Feminizace Leslie - 5.díl - Martina

13.10.2021 22:03

Kapitola pátá – Akademie: První a druhý rok

 

„Sabrino!“ vykřikl Leslie a oči se mu zamlžily: „Nemůžu tam jít! Bojím se.“

 

„Ach, zlato,“ řekla a pohladila ho po vlasech, „Bude to v pořádku, slibuji! Potkáš spoustu kluků, jako jsi ty. Není se čeho bát, opravdu!“

 

Seděli v Catherinině Mercedesu, Sabrina za volantem, kousek od hlavního vchodu do Christeen Academy. Byl to Leslieův první školní den.

 

Mírně mrholilo a několik dalších lidí, které viděl bočním oknem, spěchalo ke dveřím, měli na sobě pláštěnky a klobouky nebo nad hlavami svírali knihy nebo papíry, aby si chránili vlasy.

 

Pod pláštěnkami viděl několik krinolín. Sám měl na sobě sněhobílé šaty, bez rukávů s výstřihem do V, s gázovými zateplenými sukněmi spadajícími pod kolena a lesklými bílými lodičkami na podpatku. Krk mu zdobil trojitý pramen perel a na sobě měl shodné náušnice. Sabrina ho probudila brzy, pilně pracovala na jeho oblečení a make-upu, chtěla, aby byl perfektní pro svůj první den. Opatrně mu udělala vlasy, dokončila je pěknou bílou mašlí, poté zapracovala na jeho líčení, namalovala mu rty sytě matnou jahodovou růžovou, která ladila s jeho nehty (které mu nalakovala večer předtím), přilepila dlouhé umělé řasy, ketré mu dělaly smyslné oči s kouřově šedo-modrými očními stíny a linkami.

 

„Vypadáš naprosto úchvatně,“ řekla Sabrina „všechno je naprosto dokonalé, tvoje vlasy, nehty, make-up. Vyrazíš jim dech, slibuji! Nemáš se čeho bát. "

 

Nehybně seděl, tvář měl bledou a svíral kabelku tak, že mu bělaly klouby. Nic neříkal, jen vyděšeně zíral na vchod.

 

„Běž, Lesi,“ řekla jemně, „nechceš přece přijít pozdě hned první den...“

 

Několikrát těžce polkl a pak otevřel dveře. Konečně s úzkostlivým zpětným pohledem vystoupil a držel kabelku nad hlavou, běžel v podpatcích až ke dveřím a zmizel z dohledu.

 

Povzdechla si a nastartovala auto. První školní den, pomyslela si, je vždycky nejhorší.

 

xxx

 

Jakmile byl uvnitř, užasle se rozhlížel kolem. Sál byl plný dívek. Všechny byly oblečené stejně jako on, v krinolínách a na podpatcích, s plným make-upem, mašlemi a krajkou. Bylo tam hlučno z mnoha konverzací.

 

Široký sál, ve kterém stáli, byl bohatý na staré mahagonové obložení, mosazné předměty a silné koberce. Zdi zdobily olejomalby mladých dam v plesových šatech z přelomu století, svatebních šatech a oblečení pro baletky. Vypadalo to skoro jako foyer elegantního hotelu starého světa nebo dokonce paláce. Roztržitě přemýšlel, jestli jsou postavy na obrazech opravdu mladé dámy.

 

S nadějí se rozhlížel po Denise, ale nikde ji nebylo vidět. Pak si vzpomněl, že je ona její rodina mimo město a vrátí se až večer.

 

Stále se díval na scénu, když vysoká, elegantně oblečená mladá žena s kaskádami blonďatých kadeří a na sobě těsnou odhalující halenku, tužkovou sukni a podpatky, vykročila vpřed a tleskala rukama za pozornost.

 

„Dámy,“ zavolala, když v sále zavládlo relativní ticho. „Dámy, chtěla bych, aby se zde seřadily všechny první ročníky,“ ukázala na zeď, která byla nejblíže. "Hned prosím!"

