Cesta na Vysočinu 1.díl - Petra
Už dlouho jsem se chtěla vypravit ven "na krásno", někam, kde mě nikdo nemůže poznat.
Najít odvahu k tomu vyjít ven v dámském ale nebylo snadné. Nakonec jsem se rozhodla pro
penzion v jednom městě na Vysočině. Vyrazím v sobotu dopoledne a vrátím se v neděli odpoledne.
Ráno vstávám a začíná pečlivá příprava: pokud možno dokonalé oholení veškerého
ochlupení, lehké nalíčení, obtáhnout rtěnkou rty. Pak si oblékám příjemné černé, skoro průsvitné
kalhotky, beru si černý stahovací korzet, natahuji černé strečové punčochy a připínám je na
podvazky. Do korzetu vkládám silikonové výplně. Zbývá paruka, nakonec se rozhoduji pro černé
mikádo. Kontroluji se v zrcadle a jako vždy jsem už z pohledu na sebe vzrušená. Ještě že korzet
narůstající erekci dostatečně zakrývá...
Pak si oblékám fialkovou hladkou sukni ke kolenům, černo bílo fialovou halenku
s tříčtvrtečním rukávem, obouvám si lakové černé lodičky s páskem přes nárt a nakonec si beru
černé sáčko a samozřejmě kabelku. Do menší příruční tašky dávám věci na druhý den. Venku je tak
akorát, kolem dvaceti stupňů, takže mi bude příjemně.
Cesta uběhne rychle a bez potíží, jedu raději první třídou a jsem v kupé sama. Za hodinu a
půl vystupuji. Pomalu mířím do centra. Vánek mi profukuje pod sukní a cítím se báječně.
Uvědomuji si, že jsem zapomněla, kde přesně penzion stojí, takže se budu muset zeptat na cestu. Na
konci hlavní ulice sedí na lavičce sympaticky vyhlížející dívka s hnědými vlasy po ramena,
v černém sáčku s výraznými knoflíky, černých lodičkách a květované sukni, zpod které zdá se
trošičku vykukují lemy punčoch, a která si čte knížku.
"Dobrý den, slečno", oslovuji jí, "nevíte prosím, kde je tu penzion U Růže?"
"Dobrý den, ano, vím, není to daleko, zrovna mám čas, jestli chcete, tak Vás tam zavedu."
"Děkuji, to budete velice laskavá. Mimochodem, jmenuji se Petra."
"A já Zlatka", usmívá se a podává mi ruku.
Cestou si povídáme, říkám, že jsem přijela na víkend, a ani ne za deset minut jsme u
penzionu. V přízemí je restaurace. Nabízím Zlatce, zda by přijala pozvání na kávu. S úsměvem
přijímá.
Rozhovor u kávy příjemně plyne. Když dojde na módu, říkám:
"Všimla jsem si, když jste seděla na lavičce, nohu přes nohu, že nosíte punčochy. To dnes
není u děvčat příliš obvyklé." Usmívám se.
Zlatka odpovídá: "To máte pravdu, ale já je nosím ráda, protože...", náhle se zarazí a lehce
zrudne.
"Protože se pak lépe dá zasunout ruka do kalhotek, že?", dokončuji tlumeným hlasem.
Zlatka nesměle přikyvuje a je vidět, že je v rozpacích.
"Nebudeme si tykat?", navrhuji, "když už máme společné tajemství?"
"Ráda", odpoví Zlatka, a na tykání se políbíme na tváře.
Káva je dopitá. Říkám, že bych se ráda ubytovala a navrhuji společnou večeři. Zlatka
přijímá a domlouváme se na sedmou večer.
Příjemná recepční naštěstí nedělá problém s tím, že jsem "zapomněla" občanku domu a za
chvíli vcházím do pěkného pokoje s širokým letištěm uprostřed. Odpoledne se procházím po městě.
Před večeří se osprchuji a znovu namaluji a v sedm hodin scházím dolů do restaurace, oblečená
v tom samém co ráno, kromě saka. Sedám si ke klidnému stolu v rohu místnosti.
Zlatka přichází za chviličku. Tentokrát má na sobě růžový svetřík, bílou halenku a
modrošedou sukýnku, ještě kratší než prve, takže podvazky sem tam vykouknou i za chůze.
Objednáváme si aperitiv a povídáme si o všem možném. Pak večeříme, a protože si rozumíme,
pokračujeme v rozhovoru u láhve vína. Zmiňuji se, že jak přicházela, byly jí opět vidět podvazky.
Bezstarostně odvětí, že ráda trochu provokuje. Natáčí se blíž ke mně a lehce povytahuje okraj
sukně, takže teď je krásně vidět kovový úchyt podvazku na lemu punčochy i s mašličkou.
