Bezva holky - 9.díl - Klára
Bezva holky
František mi odjel do lázní. Aby mi nebylo doma smutno, tak jsem se vypravila navštívit své kamarádky.
"Ahoj." "No pojď dál." "Už jsme myslely, že na nás kašleš." Zasypávaly mne holky na uvítanou. "Vypadáš krásně." Vysekla mi Jana pochvalu, když si mne prohlédla. "To budeš koukat, co pro tebe ještě máme". Věděla jsem, že mám přijít s velkou taškou. Minule jsem si nestačila vše odnést. "Napřed ale pokecáme." Rozhodla Vlasta a běžela do kuchyně udělat kafe. My s Janou se usadily v obýváku. "No tak povídej." "Nééé, počkejte až přijdu." Znělo z kuchyně. Pokrčila jsem omluvně rameny. Jana si mne mezitím zálibně prohlížela. "Jsi krásná, věř tomu." Přistoupila ke mně a dala mi pusu na čelo. "Fanda musí být šťastný muž." To už ale přišla i Vlasta a rozdala nám každé po šálku kávy. "Když se neurazíte." Vytáhla jsem z tašky bábovku, kterou jsem ještě ráno upekla. "No to víš že né." A daly se obě do smíchu, když viděly, jak se studem červenám. "No tak co???" Zvědavě se na mne obě obrátily. Chtěly slyšet vše. Do posledního detailu od mého posledního odchodu, až do teď. Co jsem měla na sobě, co na to František, co kluci, holky? A tak pořád dokola. Já byla zase ráda, že se mohu s dojmy s holkama podělit. Tak jsme plkaly a plkaly asi dvě hodiny. "No tak, a co nějaká oslava, nebyla?" To už jsem začala tušit, na co jsou obě tak zvědavé. "Ano, byla. Docela dobrý." "Docela dobrý?" A začaly se obě smát. Mně vyhrkly slzy do očí. "Ježíši to né." Objala mne Jana. "Takhle to nechceme." "No oni kluci něco říkali. Tak jenom..." "Teda, jestli jsi sis taky trochu užila." Jenom jsem beze slova rychle pokývala hlavou a objala pro změnu zase Vlastu. Hrozně jsem se styděla. Nejradši bych ty chlapy ..., nebo raději ne? "Říkali, že ti to moc slušelo." Zašeptala mi do ucha. "A na tvou pičku taky, že dlouho nezapomenou." Šeptala pro změnu zase Jana. To už jsem ale plakala pro změnu zase dojetím. Bezva holky. "Než se nám tu úplně rozpustíš, tak se pojď podívat, co pro tebe ještě máme." "To jsme posbíraly po známých". "Probraly, vytřídily." Skákaly si do řeči jedna druhé. "Řekly jsme, jestli nemají něco po holkách." " Pro naši velkou panenku." Pokračovaly. "Promiňte, já... Já teď nemůžu." Teď už jsem slzy fakt zastavit nedokázala. Když jsem jim po chvíli poděkovala, tak měly samy velkou radost. "Když jseš teď taková naměko, tak to my si tě tu necháme na noc." "V takovém stavu ven jít nemůžeš." Rozhodly. "Jé to jsem ráda, aspoň nebudu doma sama." Poskočilo mi srdíčko. "Máme ti nachystat samostatný pokoj?" "Nebo budeš s náma jako holka s holkama." "Jako holka s ..." Vyhrkla jsem ze sebe, ale hned sklopila oči studem. "Bezva holka" přistoupily ke mně Jana s Vlastou. Objali jsme se a dlouze se líbaly. Já ucítila, že vlhnu mezi nohama. No snad si toho nevšimly. A kdyby tak co. Vždyť jsem se na ně tak těšila.