 

Několik mladších se začalo pohybovat tím směrem. Ostatní, s vyvalenýma očima a viditelně se chvějící, zůstali na místě.

 

"Za mnou!" řekla svižně. "Nemáme na to celý den! Pospěšte..."

 

Začala číst seznam jmen a jeden po druhém se z davu vynořili drobní chlapci a seřadili se.

 

„Leslie Marsdenová!“ slyšel její volání a přešel k řadě, kolena se mu pod sukněmi třásla.

 

Zatímco vyvolávání pokračovalo, Leslie měl možnost se podívat na ostatní studenty. Někteří byli očividně o dost starší, ve druhém ročníku, třetím a výš. Mnozí stáli v elegantních pózách, z nichž vyzařovalo sebevědomí, oblečeni v těch nejokázalejších šatech a botách s krásně střiženými vlasy, dokonalým líčením a nehty, třpytivými šperky. Zjistil, že je obdivuje i jejich uhlazenou, zralou ženskost, a přemýšlel, jestli by po roce nebo dvou na akademii mohl vypadat stejně.

 

Když vše skončilo, stálo s ním v řadě asi dvacet prváků. Všichni vypadali, pomyslel si, stejně nervózně, jak se cítil on.

 

„Dobře, prváci,“ řekla žena s úsměvem, „jmenuji se Paní Monique a dalších pár týdnů orientace a školení budu vaší učitelkou. Nyní mě prosím následujte.“ Vedla je po široké chodbě s koberci a bzučení rozhovorů za nimi ustávalo. Odbočila chodbou a zavedla je do velké místnosti, vyzdobené podobným stylem jako hlavní sál. Na cedulce dveří stálo „Učebna 1“, ale uvnitř to bylo jiné než v jakékoli třídě, které Leslie předtím viděl. Místo třídního vybavení měla tato místnost velké pohovky z měkké kůže, pohovky a křesla. Nebyla tam žádná tabule, ale všiml si zatahovacího filmového plátna připevněného ke stropu.

 

„Prosím, najděte si místo k sezení, děvčata,“ řekla Paní Monique. Jeden po druhém se posadili.

 

Počkala, dokud nebude ticho úplné, a pak začala: „Holky, chci vám vysvětlit pár věcí o naší malé akademii, které musíte znát.“

 

Rozhlédla se po místnosti. „První věc, kterou musíte vědět, je, že je to velmi přísná škola. Netolerujeme ŽÁDNÉ nevhodné chování. Požadujeme, aby naše studentky byly vždy perfektně vychované mladé dámy. Vyžadujeme ženské chování. Požadujeme, abyste byly neustále perfektně oblečené. Tím mám na mysli společenské nebo poloformální šaty. POUZE vysoké podpatky. Váš make-up, vlasy a nehty musí být dokonalé a možná budete muset ukázat, zejména svůj make-up a nehty, čas od času ke kontrole. Měly byste nosit šperky odpovídající vašemu oblečení. Málokdy potrestáme jakoukoli dívku za to, že nosí příliš mnoho šperků, jen příliš málo. A samozřejmě bude povoleno pouze ženské spodní prádlo.

 

„V některých případech vám během vašeho školení zde budou poskytnuty naše šaty, líčení, šperky, boty atd. Bude se od vás očekávat, že se budete umět obléknout, udělat si nehty a líčení a vybrat si vlastní šperky, ačkoli, „tady se trochu usmála,“ samozřejmě to je částečně důvod, proč jste tady, abyste se naučily, jak tyto věci dělat pořádně. To bude významná součást vašeho raného výcviku. “

 

Přestala mluvit a rozhlédla se po místnosti, pak se znovu usmála, tentokrát vřeleji. „Jsem velmi ráda, že jste všechny již velmi dobře oblečené a nalíčené. Je to velmi příjemné vidět. Jsem si jistá, že letos můžeme mít v této skupině mnoho hvězdných studentek. A samozřejmě,“ zde byl její úsměv trochu chladnější: „ale tady se nám zatím nedaří. Požadujeme dokonalost.“

 

