Feminizace Leslie - 3.díl - Martina

10.10.2021 13:56

Kapitola třetí – Budování přátelství

 

V pátek ráno, i když Leslie neudělal nic, co by bylo obzvlášť trestuhodné, zaklepala na jeho dveře Sabrina, když se chystal obléknout si džíny, a řekla: „Počkej, nic sportovního. Máma chce, aby sis dnes oblékl šaty.“

 

"Jak to?" zeptal se nevrle. „Jak to, že si mám vzít šaty, Sabrino? Nic špatného jsem neudělal, nebo ano?“

 

„Ne,“ odpověděla, „ale dnes má tvoje matka v plánu něco zvláštního. Víc ti už říct nemůžu, ale myslím, že by se ti to mohlo dokonce líbit.“

 

Z této záhadné poznámky byl dost zmatený. Něco, co by se mu mohlo LÍBIT? Oblečený jako dívka? Nedokázal si představit, co by to mohlo být, ale navzdory tomu zjistil, že ho to zaujalo. Šel dolů na snídani, ale stále měl na sobě noční košilku.

 

„Co budeme dnes dělat, že mi Sabrina řekla, že by se mi to mohlo líbit, mami?“ zeptal se mezi sousty snídaně.

 

„Ráno pojedeme k Sheily Dreycottové. Zůstaneme na oběd a možná část odpoledne.“

 

Oči se mu hrůzou rozšířily. "Mami!" vykřikl. „Nemůžeš mě tam vzít v dívčích šatech! Co si budou myslet? Ach mami, prosím ne! A co Dennis? Je v mé třídě! Řekne všem, že mě viděl v šatech! A Andrea, je jen o jednu třídu výš... řekne to také všem! Mami, ne! Prosím!!"

 

„Myslím, že to nikomu neřeknou,“ odpověděla klidně jeho matka. "Paní Dreycottová čeká, že tě uvidí v šatech. Už ví všechno. A myslím, že budeš příjemně překvapen, až tam přijedeme..."

 

"Mami... prosím. Nemůžu! Je to příliš trapné! Raději zemřu..."

 

„Rozhodla jsem se,“ řekla stručně, „a kromě toho to myslím vážně, když jsem řekla, že si myslím, že tě návštěva překvapí a nebude zdaleka tak trapná nebo nepříjemná, jak si myslíš. "

 

Chvěl se mu spodní ret a ponořil se do ticha. Jak se mohu v pondělí ukázat ve škole, pomyslel si nešťastně, když mě děti Dreycottových uvidí oblečeného jako dívku?

 

O hodinu později, oblečený znovu do společenských šatů, punčoch, vysokých podpatků, šperků, líčení a růžových matných nehtů, byl v autě s matkou, na cestě k rezidenci Dreycottových, která byla součástí stejného bohatého sousedství, asi o pět bloků dál. Seděl strnule na okraji sedadla a křečovitě svíral kabelku, aby se pokusil zastavit třes rukou. To může být jen utrpení, pomyslel si.

 

A brzy na to vjížděli na kruhovou příjezdovou cestu velkého koloniálního domu umístěného dál od silnice a obklopeného dobře upravenými trávníky a vzrostlými stromy.

 

„Pojďme,“ řekla jeho matka a popadla kabelku.

 

"Mami, prosím!" zašeptal naléhavě. „Prosím! Pojďme prostě domů!“

 

„Pojď, mladá dámo!“ přikázala. „Žádné odmlouvání. Očekávají nás! Teď se pohni!“

 

Kolena se mu chvěla a oči vlhly, vzal do ruky svou kabelku a vystoupil z auta. Společně se vydali po schodech nahoru ke vchodovým dveřím a podpatky cvakaly téměř současně.

 

„Teď neplač, Leslie,“ řekla jeho matka, „zničíš si make-up. Upřímně, chováš se jako dítě. A slibuji ti, že to nebude tak zlé, jak si myslíš. Jen buď trpělivý. Uvidíš. " Zazvonila.

 

O chvíli později služka paní Dreycottové otevřela dveře a tiše je uvedla do obrovského obývacího pokoje. Leslie strnule stál po boku své matky a trpělivě čekal, až nastane katastrofa. O minutu později vstoupila do místnosti sama paní Dreycottová, atraktivní, elegantně oblečená blondýnka o několik let starší než Catherine a usmívala se na ně.

 

" Catherine!" vykřikla, když je viděla. „Ráda tě zase vidím!“ Objaly se a políbily. „Vypadáš velmi dobře!“ „Ty taky, Sheilo!“ Catherine odpověděla. „Máš krásné vlasy!“

 

„Ach,“ řekla, „poplácávala se po zátylku,“ chtěla jsem zjistit, jestli se blondýnky opravdu víc baví! "společně se zasmály.

 

„A Leslie!“ pokračovala a usmívala se na něj. „Vypadáš naprosto nádherně! Skutečně ohromě. Ty šaty prostě miluji! A tvoje boty! TAK dospělé!“

 

Nebylo pro ni absolutně žádné překvapení, když ho viděla oblečeného jako dívku.

 

„Pojďme na terasu,“ pokračovala, „dáme si všichni něco dobrého k pití. Chantal!“ zavolala. „Můžeš nám, prosím, přinést na terasu nějakou limonádu?“

 

„Ano, madam,“ zavolala služka z kuchyně.

 

Přišli na terasu a posadili se, zatímco služka přinesla podnos se skelnicemi a ledový džbán. Položila ho na konferenční stolek mezi nimi a odešla.

 

„Ach, tady je!“ Řekla paní Dreycottová a vzhlédla. „Catherine, Leslie... Věřím, že znáte Denisu? "

 

Všichni pohlédli ke dveřím. Denisu? Pomyslela si Leslie; Neznám nikoho jménem Denisa...

 

Ve dveřích tiše stála hezká dívka zhruba ve věku Leslie, na sobě krinolínové společenské šaty podobné mnoha těm v Leslieiho šatníku. Byla krásně nalíčená, měla vysoké podpatky a krátké vlasy upravené v pixie střihu podobném Leslie. Držela malou bílou kabelku a hleděla z tváře na tvář s trochu vyděšeným výrazem.

 

"Kdo je to?" Pomyslel si Leslie ustaraně. Pak se mu rozsvítilo.

 

„Dennisi!“ vybuchl. Ruka mu letěla k ústům.

 

„Ne, Dennis,“ opravila ho paní Dreycottová s úsměvem, „teď je to Denisa.“

 

"Pane Bože!" Leslie zmateně vykřikl: „Denn... D... Deniso... Jsi... ty jsi také oblečená jako dívka!“

 

Denisa přikývla a jemně se usmála.

