundičku, uvázal šátek a trochu si vyčesal vlasy do dvou culíků. Pak už jen trochu líčení a byla ze mě opět holka.

Nakoupil jsem jen to nejnutnější a doma si vše rozbalil a pěkně prošel oholení a taky přilepování prsou.

„A teď musím šlohnout průkazku spolužačce Erice, ta skoro nikam nechodí.“

Díky technologiím jsem  kráčel v ženské podobě na registraci.

„Ano, tak že chcete chodit pondělí, středu a pátek od 16,00?“

Hrklo ve mě, protože jsem si nemohl vzpomenout, zda holky nezmínili, který den budou chodit.

„Ehm, ráda bych s holkami, co se přihlásili z 2B třídy.“

„Aha, jo tak to je pondělí a další obden. Vyhovuje?“

„Ano prosím.“

„Tady se podepište a pak do týdne zaplatíte poplatek za kurs.“

Vystřihl jsem podpis, který jsem si natrénoval doma a už měl kouzelnou kartičku na cvičení s holkama.

„Snad tu mojí Moniku nějak zaujmu.“

Pousmál jsem se a šel plný myšlenek na svůdná těla domů.

V pondělí jsem byl nervózní, jak to odpoledne dopadne, sice jsem měl natrénováno oblékání, ale člověk nikdy neví. A tak hned po vyučování jsem utíkal domů. Přehodil jsem mužské věci přes opěradlo a už si nasazoval ty zvláštní silikonové kalhotky s ženským přirozením. Pak jsem si vzal podprsenku a  vložil do ní lepidlem namazaná prsa

 a pořádně přimáčkl.

„Vydrží tři hodiny s našim skvělým lepidlem.“

Četl jsem si na obalu nahlas, zatím co prsa zaschly.  Pak rychle ponožky, bílé kalhotky s nějakým broučkem v podobě cvočků, přehodil blůzku s džínsama, obul mokasíny  a chtěl vyrazit.

„Dres, ach jo! V čem bych cvičil! Ehm vlastně cvičila!“

Rychle jsem našel  vak s prádlem na cvičení, do kabelky jsem si dal šminky, hřeben, sponky a hlavně tu průkazku studentky, zamkl a vyrazil do ulic.

Vůbec mě nenapadlo se soustředit na sebe, protože čas běžel a já tam měl být před čtvrtou hodinou. Skoro zadýchaný jsem vpadl do vrátnice.

„Kam běžíte slečinko?“

„Na gymnastiku!“

„To by mohl říct každý, průkaz, ukažte mi průkaz!“

Vypadal jsem opravdu jako roztržitá žačka, jak jsem nervózně přehrabával kabelku. Pak jsem našel to, co jsem hledal a usmál jsem se do široka.

„Tady je, ehm, prosím.“

Vzala si brýle na blízko, porovnala fotku a vrátila mi průkaz zpět.

„A příště přijďte dřív, ať nemusíte zmatkovat.“

„Děkuji, jdu totiž poprvé...“

A pak už sprintem doběhl do šatny.

„Ahoj, nejdu pozdě?“

Jenže jak jsem se rozhlédl, tak jsem uviděl snad deset holek, jak se převléká, až ve mě hrklo.

„Asi nejsi poslední!“

„Z jaké třídy jsi?“

Spustili holky kolem mě. Tohle byl hodně tenký led, protože kdybych plácl druhé béčko, tak by některá mohla právě z té školy pocházet.

„Z průmky odvedle.“

„Aha, oni se sem taky můžou registrovat?“

„Nevím, ale já si to našla na netu, jsem Petra!“

„Ahoj, Alice, můžeš klidně do skříňky vedle mě.“

Objali jsme se, dali pusu, což se mi líbilo a pak jsem se pozdravil ještě s třemi holkami.

Neohlížel jsem se a jen se soustředil na žluté legíny, pak zelený gymnastický dres a nakonec bílé cvičky. Vlasy jsem stáhl do dvou  nic moc culíků a už šel do tělocvičny za ostatními.

„Zdravím, jsem Ema a budu vést tento kroužek, ale nejdříve si udělám prezenčku, abych věděla, kdo tu bude.“

Vzala lejstro a pak začala číst.

„Alice Brekštajnová?“

„Jsem zde!“

„Petra Mráčková?“

„Ano.“

Chvilku se dívala na mě, ale pak se opět zadívala do papírů.

„Monika Přibylová?“

„Jo, tady!“

Dost otráveně řekla hnědovláska a když ještě přečetla dalších pět, tak sbalila papíry s deskama, odložila je do šuplíčku ve skříňce a šla rovnou pustit hudbu. Obdivoval jsem, jak je štíhlá a vypracovaná, měla bílé legíny, žluté cvičky a žlutý dres.