Pak se její způsob prudce změnil a začala být méně vážná. „Teď! Dámy,“ řekla jasně, „Když už jsem to všechno řekla (a pravděpodobně vás vyděsila, hloupě!), chci říci, že si zde také užijeme spoustu zábavy! Nejde nám VŽDY jen o pravidla a disciplínu! Troufám si tvrdit, že mnohé z našich aktivit budete považovat za velmi příjemné a zejména ve druhém ročníku a dále nejen zábavné, ale i... stimulující... “

 

Leslie se vyděšeně rozhlédl po místnosti a zjistil, že několik dalších chlapců dělá totéž a bojí se. Jeho žaludek se stále svíral úzkostí. Jeden z chlapců váhavě zvedl ruku.

 

„Ano, Jennifer?“

 

„Paní Monique,“ zachvěl se. „Madam, říkal jsem si, no... jaký je trest za neuposlechnutí?“

 

„To závisí na prohřešku,“ řekla a roztáhla ruce, „Nejsme nespravedliví. Při prvním přestupku, zvláště pokud se jedná o něco relativně malého a ne o vědomé porušení pravidel, vám můžeme dát jen přísné varování. Například mít odštípnutý lak na nehtu nebo zapomenout na náušnice nebo rtěnku. Při opakovaných přestupcích, nebo pokud uděláte něco záměrně neposlušného, můžete být potrestáni přísněji. Tresty neměříme lehkovážně. Vždy zajistíme, zda to situace vyžaduje, než uděláme jakoukoli akci. Ale v případě potřeby zde máme tělesné tresty a také používáme omezení. “

 

Omezení? Divil se Leslie neklidně. Zajímalo by mě, co to znamená? Ale nebyl čas se tím trápit. Paní Monique znovu tleskala rukama za jejich pozornost.

 

„Tak, děvčata,“ začala, „budeme zbytek dne diskutovat o oblečení, líčení, vlasech, doplňcích atd., Abyste všechny věděly, co považujeme za vhodné oblečení. Sedněte si trochu blíž, prosím, ať nemusím zvyšovat hlas... “

 

Dalších pár hodin Paní Monique velmi podrobně probírala oblečení a doplňky, které byly ve škole přijatelné, i ty, které nebyly. Dlouze hovořila o spodním prádle (dává přednost saténu a krajce); POUZE podvazkové pásy a punčochy, zdůraznila, žádné punčocháče. Kalhotky je nutné nosit spolu s tréninkovými podprsenkami. Jeden chlapec zvedl ruku a zeptal se, zda lze nosit podprsenky pro dospělé. Leslie zaznamenal, že měl o něco větší „poprsí“ než ostatní.

 

„Obecně máme pocit, že ve vašem věku může být vhodnější cvičná podprsenka,“ reagovala Paní Monique. „Ale samozřejmě, některé dívky se vyvíjejí dříve než jiné. Pokud ti tvoje matka už kupuje podprsenky pro dospělé, určitě je můžeš nosit, pokud chceš.“

 

Mluvila o různých typech oděvů, podvazcích, korzetech, korzetech s podvazky a říkala jim, že jak bude jejich výcvik postupovat, budou v různé době nosit všechny tyto předměty. „I když,“ dodala, „v mnoha případech vám je poskytneme.“ Leslieimu se začala točit hlava s přívalem informací a neznámých výrazů.

 

Pokračovala a popisovala druhy obuvi, které byly přijatelné. Zdálo se, že podpatky musely být alespoň 10cm vysoké a musely být štíhlé a půvabné (i když ne nutně jehlové), žádné široké podpatky nebyly povoleny. Mluvila o líčení. Je nutné nosit oční stíny a oční linky, řasenku, tvářenku a podkladovou bázi. Rtěnka s leskem nebo bez lesku, byla povinná. Umělé řasy byly podporovány, ale nebyly povinné. Nehty musely být neustále nalakované a upřednostňovaly se dlouhé nehty (pochválila několik chlapců, včetně Leslie, za jejich dlouhé, elegantní, dokonale nalakované nehty). Náušnice byly vyžadovány po celou dobu a uši musí být propíchnuty. Podle potřeby byly vyžadovány další šperky. Naznačila, že v blíže nezveřejněném čase v budoucnosti budou muset nosit exotičtější druhy šperků, ale nerozvedla to.