 

Leslie pohlédl na svou matku. „To je to překvapení, které jsi měla na mysli?“

 

„Přesně tak, drahoušku,“ odpověděla, „myslela jsem, že je načase, abys zjistil, že nejsi jediný chlapec v okolí, který nosí dívčí oblečení. Denisa také. Obléká se jako dívka už roky "Není to tak, Sheilo?"

 

„Je to tak,“ souhlasila, „a vede si velmi dobře. Minulý měsíc měla svou první módní přehlídku a příští školní rok půjde na akademii.“

 

Elegantně se pohybující na podpatcích vstoupila Denisa do místnosti a přistoupila ke Catherine.

 

„Jak se máte, paní Marsdenová?“ řekla a natáhla ruku. Stejně jako Leslie měla dlouhé lakované nehty a na ruce několik třpytivých prstenů. „Tak ráda vás zase vidím! Je mi líto, že jste nemohla přijít na naši poslední módní přehlídku. Myslím, že byste si to užila.“

 

„Děkuji, Deniso,“ odpověděla paní Marsdenová a vzala ji za ruku, „jsem si jistá, že ano. A je také příjemné tě zase vidět! Dnes ráno vypadáš opravdu nádherně!“

 

"Děkuji!" Odpověděla Denisa a hezky se začervenala. „Ahoj Leslie,“ dodala stydlivě a poprvé na něj promluvila.

 

„Hm... Ahoj Denn... Ehm, Deniso,“ koktal Leslie.

 

„Pojďme si všichni dát limonádu!“ Řekla paní Dreycottová. „Deniso, budeš nalévat, prosím?“

 

"Určitě!" naplnila sklenici a podala ji Catherine, pak nalila další a s plachým úsměvem ji podala Leslie.

 

„Moc se mi líbí tvoje šaty,“ zašeptal, „jsou nádherné!“

 

„Uh... no, díky,“ odpověděl Leslie, stále trochu ohromený.

 

Tiše usrkávali, zatímco Catherine a Denisina matka mluvily.

 

„Nechtěla bys vzít Leslie nahoru, Deniso?“ Zeptala se paní Dreycottová. „Můžeš jí ukázat nějaké své oblečení a doplňky, jestli chceš. Nech dospělé chvíli si popovídat.“

 

„Jasně, mami,“ odpověděla Denisa. Otočila se k Leslie. „Chceš jít nahoru do mého pokoje?“

 

„Hm, dobře...“ Leslieiho mysl stále vířila ve zmatku, snažil se vstřebat skutečnost, že tato hezká, předpubertální dívka byla opravdu Dennis, chlapec, kterého často viděl ve škole.

 

Společně vystoupali po schodech, vešli do Denisina pokoje a sedli si na postel.

 

„Páni,“ řekl Leslie, „netušil jsem, že tě tvoje máma obléká také jako dívku. Je to divné. Chci říct, vídám tě každý den ve škole oblečeného jako kluka, víš.“

 

„Asi sis nikdy nevšiml mých nehtů,“ odpověděla a ukázala je, „mám je už pár týdnů. A dívčí spodní prádlo nosím každý den. A uši mám propíchnuté, jako ty.“

 

„Dráždí tě někdo kvůli těm věcem?“ Zeptal se Leslie.

 

„Ve skutečnosti ne. Ve škole je spousta chlapců, jejichž matky je doma oblékají jako dívky. Pravděpodobně se bojí, že když něco řeknou, budou muset také nosit dlouhé nehty, nebo tak něco. “

 

„Vím, že se už pár měsíců oblékáš jako dívka. Řekla mi to moje máma. A před pár týdny jsem tě také viděl v obchoďáku. Měl jsi společenské šaty, jako já.“

 

„Jé. Maminka mi nikdy neřekla o nikom jiném... myslím o jiných klucích, kteří musí nosit šaty. Když jsem tě viděl, byl jsem v šoku! Vypadal jsi úplně jako dívka.“

 

"Opravdu?" Řekla Denisa, mírně se ušklíbla a zrudla. „Myslíš, že vypadám hezky?“

 

„Hm, ano, asi ano... Opravdu hezky.“

 

"Dík!"

 

„Počkej chvíli,“ řekl Leslie, „CHCEŠ vypadat hezky?“

 

„Jo,“ odpověděla, „já... No, líbí se mi to. Ráda se oblékám jako dívka a vypadám hezky...“

 

"OPRAVDU?"

 

„Jo,“ zčervenala, „někdy mi to dělá ten legrační pocit v žaludku... jako... něco jako jízda na horské dráze, víš? Trochu nervózní a vzrušená zároveň, viď? A někdy... “zaváhala,„ Někdy... Zvlášť, když vypadám SKUTEČNĚ hezky a jsem celá nalíčená a mám vysoké podpatky a náušnice a všechno a hezké šaty... no... “

 

„Jo? Někdy co?“

 

„Někdy,“ zašeptala, „mi to dává zabrat!“

 

Zasmála se. „Co?“

 

„Nevíš, co je to být nadržený?“

 

"Ne..." "To je, když tvoje věc ztuhne a ztvrdne. Víš, TAM dole ..."

 

„Myslíš můj čurák?“

 

„Jo. Není to někdy tvrdé? A cítíš se docela dobře, víš?“

 

„Aha,“ řekl Leslie, „někdy. Jen jsem nevěděl, že to má jméno.“

 

„Necítíš se dobře?“

 

„Ano, předpokládám.“ Leslie o tom chvíli přemýšlel. „Ano, myslím, že ano. Stává se to někdy, když vidím Sabrinu ve spodním prádle, nebo když... jako, kdysi mi oblékala moje kalhotky, víš, když jsem byl mladší... a někdy se její ruka toho dotkla... a pak to bylo opravdu tvrdé... “

 

„Je to někdy tvrdé, když se oblékáš jako dívka?“ Zeptala se Denisa.

 

„No, tak trochu. Někdy,“ řekl Leslie pomalu. "Ale Sabrina mě naučila zatlačit si tu věc zpět mezi nohy, aby mi pod šaty neudělala bouli. Někdy mi to připadá, jako by to CHTĚLO ztvrdnout, i když..."

 

"Kdy?" Zeptala se Denisa. „Chci vědět, jestli je to pro tebe stejné jako pro mě.“

 

„No...“ Leslie se najednou cítil trapně, „nevím...“

 

„Pojď!“ Řekla Denisa a tahala ho za rukáv. „Řekni mi to, taky ti to řeknu, slibuji!“

 

„No,“ řekl Leslie po chvíli, „je to tak, jak jsi řekla... Někdy, když se vidím v zrcadle a vypadám opravdu hezky, víš, opravdu jako dívka... No, někdy to chce opravdu tvrdnout... “Při tomto přiznání zčervenal.

