Bonus k jízdence - Roseanne
Po delší době jsem byl nucen cestovat vlakem. Svým způsobem jsem se těšil, ale netěšil jsem se na lidi. Jsou různí a nevyzpytatelní. Od poslední jízdy mám pocit, že jich hodně přibylo. Maminky s rozmazlenými dětmi, celé rodiny, osamělí jezdci a podivní týpci, se kterými bych se nerad potkal v nočním parku.
Pokud možno, si nikoho nevšímám, pozdravím a sednu si na zadek. Snad ty dvě hodiny přežiju. Bláhově jsem nastoupil do posledního vagónu, v naději že bude volnější. Byl plný. Vybral jsem kupé, kde seděly jen dvě dívky, zřejmě studentky střední školy. Aspoň se budu mít na co dívat. Zeptal se, zda je tu volno a jedna mě sjela hodnotícím pohledem, který jasně říkal, že by braly někoho o třicet let mladšího. Nu, čas utíká všem stejně. Za dalších třicet roků tady už zřejmě nebudu a studentkám budou říkat staré báby.
Sednul jsem si k posuvným dveřím a odevřel asi už pětkrát přečtenou knížku. Po nasazení brýlí jsem okamžitě zestárnul o pět let, což mě v očích dívek posunulo blíže k hrobu. Zajímavé bylo, že spolu vůbec nepromluvily. Nechtěl jsem na ně civět přímo, proto koukám na odraz ve skle posuvných dveří, čirou náhodou vyčištěných. Na sedadle se mnou blíže k oknu, měla sukýnku těsně nad kolena, tmavé punčochy a nízké kozačky. Prsa tam byla, ale o jejich přítomnosti svědčily jen dva hrbolky pod pleteným svetříkem. Tmavší vlasy skoro na ramena, silnější obočí a snad trochu ostřejší rysy tváře. Začínající kráska. Naproti ní s unuděným výrazem seděla její kamarádka. Džíny, halenka, o číslo větší prsa, celkově mohutnější a vyšší. Po dětech bude mít asi problém udržet váhu. V obličeji tuctová, ale s přezíravým pohledem. Nejsem Nostradamus, ale její manžel to bude mít jednou těžké. Začínající velitelka.
Děvče v sukni sedělo jak socha, jen kolínka jakoby se mírně chvěla. K oknu v chodbičce naproti našemu kupé se přihrnula skupinka skautíků, opravdových se šátkami kolem krků. Asi se vraceli ze zajímavého výletu, kde si splnili pár bobříků. Mě by ke štěstí stačilo vidět bobříky těch dvou spolucestujících. Nejhezčí na tom je, že vaše představy vám nikdo nevezme. V mládí jsem byl donucen chodit do Pionýra a celkem rád. Chodili jsme do přírody a naučili se pár užitečných věcí. Politikou nás nikdo neotravoval až na několik vyjímek. Dnešní Skaut je vlastně to samé, akorát v kapitalismu.
Mládež odevřela okno a jala se kochat ubíhající krajinou. Dívka v džínách to nesla dost nelibě, vypadala, že nemá nejlepší náladu. Po chvíli to skauty přestalo bavit a odešli za svým vedoucím. Okno však zůstalo odevřené. Děvče rozlobeně vstalo a okno prudkým pohybem zavřelo. Jak se kolem mě vracela, zavřela dveře kupé, uzamkla a zatáhla závěsy. Zůstala stát přede mnou a její rozkrok tak byl přímo proti mému obličeji. Vzhlédl jsem a na tváři jí pohrával lehký úsměv. Kamarádka k nám otočila hlavu, jinak se nepohnula. Džínová holka si pomalým pohybem rozepnula kalhoty a zip sjel dolů. Kolébavým pohybem spustila džíny na zem a v botách z nich vystoupila. na sobě měla punčochové kalhoty a pod nimi za průsvitným vláknem sněhobílé kalhotky. Její vůně byla neodolatelná. Jestli je toto provokace, tak už zašla příliš daleko. Po šesti letech půstu, od rozchodu s přítelkyní, jsem nevydržel.
Přitisknul jsem rty na její hrbolek a jazykem olíznul punčošky. Ruce měla podél těla a nesnažila se pomáhat. Ruce samy sundaly punčochy a kalhotky a já opět tisknu pusu na její růžovou štěrbinku. Jazyk se začal špičkou dobývat do dírky. Podle jejích vzdechů jsem poznal, že namyšlenost je ta tam a začíná si to užívat. Kalhoty se mě začínají nebezpečně napínat. Máme si to rozdat před její kamarádkou? Ale ta na nás koukala a nijak nereagovala. Snad jen ten pohled byl poněkud vyjukaný. Zatím jsem si užíval s náfukou. Položil jsem jí dlaň mezi nohy a prstem zajel do vagínky. Udělala dva kroky dozadu, posadila se a zvedla nohy. Není nejmenší pochyby co chce. Asi jako když fenka zvedá ocásek. Spustil jsem kalhoty a osvobodil naběhlý úd.
Zajel okamžitě dovnitř a prudkými až živočišnými pohyby přirážím. Rychle dala nohy na moje ramena aby rozkoši nic nestálo v cestě. Nejsem žádný mladík, ale tělo mám pevné, bez pivního bachoru. Ale ten věk. Tlak prudce vylétl nahoru a srdce bije jako splašené. Kašlu na to, možná je to poslední sex v životě. V krátké chvíli jsem si uvědomil, že už budu a nerad bych platil alimenty do konce života. Proud semene jí zamířil na bříško a já se posadil a dýchal jako po maratónském běhu. Ona pololežela, nohy stále od sebe a prstem nabírala semeno a olizovala jej. Růžová dírka, dychtivě roztažená jakoby čekala až se vrátí ten mohutný kolík.