„Budu Vám ukazovat cviky a ty popisovat. Vaším úkolem je dělat co nejlépe a v rytmu, ale z počátku to nebude dokonalé. Na rozcvičku něco lehkého.“

Půlhodinu jsem vůbec nestíhal, snažil jsem se sledovat, jak cvičí holky kolem mě, ale připadal jsem si jako dřevo.  Moje soustředění bylo rozptylováno postavami kolem v těch těsných oděvech. Pak jsme si museli lehnout a protahovat si ruce při dotknutí špičkami prstů cviček. Hudba na chvilku ustala a my jsme vytvořili dvojice. Ke mě se náhle přitočila  v modrém Alice.

„Můžu Petro?“

„Určitě Alice, ale jsem trochu neohebná!“

„S toho si nic nedělej! Já taky dlouho necvičila.“

Ale v tom jsme se propletli s nohama proti sobě, tak že její chodidlo se opíralo o můj rozkrok. Polil  mě studený pot po zádech, když jsem měl tak blízko její nožku v růžových legínách. Moje noha byla ovšem taky v klíně,   až mě hřála.  Pak se předklonila a já jí pomohl se skoro položit na nohy. Po chvilce jsem musel udělat taky hluboký předklon. Cítil jsem její blízkost a i vůni jejího těla  až mě to vzrušilo.

Když jsem se narovnával, uviděl jsem její chvilkové překvapení.  Otočil jsem hlavu a podíval se na Moniku, která cvičila s nějakou Soňou.

„Cvičíme Petro, haló!“

„Aha, jo promiň.“

A rychle jsem se opět dal do cvičení.

„Výborně a teď si vyměníme pozice a budeme cvičit v rytmu.“

Alice musela odejít a ke mě přišla Monika v červeném dresu,  bílých legínách a bílých cvičkách s červeným proužkem podél .

„Chytíme se za rameno a bok, potom  jedna zakloní nohu do holubičky a zpět.“

Tentokrát jsme stáli čelem k sobě a já cítil rukou její jemné křivky na rameni. Můj záklon nebyl  dobrý a v tom mi někdo zatáhl za nožku a já zjistil, že je to naše cvičitelka.

„Pořádně zatočíme nohu v zad a zpět. V zad a zpět a teď partnerka!“

 Monika se mě držela pořádně a pěkně zakláněla nožky s tím, že se její hlavička předkláněla k mému poprsí. Byl to vlastně sen, mít Moniku tak blízko sebe. Když se narovnala, tak se mi zadívala do očí.

„Teď jsi na řadě, Peti!“

„Aha, promiň, už mě bolí celé tělo.“

„Jo, to mě už taky.“

A usmáli jsme se. Pak už šlo vše rychle za sebou, protože další hodinku jsme jen tančili na místě s otočkami.

„Holky, jsem úplně splavená!“

„To já taky Petro!“

„A co ty, Mončo?“

„Ale teď je to už dobré, krizi jsem měla s tebou.“

„Ale, ale, co to slyším?“

Přitočila se k nám ta Soňa, která tak trochu pokukovala po Monče.

„Neboj, tebe nechci zanedbávat. Jdeš na džus?“

„Ale možná ano, třeba půjde  ještě někdo.“

V tom se přidali další dvě holky.

„Petro, jdeš taky?“

„Omlouvám se, dnes nemohu, ale příště si čas udělám, bavte se holky!“

Rozloučil jsem se klasicky objetím a pusou na pusu a už běžel domů.

Doma jsem ale nemohl zapomenout na ty dotyky s gymnastkami.

 

Středa byla už trochu lepší, už jsem věděl, kam jdu a co mě čeká.

„Dobrý den, děvčata, dnes si dáme nejdříve rozcvičku, tak že si posedejte vždy dvě proti sobě.“

Tentokrát jsem měl proti sobě Soňu v oranžovém dresu a oranžových cvičkách.

„Asi se znáte dobře s Alicí, co?“

„No spíš s Monikou, ale koho tu znáš ty?“

„Nikoho, jsem z jiné školy, ale docela  jsem si s Vámi třemi minule sedla.“

„Jo, taky o tobě holky mluvili.“

„A ve zlém či v dobrém?“

„Jasně že v dobrém. Petro, pomoz mi se dostat až ke tvé noze.“

A tak jsem jí zlehka chytil za ramena a pomalu jí dostal k sobě, až prsy ležela na mých stehnech.

„A teď zase já tebe, pojď!“

„Auvajs, Soňo!“

„Jen to chvilku vydrž, svaly se ti musí natáhnout!“

Dotýkal jsem se obličejem stehen a cítil to teplo a vůni nějakého krému.  Zároveň mě hřála rukama, jak mě dlaněmi tlačila k sobě. Byl jsem najednou v sevření a nedařilo se mi narovnat, protože ruce jsem musel mít natažené před sebou kolem jejího těla.

