Dívka tvých snů – Vánoční povídka - 5.díl - Esme Ww

26.12.2021 10:53

5. Sylvie

 

Zapadly za námi dveře Sylviina bytu. Sehnula jsem se k botám a z legín se staly dvě samostatné jednotky, spojené jen gumou v pase. Zezadu se ke mně přitiskla Sylviina kozačka, která asi minutu jezdila nahoru a dolů. Pěkně jsem ji jí naleštila.

„Hm,“ pronesla Sylva. „Myslela jsem si, že mi je budeš čistit jazykem, ale tohle taky není špatný. Jen nevím, jak dlouho bys to vydržela.“ Zůstala jsem schoulená v klubíčku a zhluboka se vydýchávala. „Jdu se umýt, ty otevři láhev Müllera a opláchni nějaké ovoce na občerstvení. Pak mě vystřídáš.

Sprcha pro mě byla naprosto novým zážitkem. Mé notně zpocené tělo si ji opravdu zasloužilo. Ze zvědavosti jsem sundala sprchovou hlavici z držáku a namířila ji proti klínu. „A do pr…,“ tak takhle by to nešlo, bylo mi hned jasné, takhle bych tu mohla stát až do toho Silvestra a pořád bych nebyla čistá.

Zabalila jsem se do svítivě hnědé osušky, která mi téměř ladila s vlasy a vyrazila do ložnice zeptat se Sylvy, kde bych našla pyžamo, noční košili nebo cokoliv jiného na sebe. Její byt docela znám, ale zvláštní je, že od doby, kdy se odstěhoval Jarda, jsem nikdy nebyla v její ložnici. Zaťukala jsem a vyčkala na vyzvání.

Sylva má novou postel. Černou s mřížemi. Taky má nově vymalováno. Rudě. A v tomhle lesklém korzetu ji vidím taky poprvé v životě. A kozačky jsou upnuté a precizně nablýskané. Dokázala jsem jen otevřít pusu. Promluvit jsem už ne.

Kývla na mě prstem. Zapomněla jsem si přidržovat osušku, takže mi po pár krocích sklouzla k zemi. Nezastavila jsem se. Najednou jsem si vůči ní připadala úplně maličká. „Pojď, prvně si zkusíš i jiné obojky a pak spoustu dalších báječných hraček.“ Nový obojek byl černý a dost vysoký. „Nebyla jsem na tebe připravená, takže ti mohu půjčit jen pár univerzálních kousků. Tenhle korzet je dostatečně pružný a dají se k němu připnout silonky. A zkus si tyhle boty,“ podávala mi lehce ošoupané lodičky na pěticentimetrových jehlách. „Ty mi tu zbyly po… No prostě zbyly.“

S každým dalším stáhnutím korzetu se mi nadzvedávala ňadra tak, že nakonec jsem ani nemusela sklánět hlavu, abych si zahlédla okraje dvorců. Jemně ale nesmlouvavě mě stáhla za vodítko dolů a já si klekla. Věděla jsem, co mám dělat. Deštný prales byl po prudké bouřkové přeháňce svěží a já dělala všechno pro další zvýšení vlhkosti. Obě jsme si to maximálně užívaly, ale stejně tu už zítra musím najít pořádnou mačetu, aby se mi liány nezasekávaly mezi zuby. Věřím, že matka země si to při přímém kontaktu užije ještě víc.

Sylva mi pokynula k posteli, na kterou jsem vylezla a zůstala na čtyřech. Sáhla do nočního stolku a vylovila z něj oboustranného připínáka, osmnáct centimetrů na obě strany. Nechala mě vykouřit jeho vnitřní stranu. Zajel do ní jak po másle, ale to by udělal i bez mé přípravy. Když jsem začala lízat jeho druhou stranu, připadala jsem si jak naprosto dokonalá šukna. Zkoušela jsem při tom o sebe třít svými stehny a doufala, že se tak dostanu až na vrchol. Sylva měla celou dobu výhled na můj rozvlněný zadek a přitom mi pronikala hluboko do hrdla. Najednou se odtáhla. Zůstala jsem klečet a zvedla prosebné psí oči.

„Ještě, než se otočíš, musím pořádně zaměstnat tvou pusinku. Zavři oči a otevři ústa.“ Tak nějak automaticky jsem si při tom sedla na paty a pokrčila ruce vedle prsou jak ta správná čubička. Aroma deštného pralesa bylo natolik intenzivní, že jsem neměla sebemenších pochyb. „Vychutnej si celý můj dnešní den. A teď se postarám, aby ti nic z toho dne neuniklo. Lepící páskou mi přelepila rty, pak s ní obtočila třikrát celou hlavu a vůbec se nestarala o to, co to udělá s mými loknami.

Klečela jsem na všech čtyřech hlavou čelem k pelesti a přirážela jak o život. Najednou se přede mnou vynořila obrazovka i s malou kamerkou. Objevila se na ní Žofie se sklenkou vína a s mým vedoucím sedícím povážlivě blízko ní. Tak takhle to měla promyšlené! Oldovi tam uvnitř se chtělo křičet vzteky a zoufalstvím, zatímco Olze se chtělo křičet slastí a blahem. Prohnula jsem se v pase a ukázala do kamery svá prsiska, která už dávno vyklouzla z korzetu a mohutně se kývala ze strany na stranu.