 

Několik chlapců, včetně Leslieho, bylo požádáno, aby se postavili před skupinu jako dobré příklady druhu prezentace, kterou škola ráda viděla u svých studentů. Když se postavil, zrudl a stydlivě se usmál, a na žádost Paní Monique se před nimi ladně zakroutil a vysloužil si od ní další kompliment za jeho dovednosti v pohybu na podpatcích. Měl z toho dobrý pocit a žaludek se mu začal trochu uvolňovat.

 

O několik hodin později, když ho Sabrina vyzvedla u vchodu, byl vyčerpaný, ale s mnohem menší obavou.

 

 „Takže zlato!“ usmála se, když odjížděli. „Jaký byl tvůj první den ve škole?“

 

„Bylo to fajn,“ řekl, „Není to tak hrozné, jak jsem si myslel. Přesto je to pořád dost děsivé. Myslím, že jsou dost přísní. Chtějí, aby KAŽDÝ vypadal a choval se jako dívka po celou dobu!“ řekl. „Některé z dětí však vypadaly mnohem vyděšeněji než já!“

 

„Vyděšenější než já,“ opravila ho, „potkal jsi tedy některého ze svých učitelů?“

 

„Ano, Paní Monique,“ odpověděl, „je milá, ale dost přísná. A je opravdu krásná! Přiměla mě postavit se před třídu, protože si myslela, že vypadám hezky. Řekla, že vypadám jako správná "elegantní mladá dáma!"

 

"Páni!" Sabrina byla nadšená. „To je skvělé! Vypadá to, že máš dobrý start!“

 

„Jo,“ souhlasil, „díky, že jsem dnes vypadal tak hezky, Sabrino.“

 

„Ano, nemáš zač, zlatíčko!“ usmála se na něj: „Opravdu nemáš zač!“

 

xxx

 

Následující den ke své radosti narazil v hlavní hale na Denisu. Vypadala tak vyděšeně, jako on předchozí den, ale vydechla úlevou, když uviděla Leslieho.

 

"Ahoj!" řekla a přišla k němu: „Chlapče, jsem ráda, že tě vidím! Kam mám podle tebe jít? Toto místo je tak matoucí...“

 

„Myslím, že budeš asi v mé třídě,“ odpověděl Leslie. „Je tady jen jedna třída prvního ročníku a je v ní asi dvacet dětí. Pojď se mnou.“

 

Vešli do třídy a Leslie představil Denisu Paní Monique.

 

"Vítej!" řekla, usmála se a natáhla ruku: „Takže, Deniso, včera jsi zmeškala spoustu informací, tak se sejdeme v poledne a já se to pokusím dohnat. Mimochodem, vypadáš moc hezky. Už jsi oblečená, jak požadujeme, takže je to velký krok správným směrem. Zatím si ale prosím sedni. Pokud chceš, můžeš si sednout vedle Leslie. "

 

Později toho rána Leslie okusil, co Paní Monique myslela pod pojmem „omezení“, i když naštěstí ne z první ruky. V polovině dne, během přestávky, se Paní Monique stala svědkem toho, jak jeden z chlapců stáhl náušnice jiného chlapce. Pachatel uskočil mimo dosah, mával s nimi a zlomyslně se usmíval, zatímco druhý chlapec kvílel a se slzami v očích požadoval zpět své náušnice. Monique celou událost pozorovala ode dveří.

 

„Shawno!“ zahřměla a vkročila do místnosti. Pachatel sebou škubl, přikrčil se ke zdi a upustil náušnice na podlahu.

 

„Shawno! V této škole šikanu NETOLERUJEME! To je naprosto nepřijatelné. Vrať Paule její náušnice, okamžitě!“

 

Chvějícími se prsty zvedl náušnice a podal je druhému chlapci, který je jednou rukou přijal a druhou si otřel slzy potřísněné řasenkou z tváří.