"Pěkná krajka", říkám, "mohu?" a tázavě přibližuji ruku.
"Jasně, sáhni si", odpovídá Zlatka a vyhrnuje okraj sukně ještě výš. Hladím krajku, "hebká
na dotek", dodávám. Jak Zlatka dá mírně nohy od sebe, jsou vidět i růžové kalhotky. A k mému
překvapení se zdá, že jsou plné víc než obvykle. Zlatka mě bere za ruku a posunuje ji po stehně
směrem vzhůru. Nakláním se k ní blíž a říkám:
"Vypadá to, že máme společného víc, než se původně zdálo."
"Mě to napadlo už dopoledne u kávy", říká Zlatka s potutelným úsměvem.
"To je to tak poznat?", děsím se.
"Ne, vůbec, ale přece jen ses nesla jakoby příměji, tak nějak hrdě, úplně jsi zářila", směje se
Zlatka.
Mezitím ji opatrně hladím přes kalhotky už pěkně tvrdý penis. Zlatčina ruka míří pod mou
sukni, ale tam je moc úzká, takže nejde dobře vyhrnout, tak mě pohladí aspoň přes ni.
"Myslím, že bychom mohly jít ke mně nahoru", navrhuji.
Zlatka přikyvuje. Zaplatím a jak jdeme po schodech do patra do mého pokoje, kochám se
výhledem na Zlatčin skvostný zadeček a nádherná stehna.
Hned, jak za námi zapadnou dveře, se objímáme. Přes sukně cítíme naše horké penisy.
Svlékám Zlatce svetřík a halenku, pod kterou má kratší lehký černý korzet s bílými mašličkami,
ozdobným bílým šněrováním vpředu a podloženými košíčky. Rozepínám jí sukni, která sjíždí ke
kolenům. Zlatce to moc sluší, penis napínající kalhotky dodává její vskutku dívčí ladné postavě onu
pikantní příchuť zakázaného ovoce.
Pak svléká halenku ona mě, obdivně hladí moje "ňadra" v korzetu.
"Silikon?", ptá se.
"Ano, z Číny přes e-bay, jsou skoro tak věrná jako evropské, ale stojí jen třetinu",
odpovídám. "Co používáš Ty?"
"Zatím buď sáčky s vodou, nebo, jako teď, silonové podkolenky plněné suchou rýží."
"Nevypadá to špatně", říkám, "taky jsem to tak dělala, než jsem si koupila tyto."
"A odkud máš ten korzet? Je fantastický!"
"To je originál z Anglie, taky jsem ho koupila přes e-bay. Úplně ten samý nabízely naše eshopy
za skoro dvojnásobnou cenu. Navíc, moje postava přeci jen není tak dokonalá jako Tvá,
potřebuje trochu podpořit."
Hladíme se a pomalu se suneme k letišti.
"Zkusíme šedesát devítku?", navrhuje Zlatka.
Přikyvuji a leháme si obě na bok tak, že máme každá u hlavy rozkrok té druhé. Téměř
současně si odsouváme kalhotky bokem a bereme své penisy opatrně do úst. Cítím, jak můj penis
mizí ve Zlatčině skvostné pusince a sama ji oplácím týmž na druhé straně. Její penis je trochu větší
než můj a jak jej pomalu cumlám, začíná v něm lehce škubat.
Tato poloha ale není moc pohodlná a tak mě Zlatka jemně přetáčí na záda a kleká si nade
mne. Její penis se teď tyčí mezi krajkovými lemy punčoch přímo nad mými ústy. Cítím, jak Zlatka
opět bere můj penis do úst a vzájemně se kouříme jako o život. Hladím přitom Zlatku po zadečku a
punčochách. Zlatčino vzrušení začíná gradovat, boky směřuje proti mně a když jí ještě přejedu po
varlatech a už se neudrží a plní má ústa svým horkým spermatem. To stupňuje i moje vzrušení na
maximum a můj penis mezi jejími rudými rty stříká také.
Chvíli oddychujeme. Otáčím se tak, abychom byly hlavami u sebe, a pak říkám:
"To bylo snad to nejkrásnější, co jsem kdy zažila."
"Já toho sice zatím ještě moc nezažila, ale naprosto fantastické to bylo bez pochyb."
Dáváme si spolu ještě skleničku vína z minibaru.
Pak Zlatka odchází a říká:
"Doufám, že se zase brzy uvidíme! Zůstala bych přes noc, ale nemůžu - bydlím ještě u
rodičů a nevím, jak bych to tak na honem vysvětlila. A musím se ještě taky převléct."
Přitakávám:
"Co kdybys přišla zítra po poledni dolů na kávu?"
"Třeba ve dvě?"
"Tak platí."