„Chtěli jsme vám s Martinem popřát veselé Vánoce,“ usmála se vítězně Žofie, zatímco vedle sedícímu Martinovi tuhly rysy. Jestli mu tuhlo i něco jiného, nevím. Je to možné ale kamera to nezabírala. No, užívej si chvilky vítězství a koukej se na to, jak můžeš skončit, když jí nebudeš vyhovovat. Ale tobě by se to nejspíš líbilo ty dobytku, co? Moc dobře si pamatuju, co máš v práci uložené na počítači. Opravovala jsem ti na něm nastavení registrů. No jsem na vás zvědavá. „Ale koukám, že už je veselé máte,“ dokončila Žofie zdravici.

„Jsou to ty nejveselejší, jaké jsem zažila,“ Sylva přerývaně dýchala a neustávala v přirážení. „A tohle je ten nejbáječnější dárek. Poděkuj taky, Olinko,“ vyzvala mě.

„Mmmm,“ třeštila jsem oči a s příchodem dalšího orgasmu je obrátila v sloup.

Sylva ze mě vyklouzla a posadila mě znovu na paty. Sedla si za mě. Objala mne v pase. „Má útlý pas,“ vyjela rukama výš. „Pevná prsa a ty nádherné bradavky.“ Úpěla jsem blahem a Olga i Olda měli dětinskou radost z toho, jak se Martin potí a Žofka nic netuší. „A ta supersamice tam dole, to je hlavně tvoje zásluha. Tak ještě jednou děkujeme a taky si to užijte. Jo a asi je vám jasné, že Olda už po svátcích do práce nepřijde, ale Martin určitě dokáže zařídit, aby tam na poloviční úvazek vzali Olgu. Pa pá.“ Zaklapla monitor.

Znervózněla jsem. Vlastně jsem vůbec nepřemýšlela o tom, co budu po svátcích dělat. „Neboj, četla jsem pozorně návod. Jsi nastavená jen na holky a obecně jen na ty, které ti dovolím a ve chvílích, které ti dovolím. Ostatní se budou schopni jen podívat, ale na nic víc si netroufnou. No a ty potřebuješ taky občas mezi lidi. Provětrat hadříčky, uvařit kávičku, občas jim tam něco geniálně vyřešit, abys je vykolejila a ještě víc tě obdivovali. A pak si tam občas zajdeš pro výplatu. A jak jsem viděla Martina mile rád ti za poloviční úvazek dá ještě víc peněz než předtím za plný. Já dokážu celkem rychle a dobře odhadnout lidi.

I tak jsem se cítila rozhozená a měla potřebu se přitisknout a schoulit. Našla jsem si její prsa, které jsem do té doby poměrně zanedbávala. Moc ráda bych se přisála, ale s přelepenými ústy to bohužel nejde. Přejížděla jsem bradou mezi nimi a začala je oběma rukama pomalu a pečlivě hníst. Sylva se položila na záda, tak jak sem byla napojená si mě stáhla na sebe. Špičkou připínáku mně jezdila okolo poštěváčku, a nakonec znovu vklouzla dovnitř. Nehýbala se, jen tam prostě byla. Nadzvedla nohu a patou mě začala dráždit na kostrči. „Mám ten pocit, že tu máme ještě jedno místo, které jsem zatím neprávem opomíjela. Myslím, že to už znáš z dřívějška.“ Na chvilku jsem se zarazila. „No to mi neříkej, že Žofinka je až takhle konzervativní. To se pak nedivím, že jsi sem tam koukala jinam. Stoupni si a skoč si to do koupelny pořádně propláchnout.

Když už ze mě vycházela jen čistá voda, slyšela jsem, jak Sylvě zazvonil telefon. Chvilku bylo ticho a pak jsem slyšela její hlas. „Ne, mě nezajímá, že nejsou žádný rita a že to balíš.“ „Ne, běž domů, máme zamčeno. Je to můj dárek, ne tvůj.“ „Jo, tak dobrá, na Silvestra určitě přijdeme. A abys neřekla, že jsem potvora, tak jsem narazila na pro tebe zajímavý objekt. Buď někde najdeme ty webovky a půjde to všechno vyřešit za hodinu anebo na jaře objekt vezmeme na výlet do Thajska. Pojede rád a vrazí do toho dobrovolně všechny svoje peníze. Tohle dokážu vyčíst. Znáš mě.“

Vrátila jsem se zpátky do ložnice a lehla si na záda. Zvedla jsem nohy do praku, chytila je pod koleny a přitáhla si je blíž k tělu, díky čemuž se prsa přitiskla blíž k sobě. Sylva ochutnala mé šťávy. Její jazyk byl proklatě mistrný na to, jak citlivé genitálie mi Žofie vybrala. Nalubrikovanými prsty mi roztahovala zadní dírku. Snažila jsem se uvolnit a usnadnit jí vstup. Jakmile jí přišlo, že vykonala dostatečnou práci, začala mně dovnitř zasouvat mohutný vibrátor. Když to mlasklo a věneček se stáhnul kolem zúženého místa, nalehla na mě a s naprostou samozřejmostí vklouzla dovnitř. Opřela jsem si nohy o její ramena a ze všech sil jí podléhala.

Za pár minut na mě klesla s připínákem stále zaparkovaným uvnitř. „Nikdy by mě nenapadlo, že bych ještě někdy mohla prožít tak krásné Vánoce. Víš to?“

Uvolnila jsem si ruce a v místech, kde jsem měla pod lepící páskou rty, jsem prsty naznačila úsměv.

Přisála se na něj tak, že jsem i přes všechny ty vrstvy pásky cítila její jazyk.

 

 

 

Veselé Vánoce přeju vám všem i vašim blízkým.

 

Užijte si je do sytosti.

Je jedno, jestli dárek dáváte, dostáváte, nebo jestli máte tu kliku a samy jste dárkem.

 

Vaše Esme