Štípnul jsem se do nohy, jestli to není sen. Nebyl. Začal jsem se pomalu oblékat, ale zadržela mě. Říkám, že chlap si musí odpočinout, než se zmůže na další akci. Zavrtěla hlavou, klekla si a pusou od mého semene mě začala jemnými pohyby masírovat. Dlouhý půst udělal své. Chytil jsem ji za vlasy a začal její pohyby usměrňovat. Po chvíli byl opět v kondici. Ukázala na svoji kamarádku, která na nás hleděla už vytřeštěně. Tentokrát jsem si to chtěl užít včetně předehry. Koneckonců byla hezčí než roztoužené džíny.
Pomalými pohyby jsem jí sundal kozačky. Trochu jsem se podivil, jaké má na dívku větší chodidla. Ovanula mě vůně pravé kůže a punčošek uvězněných pár hodin v kozačkách. Jazykem jsem přejížděl chodidlo až ke špičce a věnoval pozornost každému prstíku. Ruce jsem sunul po nohách nahoru, abych se dostal k vytoužené metě. V tu chvíli mě rezolutní síla donutila pohyb ukončit. Dívka v džínách mě držela za ruku a nehodlala pustit. Druhé děvče si kleklo na sedačku a vystrčilo na mě zadeček. Stáhlo si sukénku s punčochama ke kolenům a kalhotky jen kousek. Kamarádka vytáhla z kabelky kulaté pouzdro s mastičkou a jedním, posléze dvěma prsty počala krásce natírat kávovou dírku. Proč ne, análek mám docela rád. Z kabelky vytáhla další atrakci, tentokrát nezvykle silnou gumu a zkušeným pohybem mě ji nasadila. Pomyslel jsem si, že asi bude pěkné číslo, které zaučuje svoji kamarádku. Proč ale anál?
Nejprve to šlo dost ztuha, ale mé odhodlání a lubrikační krém překonaly i tyto překážky. Ozval se přidušený výkřik, ale po chvíli jsem zaznamenal, že kráska opatrně příráží. Pohled na nohy v punčoškách mě vybičoval k výkonu. Tady jsem se nebál potomka, tak výstřik směřoval do toho nádherného zadečku.
Poněkud prkenně se oblékala a já zahlédl zepředu na sukénce nezaměnitelnou bouli. Nebudu psát, že jsem byl šokovaný. Začal jsem to tušit již dříve. No a co, docela se mě to líbilo. Teď poprvé promluvila dívka v džínách. Nemluvily jsme, poznal by jsi, že jde vlastně o mého kamaráda. Má hluboký mužský hlas, ale jinak se cítí jako dívka. Chodíme spolu nakupovat oblečení a některé kousky má i ode mě. Se mnou spát nechce, cítila by se jako lesba. Ve škole působí jako nesmělý kluk a některým holkám už začíná být divné, že se o ně nezajímá. Hodil jsi se nám, tak za to se omlouvám. Na revanš jsi si užil se mnou a já si užila také. Kamarádce jsem slíbila, že jí pomůžu se cítit jako žena. Tím to skončilo a zapomeň na nás a my na tebe. Příjezd na hlavní nádraží ukončil tuto romanci. Ještě jsem zahlédl dvě kamarádky, jak spolu scházejí do podchodu. Pomyslel jsem si, že dívka v džínách má něco do sebe a není třeba dát na první dojem.
Opět po dlouhém čase vlakem. To dávné dobrodružství už byl jen příjemný sen. Ze zvyku nastupuji do posledního vagónu. Míjím kupé s dvěma dívkami z nichž jedna drží kočárek s hezkým děckem. Zarazil jsem se. Vracím se a odvírám posuvné dveře. Obě a snad i to dítě na mě hledí jako na zjevení. Po chvíli jsme se dali do řeči, jsme přece staří známí. Veronika a Dáša, konečně jsem se dozvěděl jejich jména. Veronika, vlastně chlapec, vstala a uhladila si pyšně vepředu sukénku. Po bouli ani památka. Ano, byla na operaci, hlas se jí bohužel nezměnil ani po hormonální léčbě. Ujistil jsem jí, že to ani trochu nevadí, je z ní krásná dívka a časem si najde chápavého přítele. Ostatně panna už není. Začervenala se, ale má slova jí potěšila. Nyní přišlo to hlavní. Ukázal jsem na chlapečka v kočárku. Ano, Tomášek je tvůj, řekla Dáša. Ale neboj, nikde jsem tě neuvedla. Asi jsi ho tenkrát nevytáhnul dost rychle, řekla a zkoumavě se na mě zahleděla. Asi jsem v té chvíli působil dost hloupě.
Zní to jako závěr z červené knihovny, ale kdo má rád smutné konce?
Občas jsem podával sportku a předem věděl o mém marném snažení. Ale stalo se. Sice to nebylo slibovaných dvěstě miliónů, ale na patrový dům a jeho rekonstrukci to stačilo. Veronice jsem velkoryse nabídnul první patro a my tři žili v přízemí. Nikdy jsme se s Dášou nevzali, věkový rozdíl byl příliš velký. Zatím mám sil dost na to, abychom si čas od času připomněli dobrodružství ve vlaku.
Ross.
Diskusní téma: Bonus k jízdence - Roseanne
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.