 

„U mě je to stejné!“ Řekla Denisa dychtivě. „Když mě Chantal oblékne na večírek nebo tak něco. Nalíčí mě, nalepí nehty a podobně a vybere mi tyto opravdu krásné šaty... pak, až jsem hotová, podívám se na sebe do tohoto zrcadla... . “ ukázala na velké třídílné zrcadlo stojící v rohu místnosti,„ někdy vypadám tak... hezky... No, pak to začne být SKUTEČNĚ tvrdé... “zaváhala:„ Někdy... "

 

„Někdy co?“ Leslieyho zvědavost se probudila.

 

„Někdy to pohladím,“ přiznala.

 

"Ano? Proč?"

 

„Protože je příjemné to hladit, když je to tvrdé,“ odpověděla.

 

„Ano?“

 

 „Ach jo,“ pokračovala, „a Andrea mi řekla, že když to kluci pohladí, občas z toho něco vystříkne.“

 

„Jako čůrání?“

 

„Ne, ne jako čůrání, něco jiného. Měl by ses cítit SKUTEČNĚ dobře, když to uděláš.“

 

„Jo? No, myslím, že tě tahá za nohu,“ řekl Leslie s úsměvem, „to mi připadá jako velká lež!“

 

Chvíli mlčeli.

 

„Ten můj je teď tvrdý,“ řekla Denisa a znovu se začervenala.

 

"Opravdu?" Řekl Leslie vyděšeně. Chvíli přemýšlel. „Hm. Myslím, že můj také.“

 

"Jo? Super!"

 

Nastalo další ticho. A potom: „Mohu to vidět?“ Zeptala se Denisa.

 

"Co? Myslíš, vidět moji VĚC?" Leslie byl trochu v šoku. „Jo. Ty se můžeš taky podívat.“

 

„Jé. Myslíš, že bychom měli? Nebudeme mít potíže?“

 

„Naše mamky to nemusí vědět. Mohli bychom si jen na chvíli vytáhnout sukně a stáhnout si kalhotky. Kdybychom je slyšeli přicházet, prostě se zase oblékneme.“

 

Leslie o tom přemýšlel. "Dobře."

 

Chvíli na sebe zírali a pak se zachichotali.

 

„Jeden z nás bude muset začít...“ řekl.

 

„Dobře..." Denisa zvedla sukni a řekla: „Můžeš ji podržet? Nemůžu si držet spodničky a zároveň si stáhnout kalhotky."

 

Leslie vzal sukně do svých rukou, zatímco ona sáhla po kalhotkách, po chvilce váhání si je stáhla tak nízko, jak jí to podvazky dovolovaly. Její penis se uvolnil a vyčníval z jejího rozkroku.

 

„Páni,“ řekl Leslie a podíval se na to zblízka, „vypadá to úhledně. Jako moje, ale jiné.“

 

„Pojďme se podívat na to tvoje,“ řekla Denisa.

 

„Dobře...“ Pustil její sukni, zatímco si natáhla kalhotky a upravila se, jak nejlépe mohla. Zaváhal, pak zvedl sukni vlastních šatů a zavěsil palce na pásek kalhotek. Odmlčel se.

 

„Pojď, Lesi!“ Naléhala Denisa. „Ukázala jsem ti své!“

 

Pokrčil rameny a stáhl je dolů na vrcholy punčoch.

 

„Je to také tvrdé,“ řekla Denisa, „jako moje. Cítíš se dobře?“

 

„Jo,“ řekl Leslie, „docela dobře.“

 

„Chceš to pohladit?“ zeptala se.

 

"Cože, teď?" řekl nevěřícně. Zavrtěl hlavou: „V žádném případě.“

 

„Ucítíš se dobře, víš,“ odpověděla, „měl bys to někdy zkusit.“

 

Leslie zrudl a natáhl si kalhotky.

 

„No, možná to zkusím doma.“

 

„Bude se ti to líbit, upřímně,“ ujistila ho Denisa. "Řekni, můžu si vyzkoušet tvoje šaty? Jsou opravdu hezké..."

 

"Opravdu?"

 

"Jo. Můžeš si je vyzkoušet, jestli chceš."

 

„Máme stejnou velikost?“

 

„Myslím, že ano.“ řekla.

 

„No, dobře. Rozepnu ti šaty, ano?“

 

Leslie se otočil a za okamžik cítil, jak Denisa stáhla zip u šatů.

 

„Teď já,“ řekla a otočila se.

 

Rozepnul jí zip.

 

Denisa první svlékla šaty.

 

„Hej. Co je to?“ Zeptal se Leslie a ukázal.

 

„Co je co?“

 

„To. Co máš na sobě.“

 

„Tohle? Tréninková podprsenka. Ty ji nenosíš?“

 

„Ne. K čemu to je?“

 

„To tě připraví nosit skutečnou podprsenku. Takže můžeš mít prsa, víš?“

 

"Vážně? Páni..."

 

„Jo,“ pokračovala Denisa, „já... no, nemůžu se dočkat, až mi máma dá skutečnou podprsenku, abych mohla mít opravdové poprsí...“

 

„'Poprsí?' Co to je? " „To dívky říkají hrudníku, když mají skutečná prsa,“ vysvětlila Denisa.

 

"Ach." Leslie to strávila.

 

Vyměnili si šaty a pak stáli společně před trojdílným zrcadlem.

 

"Jak vypadám?" Zeptala se Denisa, otočila se a dívala se na svůj odraz.

 

„Pěkně,“ řekl Leslie, „jsi opravdu krásná.“

 

„Díky! Vypadáš taky hezky,“ odpověděla a usmála se na něj.

 

„Uh, díky,“ řekl.

 

Seděli spolu na posteli a stále na sobě měli šaty. „Co si myslíš o Simonovi?“ zeptala se najednou Denisa.

 

„Simon?“ Leslie, zmatený touto náhlou změnou tématu, řekl: "Myslíš toho chlapce z fotbalového týmu? Chlapce, který dává všechny góly?"

 

„Ano toho.“

 

„Nevím,“ řekl Leslie, „sotva ho znám.“

 

„Je v mé třídě,“ řekla Denisa. Udělala pauzu.

 

„Ano? A co on?“

 

„No,“ řekla Denisa pomalu a znovu zrudla, „mám ho ráda.“

 

„Je to tvůj kamarád? To jsem nevěděl.“

 

„Ne... tak to nemyslím...“ Podívala se dolů a hrála si s lemem šatů.

 

„Tak co tím myslíš? Ven s tím! Netuším, o čem mluvíš!“

 

„Chci říct, MILUJU ho,“ řekla tiše, „myslím, že je roztomilý.“

 

Leslie při této výpovědi svraštil obočí.

 

„Myslíš, že je... Myslíš tím, že ho máš ráda, jako DÍVKA?“

 

„Jo...“ zašeptala, „takhle.“

 

"Děláš si srandu."

 

„Ne. Hodně na něj myslím!“ řekla ve spěchu. "Mám ten... ten legrační pocit v břiše, když se mnou mluví... Stejný pocit, jaký mám někdy, když vypadám opravdu hezky..."