„Dobře, jo a teď zase půjdu já!“

„Děkuji!“

„Za co Peti?“

„Že si mě propustila Soni.“

Usmála se a já jí opět přitlačil k podlaze až trochu hekla. Ale její tělo bylo na takové cvičení jako dělané.

„Fajn, všechny vztyk a jdeme běhat kolem dokola, šup, šup!“

Měl jsem před sebou holku s kratším vlasem v růžovém dresu a bylo se na co dívat, hlavně na zadeček. Skoro jsem zapomínal, proč jsem tuhle šaškárnu podstoupil.

Na konci jsme už cvičili na hudbu na místě a tak jsem přišel docela splavenej. Když jsem se převlékal, všiml jsem si po očku, že mě sleduje Monika. A tak jsem se víc natočil bokem a rychle vklouzl do kalhot.

„Kam dnes holky?“

„Snack bar naproti!“

„Ráda, nechtěla bych lítat po městě.“

„Dnes jdu s Vámi taky!“

„Petro, koukám že držíš slovo!“

„Já jdu taky!“

Ozvala se ještě ta v růžovém, kterou jsem neuměl pojmenovat.

„Moc jsem se na tu gymnastiku těšila!“

„Jo, sice jsem jako zmlácená Blani, ale jinak se cítím v pohodě.“

„A co ty, Peti?“

„Víš Alčo,  moc jsem nikdy cvičení nedala, tak se trochu trápím.“

„Jo, párkrát pěkně za vzdychala, když jsem jí přitlačila  na moje stehna.“

„A nebylo to něčím jiným Soni?“

„No dovol! Myla jsem se dnes ráno!“

Holky se zahihňaly a já se napil džusu s vodkou.  Bedlivě jsem sledoval chování a gesta holek, abych  je mohl věrně napodobňovat a tím mezi ně zapadnout. Stejně jsem si připadal  odlišně.

„Skvěle, tak v pátek, čauky!“

Rozloučili jsme se asi po hodince a půl.

Tak to probíhalo i druhý týden a já si užíval těch voňavých těl se kterými jsem cvičil tak těsně, až mě to dostávalo do úzkých. Pak jsem přežil pátek a rád jsem skončil v šatně.

„Víkend baby, užiju si to na výletě.“

„Kam razíš Alice?“

„Do Aquaparku na jihu Brna.“

„A nejsou to Pasohlávky?“

„Jo, jsou.“

„Hmm, tam je to prej  i s termální vodou.“

Pak jsem si všiml, že na mě už pěkně dlouho zírá Monika. Já si svlékl zelený dres a byl jen v kalhotkách a podprsence.  Záhy se rázně ozvala Monika.

„Já si myslím Petro, že nejsi holka ale kluk!“

Přejel mi mráz po zádech, když jsem to zaslechl. Hned jsem se zkontroloval pohledem v protějším zrcadle, zda  se mi neodlepily prsa nebo neposunuly kalhotky, ale nic takového jsem nepozoroval.

„Nejsi na hlavu Mončo?“

Ozvala se Alice, ale Monika byla rozhodnuta, že se dopátrá pravdy stůj co stůj.

„Hele, koukejte!“

Bleskově mi šáhla na podprsenku a rozepla jí, tak že mi sjela na zem z ramínek a odhalila moje umělé prsa.  

„Co si to udělala Petře?“

Zastala se mě kupodivu ta Blanka stále ještě v růžovém.  Rychle jsem se otočil a dost nemile se na Moniku  podíval.

„Nechceš snad vidět i můj klín?“

Vůbec  jsem nad tím nepřemýšlel, když jsem to řekl a na důkaz jsem shrnul lem kalhotek.

„A.. ale, no já.“

Začala Monika koktat, protože tohle nečekala.

„A jaký máš klín ty v kalhotkách?“

Nečekal jsem, že ho odhalí, ale asi  jí došlo, že šlápla vedle a ukázala svůj klín.

„Zrzka?“

„No co, vadí ti to?“

Odsekla naštvaně, ale já se jen pousmál.

„Ne, vůbec mi to nevadí, jen že máš krásné tmavohnědé vlasy.“

„Já jsem to Mončo taky nevěděla.“

Řekla překvapená Alice.

„No prostě si je barvím, protože na zrzku se lidi dívají skrz prsty.“

„Jasně, ale jak jsem řekla, mě to nevadí.“

Otočil jsem se ke skříňce a vyndal si blůzku s kalhotama a mokasínama.

„A proč sis myslela, že Petra není Petra?“

„Ale, má víc řezané rysy a no ehm, nechme to plavat holky.“

Čekal jsem omluvu, ale ta nepřišla a tak jsem se rychle rozloučil a zmizel pryč.

Ještě za zády jsem zaslechl, jak někdo říká Monice, že se asi úplně pomátla na rozumu.

 

Lezanka