 

„Leslie,“ obrátila se na něj, „mohl bys prosím vzít Paulu do umývárny a pomoci jí opravit make-up? Děkuji.“

 

„Shawno!“ obrátila se k druhému chlapci, který na ni vyděšeně zíral. „Prosím, sedni si sem. Ihned!“

 

Leslie a Paula společně odešli z místnosti.

 

„Páni,“ řekl Leslie, když spolu procházeli chodbou, spíše aby prolomil ticho než aby konverzovali, „vsadím se, že Shawna dostává co proto! Hádám, že až se vrátíme, zjistíme, jaké tresty tady používají. "

 

Paula popotáhla a přikývla. Zdálo se, že je v podpatcích maličko nestabilní, takže Leslie šel trochu pomaleji. Vešli do nejbližší umývárny a Leslie si vzal ručník, navlhčil jeden roh a otřel Paule řasenku z tváří, dokud nebyly čisté.

 

„Tak,“ řekl, „víš, jak si udělat vlastní líčení?“

 

„Ano,“ odpověděl. Zdálo se, že se rychle uklidnil „No, trochu,“ ušklíbl se, „mohl bys mi pomoci?“

 

"Určitě."

 

Společně se prohrabali v Paulině kabelce, vytáhli potřebný make-up a provedli opravy. Potom mu Leslie pomohl znovu upevnit náušnice.

 

„Tak,“ řekl, „vypadáš dobře. Ve skutečnosti jsi opravdu krásný. Jsi připraven se vrátit?“

 

„Jo,“ odpověděl druhý s úsměvem, „pojďme se podívat, co má paní Monique připraveno pro Shawnu!“

 

Utíkali zpátky a vešli do třídy, aby viděli plačící Shawnu, jak sedí v křesle s rovným opěradlem v přední části místnosti. Jeho náramky a náhrdelník byly odstraněny a ležely na nedalekém stole. Místo toho měl na zápěstí třpytivé drahokamové manžety, ze kterých vedly k židli krátké stříbrné řetízky. Druhý řetěz spojil manžety dohromady. Drahokamový límec mu obepínal krk, ke kterému byl připojen další řetěz. Paní Monique držela druhý konec za krátkou koženou smyčku.

 

Když je viděla, jak se vracejí, řekla: „Prosím, posaďte se, dámy.“

 

Připevnila vodítko k opěradlu židle a přešla ke dveřím, koukala po chodbě. Potom zavolala: „Simono! Simono, mohla bych si tě na pár minut půjčit?“

 

„Jistě, paní!“ slyšeli odpověď.

 

O několik okamžiků později vstoupila do místnosti vysoká, mladá žena s dlouhými, kaskádovitě blonďatými vlasy. Měla na sobě pouzdrové šaty ve stylu padesátých let, bez rukávů a s hluboce nabíraným výstřihem, který odhalil velkolepý dekolt. Tomu odpovídaly vysoké černé lakované podpatky. Její nehty byly bezvadně nalakované, její make-up dokonalý, její šperky se neodolatelně shodovaly s oblečením. Usmála se na paní Monique. "Jak mohu pomoci?" zeptala se.

 

„Mohla bys prosím na pár minut pohlídat moji třídu?“ zeptala se Paní Monique: „Vezmu Shawnu na‚ procházku ‘.“

 

"Samozřejmně!" odpověděla: „Velmi ráda.“

 

"Výborně!"

 

Paní Monique poté odepnula Shawně manžety ze židle a vyzvala ho, aby se postavil. Ty řetězy za jeho zády upevnila drobným stříbrným visacím zámkem, takže jeden řetízek procházel přes jeho přední část, druhý přes jeho zadní část a efektivně mu připínal paže k bokům. Poté se sklonila a k jeho kotníkům připevnila další dvě jiskřivé manžety spojené velmi krátkým řetízkem.