 

„Svatá dobroto...“ Leslie zavrtěl hlavou. „To je... Páni. Nevím, muž... To je tak... no...“ Když se podíval dolů, všiml si, že Denise se pod sukní opět objevila velká boule.

 

„Neměl jsi někdy takový pocit z nějakého chlapce?“ Zeptala se Denisa.

 

„Ne! Nikdy,“ vykřikl Leslie a poté se odmlčel. „alespoň si to myslím...“

 

"Slyšela jsem dobře?" přerušil hlas ode dveří. „Denisa je zamilovaná do kluka ze třídy! Tušila jsem to!“

 

Dveře se otevřely a vešla Andrea, Denisina starší sestra.

 

"Ach!" vykřikla a prohlížela si je odzhora dolů. „Vypadáte oba ve svých krásných šatech tak krásně!“

 

„Ach, nech nás být, Andreo,“ řekla Denisa uraženě, „jen si povídáme.“

 

„Máš na sobě nové šaty?“ zeptala se. „Nebo jste si je vy dva vyměnili? Vypadá to, že jste se prohodili. Jak milé! Společné hraní a oblékání! To jsou VELMI hezké šaty, Leslie, a ty podpatky jsou prostě nádherné! No, nechám vás, HOLKY... "Ta-ta!" A s tím byla zase pryč.

 

„Ve škole to nikomu neřekne, že?“ Zeptal se nervózně Leslie. „Že mě viděla oblečeného jako dívku?“

 

„Neodvážila by se,“ odpověděla Denisa. „Někdy mě škádlí, ale kdyby máma někdy zjistila, že kecá, byla by v prdeli...!“

 

„Řekl jsi nadávku!“ Leslie plakal a chichotal se. „Řekla jsi ,prdel‘! Moje matka by byla nasraná, kdyby mě slyšela říkat něco takového! “

 

„Ano, ale řekl jsi „nasraná“!“ Odpověděla Denisa a přidala se k smíchu.

 

„No,“ pokračovala poté, co se uklidnili, „asi bychom si měli šaty zase vyměnit. Maminka nás brzy zavolá na oběd.

 

Svlékli si šaty, vyměnili si je a navzájem se pozapínali. Leslie poznamenal, že Denisa ho má stále značně tvrdého.

 

„Tak,“ řekla, podívala se na sebe do zrcadla, upravila bouli a oblékla se, "chceš vyzkoušet něco jiného? Rtěnku? Boty? A co šperky? Mám spoustu skvělých věcí!"

 

Než ale mohl Leslie odpovědět, hlas paní Dreycottové se vznášel po schodech. „Děvčata! Oběd je připraven!“

 

Snědli oběd u bazénu, načež Denisa řekla: „Chceš si jít zaplavat? Vsadím se, že mám plavky, které by ti seděly.“

 

„Jasně,“ odpověděl Leslie, „můžu, mami?“

 

„Pokud to dovolí Sheila,“ usmála se. „Plavání by bylo krásné.“

 

„Chceš si také zaplavat, Catherine?“ Zeptala se paní Dreycottová. „Mohla by sis půjčit moje plavky.“

 

„To by bylo úžasné, Sheilo! Děkuji!“

 

Leslie a Denisa vyběhly nahoru do jejího pokoje.

 

"Tady!" řekla a chvíli se hrabala v komodě. „Zkus to,“ když mu podala skrovné, růžové dvoudílné plavky. Nahoře byly mírně polstrované košíčky.

 

„Páni,“ řekl, zvedl je a prohlédl si je, „nikdy jsem na sobě nic takového neměl.“

 

„Nic na tom není,“ řekla Denisa, „já ti to zapnu.“

 

Leslie si sundal šaty a boty, potom spodní prádlo a punčochy. Denisa udělala totéž. Chvíli stydlivě stáli nazí, dokud Denisa neřekla: „Tady. Obleč si to“ a podala mu kalhotky.

 

Natáhl si je na nohy, pamatoval si, že se musí zastrčit, a pak mu Denisa omotala vršek kolem trupu a upevnila ho na zádech. Nakonec vzala řemínky a uvázala mu je za krkem.

 

„Podívám se,“ řekla a otočila ho. „Páni! Velmi sexy!“ usmála se. Rychle vklouzla do dalších dvoudílných plavek a řekla: „Vezmi ručník a jdeme!“

 

Společně seběhli dolů a ven terasou.

 

„Poslední v pořadí je shnilé vejce!“ Zakřičel Leslie. Došlo k dvěma souběžným skokům.

 

Plavali téměř hodinu, potom si lehli na lehátka, vypili další limonádu a dřímali pod žhnoucím sluncem.

 

Konečně byl čas jít domů. Ti dva se vrátili do Denisiny ložnice a svlékli si plavky.

 

"Ó můj bože!" Řekl Leslie a podíval se na sebe do zrcadla. Měl výrazné opálené linie, které naznačovaly dívčí plavky, které měl na sobě. "Ach ne!" řekl zoufale. „Jak to sakra budu zakrývat v hodinách tělocviku?“

 

„Ach, nedělej si s tím starosti,“ řekla Denisa, „do pondělí to může zmizet, a když ne, prostě se převleč opravdu rychle a zkus zůstat zahalený. Vidíš? Mám stejné opálení. Dostanu se z toho. " Točila se před ním. Opravdu byla mnohem opálenější než Leslie.

 

"Jé, já nevím..."

 

„To je v pořádku, upřímně,“ řekla Denisa uklidněně a položila mu ruku na paži, „pojďme se teď nalíčit...“

 

O dvacet minut později se Leslie a jeho matka vrátili domů. Odešla do patra, aby se převlékla, a Leslie našel Sabrinu v obýváku, jak sledovala televizi.

 

„Takže, Leslie!“ usmála se, když ho uviděla. „Jak se ti líbilo potkat‚ Denisu‘?“

 

„Páni,“ řekl, „nevěděl jsem, že se také obléká jako dívka. Bylo to docela velké překvapení.“

 

„Není hezká?“ řekla. „Je tak ženská!“

 

„Ano,“ řekl Leslie, „to je jisté.“ Posadil se vedle ní. „Sabrino,“ začal.

 

„Ano, zlato?“

 

„No... Dennis... Denisa, řekla mi, řekla mi, že... ve škole se jí líbí jeden chlapec... Chci říct, víš... má ho ráda.“

 

"Opravdu!" Řekla Sabrina a vypnula televizi: „O tom jsem nevěděla. To je zajímavé!“

 

„Ale ona je... on je také chlapec! Chci říct, jak to může být? Je to docela matoucí.“

 

„Ano, máš pravdu, Leslie. Myslím, že se to může zdát trochu matoucí. Ale, víš, Denisa CHCE být dívkou. Opravdu ji to baví, víš? Má ráda, když je hezká, a ráda na sebe myslí jako dívka. Myslím, že by mohla být tím, čemu se říká „transgender“. Každopádně je to možné. A, no... víš, Lesi, když dívky začnou být ve věku Denisy, začnou si všímat chlapců. A opravdu nezáleží na tom, že Denisa není SKUTEČNÁ dívka. Myslím, že začíná přemýšlet jako dívka. A začíná se cítit úplně stejně, jako každá dívka, když si začne všímat chlapců. "

 

Leslie to vstřebal.

