Feminizace TS - 2.díl - Milena

21.09.2021 07:29

Všichni, holky i kluci začínaly podobně.Někdo dříve někdo až kolem puberty 14 až

16 let.Tam začínalo sebepoznání,porovnávání stejného pohlaví ve společných

 sprchách,šatnách v klubech,při tělocviku ve škole.Holky pokukovaly po chlapcích

 a opačně.Někde tam už pomalu některé z nás začaly zjišťovat,že je něco jinak.

Pokukovaly  jsme po holkách,jak se chovají,oblékají.Hodně záleželo na účesu.Doma jsme potají

začaly zkoušet dívčí účesy,potom někde sundovaly ze šňůry na prádlo kalhotky 

 mámy nebo starší sestry. Já si například  zkoušela namalovat pusu.Taky jsem si zkusila  sukni,byla mě logicky veliká. Podprsenka vůbec neseděla.

 

Ale co bylo již tenkrát vzrušující,ten pocit,že jsem to konečně já. Nechala jsem si

 narůst delší vlasy:Doma jsem stále zkoušela různé typy holčičích účesů.S namalovanou 

 pusou jsem se mě samotné před zrcadlem moc líbila. Pořád jsem neměla vlastní oblečení. Začala jsem  punčocháči,kde se spouštěla oka.Potom jsem si koupila první,ty nejlevnější bavlněné kalhotky. Podprdu jsem dlouho ještě neměla,jenom takovou tu dívčí košilku.

 

 Stále mě cosi pohánělo, nutkalo,myslet na to,že jsem holka. Rašily mě vousy,naštěstí pouze na bradě a pod nosem,ale i tak mě to neskutečně vadilo.Koupila jsem si první  podprsenku.tenkrát strašně velikou,myslela jsem si,že to tak má být.Zatím jsem se tajně

 předváděla doma před zrcadlem.Pořád se to ve mě tlouklo,že se to nehodí,co to

 dělám,že dělám něco špatného a nepatřičného.Všem sem se stranila.Však to

 všechny dobře znáte.Pro kluky jsem byla divná,holky mě mezi sebe nepřijaly.

 

 V té době jsem pořád tápala,zda se mě líbí kluci nebo holky a co vlastně chci.

 Táhlo mě to někam jinam.Nejlépe mě bylo doma,když jsem byla sama a mohla si donekonečna zkoušet účesy,kalhotky,sukni.Poprvé jsem si také zkoušela dát penis

 dolu mezi stehna a nahá jsem se natáčela před zrcadlem a představovala jsem si,

že tam mám kundičku. 

 

Nejkrásnější a zároveň nejhorší je ten hrozný chaoz v hlavě.Myslím,že to všechny znáte také.Otázky,jako jsem gay,se tam honily pořád.Zároveň jsem začalo vážně přemýšlet

o tom,si ho dole jen tak sama uříznout.Nepatřil ke mě,jako moje tělo ne.Zašla jsem za školní doktorkou,ta se mě v podstatě vysmívala.Tam nám ho ukaž atd.

Poslal mě ale dál na vyšetření,kde jsem se styděla o všech mých

pocitech a sama jsem nevěděla,co se se mnou děje.Navíc se mnou chodila všude máma.

 Ta se pořád vyptávala,co vlastně chci,co hledám.

 

Nakonec jsem skončila u sexuoložky,což bylo pro mě .jak jsem zjistila vysvobození,

protože si se mnou začala povídat jako žena se ženou,hned začal používat ženský rod,já také a vše šlo najednou uvolněněji.Doma jsem se ukázala v dámském oblečení a začal

 tichý nátla,řeči,ať toho nechám,že se to nehodí,co sousedi a okolí.

 abych měla klid,tak jsem všechnu svojí přirozenost začala potlačovat.Dneska vím,že

 to byla osudová chyba.

 

Musí se začít se vším,pokud jsi si jistá,že jsi již našla svou pravou identitu.Nenechat se

 odradit okolím,prostředím,co tomu řeknou lidi.Stejně se nedá nic změnit,je to dáno 

od narození.Nejde nic potlačit.Hlavní je vnitřní rozhodnutí,co vlastně doopravdy chci,

kde se cítím šťastná,jak a kam chci s proměnou zajít.Někdo skončí u občasného

převlékání doma před zrcadlem,někdo občas vyrazí na nákupy,někdo chce něco víc.

Tady někde začíná trans dlouhá cesta,která nikdy nekončí.Já jsem touto cestou k

mojí opravdu veliké lítosti nešla.Vše se mělo stát v mladém věku,kde je všechno jednoduší,je dost času na adaptaci,najít si partnerku nebo partnera,vdát se,mít

případně rodinu.

 

Myslet jenom na sebe a na svojí cestu životem.Najít svojí identitu bylo pro mě velice složité a hlavně zdlouhavé.Pořád někoho hledáte,zkoušíte,co se vám líbí,co vám

vyhovuje.Do toho oblečení,paruky,kradmé pohledy.Pokračování příště