 

"Tak!" řekla a vzala rukojeť vodítka. "Pojď se mnou. Jdeme na malou procházku, ty a já..." Zatáhla za vodítko a Shawně nezbylo, než ji následovat. Délka řetízku na kotnících mu však zkrátila krok, takže byl nucen dělat drobné krůčky. Po tvářích mu stékaly slzy. Společně došli ke dveřím a zmizeli.

 

Leslie a Denisa si vyměnily pohledy. Páni, pomyslel si napjatě, to vypadá dost špatně. Poznámka pro sebe: nedělejte si potíže!

 

„Takže,“ promluvila vysoká blonďatá žena, sedla si na stůl v přední části místnosti a zkřížila dlouhé, štíhlé nohy, „jste všichni v prvním ročníku, že? A tohle je váš druhý den?“

 

Někteří chlapci přikývli.

 

„Asi to vypadá dost děsivě, co?“ řekla a naklonila hlavu ke dveřím. „Nebojte se. To se opravdu nestává tak často. Ale paní Monique ráda dává někoho příkladem hned na začátku. Pomůže to hned nahnat novým dívkám trochu strachu. Pak se snad nebudou chovat špatně! " skončila s chichotáním.

 

„Co se s ním stane?“ zeptal se jeden chlapec.

 

„Především jen pro doporučení,“ odpověděla Simone, „Vždy ostatní studenty označujeme jako‚ ona ‘a‚ její ‘, ano? Pokud jde o ni, paní Monique ji vezme a ukáže ji některým dalším třídám. Říkáme tomu „procházka“. Je to dost ponižující. "

 

Další z chlapců pokusně zvedl ruku. Simona na něj kývla.

 

„Hm, slečno...“ zeptal se váhavě, „jste chlapec nebo dívka?“

 

V očích se jí zablýskalo. "Tipni si!" řekla.

 

Jeden chlapec řekl: „Děvče,“ potichu. Několik dalších chlapců přikývlo.

 

„Jo,“ řekla Paula, „musíte být holka. Jste učitelka?“

 

Více chlapců se zapojilo: Dívka! Dívka! Dívka! Jeden chlapec, snad jen aby byl jiný, řekl: „Chlapec!“

 

"Dobře, dobře!" řekla Simona a mávla rukou: „Dobře, řeknu vám to. Jsem chlapec. Ale!“ pokračovala přes sbor vyděšených vzdechů. „Jsem postgraduál. Toto je můj šestý ročník. Vidíte, že pokud tu zůstanete déle než čtyři roky, budete muset provést nějaké trvalé změny. Například si musíte pořídit prsní implantáty nebo pokračovat s hormony, nebo obojí. Rozhodla jsem se pro implantáty, “pokračovala s úsměvem a vyklenutím zad, čímž předvedla svá bohatá prsa. „Ale také brzy začnu i s hormony. Musíte také podstoupit elektrolýzu nebo laserové odstranění chloupků... a podobné věci.“

 

Kluci na ni jen udiveně zírali. Jeden chlapec se zeptal: „Slečno, máte ještě svoji... svoji věc?“

 

„Ano, mám,“ přikývla, „zatím jsem se nerozhodla pro operaci.“

 

Chirurgická operace? Pomyslel si Leslie. Co to sakra znamená? Určitě nemůžou... neodříznou to... že ??? Překřížil nohy.

 

Konverzace nějakou dobu pokračovala. Noví chlapci, jakmile překonali počáteční ostych, ji opepřili otázkami, na které se snažila odpovědět.

 

V té době se paní Monique vrátila a Shawna se držela v závěsu. Z očí mu stále tekly slzy a lesklé rty se chvěly.

 

„Můžeš si sednout,“ ukázala na židli s rovným opěradlem. Rozepnula mu řetěz kolem jeho zad a znovu jej připevnila k židli. Nechala mu i jeho manžety u kotníků. Byla to účinná ukázka.

 

xxx

 

Zbytek týdne byl relativně bez incidentů. Setkali se s dalšími učitelkami, Paní Jackie, Paní Danielle, Paní Sonyou.