 

„Jo,“ řekl, „myslím, Denisa opravdu vypadala, že ráda nosí šaty. On... ona chtěla vědět, jestli si myslím, že je hezká. Líbilo se jí, když jsem jí řekl, že si myslím, že je.“

 

„Tak běž,“ řekla Sabrina a poplácala ho po stehně, „jak jsem řekla, začíná uvažovat jako dívka.“

 

Leslie chvíli mlčel.

 

„Sabrino?“ zeptal se nakonec.

 

"Mm-hmm?"

 

„Začnu taky uvažovat jako dívka?“

 

„Nevím, zlatíčko,“ odpověděla, „myslím, že tvoje máma doufá, že ano. Myslím, že možná už tak trochu uvažuješ. A víš, to není tak špatná věc, upřímně! Je to sladké! Je to tak, jak jsem řekla dříve. My dívky se můžeme bavit tak, jak kluci nemohou! Já, já prostě miluji být dívkou! Možná to budeš milovat i ty. "

 

Leslie byl zticha a přemýšlel o tom. Potom řekl: „Hej, hádej co? Šel jsem si zaplavat do jejich bazénu a půjčil jsem si jedny z Denisiných plavek. Byly dvoudílné. Vršek měl... jak tomu Denise říkala? Aha "poprsí" ... jen trochu."

 

"Opravdu super!"

 

„Jo, ale taky jsem se opálil jako dívka... Pevně doufám, že to zmizí před další hodinou tělocviku...“

 

„Chtěl bys dostat dívčí plavky, abys je mohl nosit, když budeš plavat v našem bazénu?“ Zeptala se ho Sabrina.

 

„Nevím, možná,“ odpověděl a pak se zasmál. „Ale pokud ano, raději zůstanu ve stínu!“

 

„Dobře zlatíčko!“ zasmála se a objala ho. „Tak, jdi! Je čas připravit se na večeři!“

 

xxx

 

Následujícího rána mu Sabrina znovu připravila šaty a vysoké podpatky.

 

„Dnes si mám znovu obléknout šaty? Jak to? Jedeme zase k Denise?“

 

„Ne. Tvoje matka tě dnes chce vzít na nákupy. Chce ti koupit nějaké dívčí věci, takže bys měl být oblečený jako dívka. Nechtěl by sis přece jako chlapec zkoušet dívčí oblečení, že? "

 

Ta myšlenka Leslieho děsila. Přinejmenším si myslel, že být považován za dívku (což někdy může být trapné) by bylo nekonečně lepší než TOHLE...

 

O hodinu později, oblečený opět v šatech s krátkými sukněmi, punčochách, vysokých podpatcích, špercích, líčení a brusinkovými matnými nehty, byl v autě s matkou na cestě do obchoďáku.

 

„Co si koupíme?“ zeptal se. „Už mám spoustu šatů a tak.“

 

„Je načase sehnat ti další věci,“ odpověděla jeho matka neurčitě. „Uvidíš, až se tam dostaneme.“ A s tím se musel prozatím spokojit.

 

V obchodním centru ho jeho matka okamžitě nasměrovala do obchodu se spodním prádlem Silk & Satin (Hedvábí a Satén).

 

„Vítám vás, dámy,“ usmála se na ně hezká mladá prodavačka. „Mohu vám pomoci něco vybrat?“

 

„Ano,“ odpověděla Catherine a ukátzala na Leslieho, „myslím, že je načase, aby měla svoji první cvičnou podprsenku. Pomůžete nám nějakou vybrat?“

 

Leslie vyděšeně vzhlédl. „Denn... Denisa měla na sobě také cvičnou podprsenku!“ řekl.

 

„Ano, drahoušku, já vím,“ řekla jeho matka, „teď jsi na řadě ty! Není to vzrušující?“

 

Sklonila se k němu a zašeptala: „Včera jsi vypadal tak roztomile v těch dvoudílných plavkách, hned jsem věděla, že je ten správný čas, aby sis oblékl podprsenku. A příště ji budeš moci ukázat Denise!"

 

Leslie přikývl. Když viděl Denisu v tréninkové podprsence, teď prožíval smíšené emoce při pomyšlení, že si ji pořídí sám.

 

Prodavačka jich vybrala několik a řekla: „Půjdeme do šatny. Následujte mě!“

 

Zatáhl oponu šatny a rozepnul si šaty, takže mu mohly spadnout kolem pasu. Takže... jak se tyto věci oblékají? Nakonec ji nasadil dozadu, zaháknul háčky, pak otočil, upravil a přetáhl ramínka přes ramena. Tak. Podíval se do zrcadla. Nic moc vepředu... jak tomu říkala Denisa? Ano ‚poprsí'. Přesto to vypadá docela hezky...

 

„Pojď se mi ukázat,“ ozval se za oponou hlas jeho matky. Stydlivě stáhl oponu stranou. Podívala se na něj.

 

„Hmm,“ řekla a promnula si bradu, „vypadá to na správnou velikost. Možná bys ale měl mít nějaké vycpávky. Samozřejmě jen malé.“

 

„Něco přinesu,“ řekla prodavačka a odběhla.

 

O několik okamžiků později se vrátila s několika béžovými pěnovými gumovými vycpávkami. Byly malé, kulaté a silné jen asi 3cm.

 

„Zatím to bude stačit,“ řekla Catherine a vytáhla je z balíčku. Vložila do obou košíčků Leslieho podprsenky, potom se postavila a zhodnotila výsledek.

 

"Tak!" řekla spokojeně. „To je mnohem lepší.“

 

Leslie se na sebe podíval do zrcadla. Nyní měl velmi malé, ale znatelné, poprsí. Natáhl si šaty, vytáhl zip na zádech a pak se znovu podíval na sebe. Podprsenka pod šaty byla viditelná.

 

„Tu podprsenku si nechá na sobě,“ prohlásila Catherine, „a bude potřebovat několik dalších ve stejné velikosti.“

 

"Rozhodně!"

 

„A teď ještě plavky!“

 

Koupili šest podprsenek s odpovídajícími kalhotkami a čtvery plavky, jednodílné a troje dvoudílné.

 

Po návratu domů byl Leslie nadšený z možnosti ukázat se Sabrině. Vběhl do jejího pokoje a našel ji sedět u komody, jak se líčí.

 

„Čau Sabrino!“ řekl. „Hádej co? Mám na sobě cvičnou podprsenku!“

 

„Ano zlato!“ řekla, otočila se a prohlížela si ho odzhora dolů. „Vypadá to skvěle! Vidím, že máš malé vycpávky. To je skvělé! Ach, zlato!“ vyhrkla: „Už se nemůžu dočkat, až budeš dost velký na to, abys nosil pořádnou podprsenku!“

 

Leslie zrudl. Pak se jeho chování náhle změnilo. „No jo, je to tak, jak jsi řekla. Můžu se teď s tebou bavit a předstírat, že jsem dívka... ale já jsem pořád kluk, že?“

 

Podívala se na něj a přemýšlela, jak na to nejlépe reagovat. Z minulých zkušeností věděla, že příležitostně, pokud je chlapec přitlačen příliš tvrdě k ženskosti, bude reagovat tak, že se pokusí bagatelizovat ženskou a znovu potvrdit svou mužskou identitu. Očividně se to teď dělo. Věděla také, že pokud ho bude i nadále tlačit ženským směrem, zvýší jeho odpor. Ale zároveň nechtěla příliš dovolit ústup. Pozorně si ho prohlížela, přemýšlela o tom, pak mu dala ruku kolem ramen a objala ho.

 

„Samozřejmě, že jsi, zlato!“ řekla. „Jsi hodný kluk. Ale bavíme se i jako holky, ne? Víš, jak moc se mi líbí, když předstíráme, že jsi dívka. To mě těší. Rád mě děláš šťastnou, že? "

 

Nadšeně přikývl a pak se usmál.

 

„Ano, myslím, že to není tak zlé,“ řekl. „Máma mě stále ráda trestá tím, že mě nutí nosit šaty... Ale víš, Sabrino, když si spolu hrajeme, někdy to skoro vypadá, jako by to vůbec nebyl trest! Je to docela fajn.“

 

Potlačila nutkání opravit jeho gramatiku a pak ho pevněji objala. „Jsem tak ráda, že si to myslíš, Lesi! Je to zábava i pro mě! A do budoucna se budeme bavit víc, ne?“

 

„Jo,“ usmál se a objal ji, „jistěže!“

 

Políbila ho na tvář a on zamířil do svého pokoje. Tak! pomyslela si Sabrina spokojeně. Myslím, že jsem to zvládla docela dobře...

 

xxx

 

Následující sobotu ráno ho Sabrina znovu oblékla do krajkových, krinolínových společenských šatů. Byla to jedny z jejích nejoblíbenějších, nebesky modré a bez rukávů s nabíraným, vypasovaným živůtkem a masami průhledných spodniček sestupujících ke kolenům. Pod nimi měl na sobě jednu ze svých nových tréninkových podprsenek, vycpanou, s odpovídajícími krajkovými kalhotkami, podvazkovým pásem a průhlednými bílými punčochami. Sabrina to sladila s bílými lodičkami na podpatku, perlovým náhrdelníkem, náušnicemi a náramkem a bílou mašlí ve vlasech. Posadila ho a opatrně mu nalakovala nehty pastelovou, matnou růžovou barvou, pak ho nalíčila a vybrala rtěnku stejné barvy.

 

„Co se děje, Sabrino?“ chtěl vědět. „Vím, že jsem nezlobil... Jdeme zase ven?“

 

„Tentokrát ne,“ odpověděla, „máminy rozkazy, ale nejsem si úplně jistá, co má na mysli.“

 

A s tím se musel spokojit, než kolem jedenácté někdo zazvonil na zvonek a Catherine šla sama otevřít. Leslie zvědavý, kdo to je, ji následoval. Dveře se otevřely a na verandě stála žena přibližně ve věku jeho matky, doprovázená mladou dívkou, oblečenou, jako byl Leslie, v citronově žlutých šatech ozdobených bílou krajkou, s bílými lodičkami na vysokém podpatku, bílými rukavicemi a bílou mašlí do vlasů. Leslie si na okamžik myslel, že to musí být nějaký drobný kluk ze sousedství, kterého hned nepoznal, ale pak si uvědomil, že je to dívka, která se v tu chvíli zvědavě dívala dovnitř. Byla to Susan Boydová, jedna z dívek z jeho třídy. Cítil, jak mu do tváře proudí krev.

 

"Pane Bože!" pomyslel si v panice. „Co teď budu dělat?“

 

Bylo příliš pozdě na ústup. Už ho viděla a v každém případě je jeho matka pozvala dovnitř.

 

„Leslie, tohle je paní Boydová,“ řekla. „A myslím, že Susan už znáš, že?“

 

Susan vstoupila a zírala s vyvalenýma očima na Leslieho, s otevřenými ústy v nevěřícím úšklebku a rukama na rtech. Trvalo několik okamžiků, než mohla promluvit.

 

„Ehm ... Ahoj Leslie,“ řekla a potlačila smích. „Páni! Vypadáš... ty vypadáš úžasně! "

 

Když spolu dospělí hovořili, pomalu kráčeli dále do domu, přišla k němu a sníženým hlasem řekla: „Páni! Chci říct, věděla jsem, že máš rád dívčí nehty a nosíš náušnice a tak, ale tohle jsem nečekala. Nevěděla jsem, že se rád oblékáš za dívku! Maminka nic neříkala. Svatá dobroto! Tvoje šaty jsou prostě nádherné! A ty boty! Tvoje podpatky jsou mnohem vyšší než moje a já si myslela, že moje jsou vysoké! "

 

Leslie, stále ohromený zděšením, neřekl nic.

 

„Pojďme si všichni sednout na terasu a dát si chladný drink!“ oznámila Leslieho matka a vedla je.

 

Posadili se kolem nízkého stolu vedle bazénu, zatímco Catherine nalévala limonádu. Susan si sedla vedle Leslieho.

 

„Leslie, to jsou nádherné šaty!“ zvolala paní Boydová: „Nemyslíš, Susan?“

 

„Ano,“ souhlasila s úsměvem, „už jsem mu to řekla, že si myslím, že jsou skvělé.“

 

„A tvoje nehty!“ usmála se. „Jsou TAK dospělé!“

 

„Nějakou dobu je má,“ poznamenala Susan a podívala se na ně, „Nosí je do školy, víš. Ale ne s lakem na nehty.“

 

Popíjeli limonádu, zatímco si dospělí povídali, a Leslie si upřímně přál, aby mohl jednoduše klesnout na dno bazénu a zůstat tam.