 

Dny se protáhly do týdnů, týdny do měsíců. Leslie se začal na Akademii cítit víc jako doma. On, Denisa a Paula se stali školními kamarády. Seděli spolu, jedli společně oběd a snažili se spárovat, kdykoli byly povolány skupiny dvou nebo více studentek. Dozvěděli se něco o módě. Naučili se šít, aby si mohli sami provádět úpravy šatů. Vyzkoušeli si dlouhý seznam základních oděvů. Dozvěděli se o líčení, péči o pleť, vlasy a nehty.

 

Jednoho dne byli odvedeni do obrovské místnosti plné stovek svatebních šatů a byli požádáni, aby si vybrali jedny podle své velikosti. Leslie si vybral přepychové čistě bílé šaty přes rameno, zdobené krajkou a lemováním, s plnými sukněmi a dlouhou vlečkou. Dostali svatební spodní prádlo (včetně podprsenky s plně vycpanými košíčky, nová zkušenost pro většinu chlapců) a dalších pár hodin si navzájem svlékali spodní prádlo, pomáhali si navzájem do šatů, upravovali závoje a pokrývky hlavy, vybírali šperky a doplňky. Paní Monique jim připomněla, že nevěsty musí mít „něco starého, něco nového, něco půjčeného a něco modrého“. Potřebovali tedy najít a nosit něco starého a něco vypůjčeného. Jejich šaty, vysvětlila, byly nové a každý dostal modrý podvazek.

 

Když se oblékali a svlékali a navzájem si zkoušeli šaty, Leslie si nemohl nevšimnout, že Denisa, když si prohlížela místnost plnou částečně oblečených chlapců ve spodním prádle, měla na kalhotkách nápadnou bouli. Paní Monique si toho nevšimla, nebo se to rozhodla ignorovat.

 

Přišlo chladnější počasí a Catherine ho vzala na nákup pěkného růžového kabátu, ozdobeného (falešnou) kožešinou na límci a manžetách s odpovídajícím kloboukem, dětskými rukavicemi a několika páry bot na vysokém podpatku, které nosil každý den do školy. Boty, které nosil v akademii, nesl v plátěném pytli a přezul se do nich, jakmile dorazil.

 

Nastaly Vánoce. Leslie dostal směs chlapeckých a dívčích dárků. Matka mu sehnala nové kolo, drahý zahraniční model s propracovaným řazením a odpružením. Sabrina mu dala šaty a sukně, šperky a spodní prádlo.

 

xxx

 

Školní rok se chýlil ke konci a Leslie, nyní téměř dvanáctiletý, se těšil na léto. Jeho matka slíbila, že ho vezme na týden do Orlanda do Disneyworldu a také naznačila pár dalších výletů k jezeru Darien nebo Six Flags. Také by strávili týden v letním sídle Dreycottových.

 

Leslieho nenapadlo zeptat se, zda se na tyto výlety vydá jako chlapec nebo dívka. Minulý rok byl plný ženskosti: ve školních dnech se oblékal do propracovaných společenských šatů a podpatků, bezvadně nalíčený a oblečený celý den trávil na akademii ve společnosti dalších podobně oděných chlapců, kde se učil jemnější typy ženského oblékání a chování být přitažlivou, okouzlující dívkou, které z každého póru vyzařuje ženská smyslnost. O víkendech vyměnil své volánky a krajky za ležérnější dívčí oblečení, krátké sukně a topy nebo minišaty, podpatky, sladěné s líčením a šperky dospívající dívky: velké stříbrné kruhové náušnice, náramky, náhrdelniky.

 

Díky Sabrině měl nyní na výběr rozsáhlý ležérní šatník; šaty a sukně, stejně jako topy všech stylů: tílka, kamaše, halenky, trička pro děti.

 

Xxx

 

Léto rychle uteklo. Jeho matka splnila svůj slib, že ho vezme do Disneyworldu a k Darien Lake (ukázalo se, že jako dívku. Bylo rozhodnuto, že jeho dlouhé nehty a ženský účes by byly příliš nápadné, kdyby byl oblečen jako chlapec, a nemohly být odstraněny, protože je potřeboval pro příští školní rok).