 

Potom jeho matka řekla: „Leslie, proč nevezmeš Susan do svého pokoje? Bude to mnohem zajímavější než sedět a poslouchat, jak si povídáme.“

 

„Ehm... to je v pořádku,“ řekl zoufale, „mně to nevadí!“

 

„Jen běžte, Leslie,“ řekla jeho matka rozhodně, „s Diane si chceme na chvíli promluvit soukromě.“

 

Leslie neměl na vybranou, rezignovaně odvedl Susan z terasy, domem a po schodech nahoru do svého pokoje. Potom tiše seděl na posteli a zíral na koberec, zatímco Susan se potulovala po pokoji, zkoumala obrázky na stěnách, prstem pohladila přehoz přes postel a ubrousky na komodě a nakonec si sedla vedle něj.

 

„Ach, já ty rukavice nesnáším,“ řekla, přerušila ticho, svlékla je a hodila na podlahu.

 

„Myslím, že to byl docela šok, když jsi mě tady uviděl, že?“ pokračovala: „Věř, že to byl pro mě také trochu šok! Zpočátku jsem si jen myslela, že jsi jen hezká, napodobenina porcelánové panenky dívky, kterou si maminka přála, aby si s ní hrála. Říkala jsem si, oh, skvělé! Ale pak jsem viděla, že jsi to ty! Páni, totální šok! " Zasmála se.

 

Polkl a mlčel.

 

„Víš,“ řekla jemněji a naklonila se blíže k němu, „myslela jsem to vážně, když jsem řekla, že si myslím, že vypadáš opravdu hezky. Víš. Vypadáš mnohem lépe než spousta skutečných dívek, které znám. Nedělám si srandu. "

 

Jen si povzdechl.

 

„Ach, chápu,“ řekla a opřela se o postel vedle něj, „Vsadím se, že si myslíš, že povím všem, že jsem tě viděla v šatech, že?“ znovu se posadila. „Podívej, Lesi,“ položila mu ruku na paži, „slibuji, ano? PŘÍSAHÁM, že to nikomu neřeknu, ano? Bude to naše tajemství, myslím to vážně.“

 

Leslie vzhlédl. "Opravdu?" zeptal se tichým hlasem.

 

„Přísahám!“ řekla vážně.

 

Usmál se na ni. „Díky, Sue,“ řekl vděčně, „nevěděl bych, jak bych se mohl ukázat ve škole...“

 

„No, Lesi,“ řekla s malým úsměvem, „nevím, jak ti to říct, ale není to tak, že by si každý ve škole myslel, že budeš kapitánem fotbalového týmu nebo něco podobného.“ myslím, sakra, máš dlouhé nehty, pořád nosíš dívčí náušnice a některé dívky si myslí, že dokonce nosíš dívčí džíny a topy a tak... Je to pravda? "

 

„Ano, někdy asi ano,“ připustil, „většinou mi chystá oblečení Sabrina.“

 

„No, dělá dobrou práci... Jak jsem řekla, opravdu jsem si myslela, že jsi teď holka. Člověče,“ pokračovala a usmála se na něj. „Zčervenal jsi, když jsi mě viděl! Šel jsi do deseti odstínů červené!“

 

„Já vím,“ řekl s rozpačitým úsměvem, „myslel jsem, že omdlím!“

 

Chvíli mlčeli, pak Susan řekla: „Hej, Lesi... ukážeš mi své šaty a tak? Ráda bych to viděla. Nikdy předtím jsem neviděla na klukovi dívčí oblečení.“

 

„Ano, myslím,“ řekl, „proč ne?“ Byl tak vděčný za její mlčení ve škole, že byl ochoten udělat cokoli, aby ji pobavil.

 

Otevřeli jeho skříň a Susan začala procházet ramínka s šaty. Vytáhla ze skříně vrstvené bílé šaty, postavila se před zrcadlo a držela je před sebou.

 

"Páni!" vydechla. „Ty jsou ÚŽASNÉ!“

 

Měly vypasovaný živůtek, zdobený korálky a krajkou, špagetová ramínka a vrstvy průsvitných sukní.

 

„Skoro to vypadá jako svatební šaty! Ach, to je naprosto snové!“ Přivřela oči, jemně se otáčela sem a tam a šaty k sobě svírala. Potom hodila šaty na postel a vzrušeně řekla: „Podívejme se na tvoje boty! A šperky! A make-up!“ Vzrušeně vytáhla ze skříně boty, prozkoumala je se zjevným potěšením, pak je vrátila a vytáhla další.

 

„Můžu je vyzkoušet?“ zeptala se a zvedla pár páskových černých patentních jehlových podpatků.

 

„Ano. Jasně,“ odpověděl, „do toho.“

 

Sundala si vlastní boty, sedla si na postel, obula se a připnula si je. Pak se postavila a drobnámi kroky nejistě přešla k zrcadlu.

 

„Bože, ty jsou sexy!“ zvolala. „Moje máma mi nedovolí mít tak vysoké podpatky, dokud nebudu starší. Budu jí muset říct, že TY nějaké máš a jsme stejně staré!... A to nejsi ani dívka!"

 

Obešla místnost, několikrát nejistě balancovala a pak znovu stála před zrcadlem.

 

„Pokud dáš větší váhu na přední část chodidla, je to jednodušší,“ radil Leslie.

 

Zasmála se: „Představte si! Učím se od chlapce chodit na podpatcích!“

 

„Jo,“ odpověděl, „od chlapce, který nosí podpatky mnohem častěji než ty!“

 

„Vsadím se, že je to pravda!“ zasmála se a Leslie se ušklíbl.

 

"Oohh!" vykřikla. „Ukaž mi své šperky, Lesi!“ Škádlivě zatahala za jeho šaty: „Prosím, prosím, prosím, prosím!“

 

"Dobře, dobře!" řekl: „Stejně se na to chystám...“ Otevřel na skříňce několik šperkovnic a odhalil řadu třpytivých náušnic, prstenů, náramků, náhrdelníků a broží. Když narazila na obzvlášť hezký kousek, Susan se začala vzrušeně houpat a vydávat malé skřeky radosti.

 

O chvíli později Susan sundala podpatky a společně si sedli na Leslieiho postel.

 

„Nikdy bych nevěřila, že chlapec může mít tak hezké oblečení, šperky a tak!“ řekla maličko závistivě: „Máš TAKOVÉ štěstí! Moje máma mi zatím nedovolí mít vysoké podpatky; JEN mě sotva nechala propíchnout uši a nehty jako máš ty... nepřichází v úvahu, dokud nebudu alespoň teenager. “ Povzdechla si.

 

Leslie na to neměl odpověď a mlčel.

 

„Takže,“ řekla a obrátila se k němu, „Takže když se oblékáš jako dívka, znamená to, že... víš... jako kluci a tak? Víš, jak to dělají dívky?“

 

„Myslíš, jestli se mi líbí kluci?“ řekl a ona přikývla.