 

Strávil také líných pár týdnů na Denisině chalupě, plaváním, opalováním (letos se nemusel starat o dívčí opálení), vodním lyžováním a chodil do města nakupovat a jíst zmrzlinu.

 

Jak se blížil nový školní rok, jeho matka a Sabrina ho střídavě vozily po městě na nákupy a hledaly oblečení a další položky na dlouhém nákupním seznamu, který jiim poskytla akademie, věci, které bude podle seznamu příští rok potřebovat.

 

Byly tam nějaké neobvyklé položky. Jednoho odpoledne museli jet přes město na nábřeží, které bylo lemováno luxusními butiky, obchody se suvenýry, kavárnami a bistry. Jeden z butiků s názvem „Damsel In Dis Dress“ se specializoval na vintage oblečení. On a Sabrina tam jeli ve všední den, aby se vyhnuli davům, zaparkovali poblíž přístavu a vyšli po promenádě do obchodu.

 

Při vstupu se cítili téměř jako by vstoupili do jiného světa, nebo alespoň do jiného věku. Dlouhý úzký butik byl nacpaný k prasknutí všemi druhy fantastických šatů, které si lze představit. Neuvěřitelné korálkové a vyšívané viktoriánské plesové šaty lemovaly jednu zeď, zatímco další část obsahovala desítky šatů dvacátých let. Šaty Audrey Hepburnové (nebo alespoň dobrá reprodukce) z My Fair Lady zdobily figurínu poblíž zadní části obchodu, zatímco skleněné vitríny jiskřily velkolepými kamínky, brožemi a náušnicemi. Figurína Marilyn Monroe modelovala její červené šaty ze seriálu Slaměný vdovec.

 

Sabrina byla v sedmém nebi. Pohybovala se uličkami, oči jí svítily a natahovala se, aby se dotkla toho či onoho oděvu, zatímco majitel obchodu za pultem zachovával diskrétní ticho.

 

Leslie přemýšlel, co tam dělají, ale brzy to pochopil. Zjistil, že zkouší výběr taftových šatů ve stylu padesátých let s kónickými sukněmi do poloviny lýtek, podobné, jako nosila Julianne Moore ve filmu Daleko od ráje. Všichni chtěli, aby umožňovaly mít velkorysé poprsí - což Leslie neměl - takže živůtky se obvykle trochu prohnuly a bylo těžké najít vhodnou velikost, ale nakonec se shodli na královsky modrých šatech bez rukávů se širokými, rozšiřujícími se sukněmi, těsným pasem a hlubokým výstřihem vpředu i vzadu. Zakoupili také pár saténových lodiček na vysokém podpatku, které majitel obarvil, aby odpovídaly šatům, zatímco čekali.

 

Po dlouhých dnech nakupování se se Sabrinou vraceli domů vyčerpaní a upadli před televizí nebo odešli brzy spát. Začátek školy se blížil.

 

xxx

 

Druhý rok byl pro Leslieho náročný a plný nových zkušeností. On a jeho kohorta měli několikrát oblečené šaty z padesátých let; také si vyzkoušeli vícero svatebních šatů, mnohem více se seznámili se spodním prádlem, naučili se sofistikované techniky líčení a navzájem si dělali manikúru a pedikúru.

 

Také se příležitostně ocitli na důmyslných trestech. Jeden chlapec, který i přesto, že byl docela ženský v jiných ohledech, zjevně neměl rád nošení podpatků, nechtěl v nich chodit během dne a často si je zouval. Paní Monique mu to dvakrát nebo třikrát vyčítala, ale když se to ukázalo být neúčinné, nakonec mu dala nohy do bot na hodně vysokém podpatku, které se zamykaly drobnými visacími zámky. Byl tak donucen chodit několik dní v podpatcích mnohem vyšších, než jaké kdy nosil on nebo někdo z jeho spolužáků. Pak si už boty nikdy nesundal.

 

Druhý rok byl tedy obecně velmi podobný tomu prvnímu, jen více náročný. Třetí rok byl ale jiný.