 

„Ne,“ řekl, „v žádném případě.“ Odmlčel se a pak pokračoval: „Ale Den... ale znám kluka, kterému se líbí. Další kluk, který nosí šaty. Opravdu je rád dívkou, víš? Přinejmenším si myslím, že ano. A řekl mi to... no, "ztišil hlas,„ řekl mi, že se mu jeden z kluků ve škole opravdu líbí. "

 

„Ach, kdo TO je ?!“ zasyčela. „Ach, Lesi, musíš mi to říct!“

 

„Nemůžu. Slíbil jsem to,“ řekl a trochu překroutil pravdu.

 

„Prosím, prosím!“ prosila a třásla mu paží. „Nikomu to neřeknu, opravdu! Slibuji!“

 

„Dobře. Pokud SLIBUJEŠ...“ řekl a spiklenecky ztišil hlas. „Je to Dennis Dreycott... Říká se mu doma Denisa! A ve škole je zamilovaný do Simona!“

 

"Ó můj bože!" zaječela a vzrušeně poskakovala na posteli. "To si děláš srandu! Denisa! Vždycky jsem věděla, že je to chlapec, jako ty, ale... Simon! Páni. No, Simon JE docela roztomilý... “odmlčela se,„ Takže, Dennis... promiň, Denisa... Řekla Denisa ještě něco? Jako, že chce políbit Simona? “Zachichotala se

 

„Ne, to je vše, co mi řekl. Teď to MUSÍŠ utajit, dobře? Zabil by mě, kdyby se někdy dozvěděl, že jsem to řekl.“

 

„Neboj se, přísahám,“ řekla a udělala potřebná gesta.

 

Chvíli mlčeli, pak si prohlédla jeho hruď.

 

„Hej,“ řekla, „ty máš na sobě podprsenku?“

 

„Hm, ano,“ odpověděl a začervenal se, „cvičnou podprsenku.“

 

"Já také!" vykřikla. „Dostala jsem ji před pár měsíci. Začínám mít drobná prsa,“ pokračovala hrdě, „už se nemůžu dočkat, až si obleču pořádnou podprsenku!“

 

Potom řekla: „Hele, chceš si vyměnit šaty?“

 

"Jak jako?"

 

„Protože to bude zábava, tak pojď! Pojď,“ řekla a zatahala ho za šaty, „pojďme! Kromě toho chci vidět tvoji podprsenku! Můžeš vidět tu moji!“

 

„No dobře. Denisa a já jsme si taky vyměnili šaty!“ Začínal si myslet, že Susan ve skutečnosti není špatná dívka. A opravdu... se mi začíná LÍBIT? Vyhlídka, že si před ní svlékne šaty a že ji také uvidí svlékat, mu v břiše vyvolala stejný zábavný pocit, vzrušení a... zvláštní, ale vůbec ne nepříjemný.

 

Stydlivě se na ni usmál a vstal.

 

„Budeme se muset navzájem rozepnout,“ řekla a otočila se, „nejdřív já!“

 

Stáhl jí zip šatů, načež mu udělala totéž. Svlékli se a podali si navzájem šaty. „Lechtivý pocit“ v žaludku Leslieho nabral na intenzitě, když viděl Susan jen ve spodním prádle.

 

„Tvoje spodní prádlo je hezké," poznamenala, „líbí se mi, jak tvá podprsenka ladí a kalhotkami. Co ti drží ty punčochy?" ukázala.

 

„Podvazkový pás,“ vysvětlil Leslie, „ty ho nenosíš?“

 

„Ne, nikdy předtím jsem ho ani neviděla. Kde jsi to vzal?“

 

„Mám jich spousty. Sabrina mi tenhle koupila. Nosí to ona i máma; myslel jsem, že to nosí všechny.“

 

„No, já rozhodně ne. Tak,“ řekla a vstoupila do jeho šatů, „zapni mě zip!"

 

Natáhl zip, načež vstoupil do jejích šatů a ona mu udělala totéž. Pak stáli vedle sebe před zrcadlem.

 

„Myslím, že máme stejnou velikost,“ poznamenala a otáčela se tam a tam, „paráda! Vypadáme skoro jako dvojčata! Tvoje šaty na mě vypadají docela dobře, nemyslíš? Budu mít skvělé tělo, až vyrostu, vsadím se! “

 

„Jo,“ odpověděl Leslie maličko ostýchavě, „vypadáš skvěle. Myslím v těch šatech...“

 

„Vypadáš taky docela dobře,“ řekla, usmála se a šťouchla ho do hrudi. „Budeš nosit vycpanou podprsenku, až budeš starší?“

 

„Nevím,“ řekl a mírně zčervenal, „nad tím jsem vlastně nepřemýšlel.“

 

„No, nebudeš mít prsa jako skutečná dívka, to je jisté, takže asi budeš muset...“ Přešla k jeho šatníku, otevřela jednu z jeho šperkovnic a začala ji procházet. Pak vytáhla modrou stužku, která odpovídala šatům. Zvedla ji ke krku a podívala se na svůj odraz.

 

„Hej! Mám nápad!“ řekla najednou a otočila se k němu. „Uděláš mi nehty, Les? Máš tak skvělý lak na nehty! Pojď, bude to zábava!“

 

Před odpovědí ho zachránilo volání z přízemí.

 

„Děvčata!“ slyšeli hlas paní Boydové. „Děvčata, oběd je připraven.“

 

„Raději si zase vyměníme šaty,“ řekla mu, „nevím, co by řekla moje máma, kdyby věděla, že jsem si svlékla šaty před klukem... dokonce před takovým, který nosí hezčí šaty než já!!" skončila a zachichotala se.

 

Rychle si vyměnili šaty, navzájem se pozapínali a pak se navzájem prohlédli odzhora dolů.

 

„Možná to bude chtít upravit rtěnku, Les,“ řekla a ukázala mu na rty, „jsou trochu rozmazané.“

 

Udělal to, načež seběhli dolů a ven na terasu, kde na ně čekal talíř sendvičů. Společně jedli, konverzovali tiše a občas se chichotali. Když dojedli, utíkali zpět nahoru do Leslieho pokoje.

 

Odpoledne strávili povídáním, zkoušením oblečení a šperků a společným prohlížením časopisů. Později se šli koupat, Susan si půjčila jedny z Leslieho plavek, dokud kolem čtvrté hodiny odpoledne nebyl čas jít domů.

 

"Ahoj!" řekla Lesliemu, když odcházeli. „Dnes jsem si opravdu užila spoustu zábavy.“

 

„Já taky,“ usmál se.

 

„Bylo to skoro jako být s jinou dívkou!“ usmála se a šťouchla ho do paže. „Díky, že jsi mě nechal něco vyzkoušet,“ řekla tichým hlasem, „to bylo skvělé... A neboj se, nezapomněla jsem na náš slib. Nikomu o tobě neřeknu, ani o Dennisovi, dobře? "

 

„Díky, Sue. To je skvělé. Uvidíme se ve škole, co?“

 

"Uvidíme se!"