02.05.2016 10:26

Znásilněná?

 

Druhého dne mi František přednesl strašnou novinu. Večer přijde jeho mladší bratr s kamarády a oslaví u nás své narozeniny. Nic horšího mne potkat nemohlo. Byl to totiž hrozný sadista, ještě dnes mě bolí hlava, když si vzpomenu jak mi při našem prvním setkání nafackoval. Jen tak pro nic za nic. Prý jenom taková malá seznamka. Snažila jsem na sobě nedat nic znát. Ale přesto jsem zbledla hrůzou, toho si František nemohl nevšimnout. "Víš slavíme takto spolu už celá léta." Omlouval se František. "Nemohl jsem ho odmítnout." "Já, já vím." Rozplakala jsem se. "Vemeš si něco pěkného na sebe, vyfintíš se a on si určitě netroufne." To už jsem bulila jako malá holka. Ale bylo mi jasné, že zbytečně. On svému bratru nic neodepře. Mně nezbylo nic jiného, než se s tím smířit. Byla jsem Františkovi natolik zavázána, že jsem musela svůj úděl přijmout. Ještě jsem zaběhla do nedaleké samoobsluhy nakoupit, aby doma nic nechybělo a hosté nestrádali. Rychle jsem pak připravila studené mísy a nějaké to pití. No a pak honem udělat sama sebe. To už ale nade mnou stál František a projevil přání, co si mám vzít na sebe. "To ale budu vypadat jako nějaká štětka."  Snažila jsem se namítnout. "Jseš přece moje holka, nebo ne?" Úkončil mé námitky. No tak jsem to na sebe natáhla. Podvazkový pás, síťované punčochy, černá tanga. Přes to úzké přiléhavé šatičky těsně pod zadeček. Ven bych takhle jít nemohla. "To nemůže dobře dopadnout." Vypadlo ze mne. "Ale může, uvidíš že jo." Zaslechla jsem za sebou. Hrozně jsem se za to zastyděla, to neměl slyšet. Ještě honem hlavu, trochu nalíčit a jsem hotová. A tak jsme s Františkem mlčky seděli a čekali. Ani jednomu z nás nebylo moc do řeči. Hlasitý hovor na chodbě dával znát, že je společnost již  za dveřmi. Přišlo pět mužů v čele s naším rodinným přítelem. Každému jsem podala ruku a udělala cudné pukrle. Hleděli na mne skelnýma očima. Zřejmě již začali někde v hospodě a tak přišli značně rozparáděni. Posadili se u stolu a já začala obsluhovat. Těch narážek, co jsem si musela vyslechnout! Bratříček se asi musel předem pochlubit. Ale jinak se zatím chovali docela slušně. Ale pak to přišlo. "Tak se ukaž kurvo!" Pohlédla jsem na Františka a ten naznačil, že nemám odporovat. "Franta říkal, že si s tebou můžeme užít." František očima provrtával stůl před sebou. Předstoupila jsem před ně a vyzývavě na ně hleděla. František se červenal studem a já ho nechtěla zarmoutit. "Lehni na stůl!" Poslechla jsem rozkaz, vykasala si šaty a trupem  si nalehla na desku stolu. "Stáhni gaťky a roztáhni nohy!" Poslechla jsem. "Kundu roztáhnout!" Strach před bitím byl silnější než já. Obouma rukama jsem si roztáhla půlky a čekala, kdy to přijde. Chvíli stáli za mnou, a tu a tam mne někdo plácl přes zadek. Smáli se a bavili se ještě i tím, že do mne něco zastrčili. Postupně vždy něco většího, naposled to byla snad nějaká flaška.  Pak, když naznali, že jsem dostatečně roztažená, to přišlo. Přistupovali ke mně jeden po druhém a opíchávali mne jako svou děvku. A co já? Při prvních přírazech mi vyhrkly slzy do očí. Pak už jsem se jen trochu styděla, ale brzy ze mne zábrany spadly a  sama řvala rozkoší a sperma ze mne teklo proudem. A to nejen z mé anální kundy. "Hotovo!" Pleskanec přes zadek mne nadzvedl ze země a uvedl opět do reality. "To bylo řečí, že nebude chtít." Obrátil se bratr na Františka. "Přitom držela jak nadržená kobyla."  "Ani prdel jsme ji nenatrhli." Smáli se ostatní. Teď už jsem se styděla zase já. Jen po očku jsem pokukovala po Františkovi, zda se nezlobí. "Nezlobíš se na mne?" Zeptala jsem se když jsme pak osaměli. "To víš, že ne. Jen když si má Micka taky užila." Objala jsem jeho kolena a klečíc u jeho nohou  se rozplakala. Svýma slzama jsem skrápěla Františkův klín. Nemohla jsem se dočkat, až si půjdeme spolu lehnout. Vždyť jsem jeho holka. "Bezva holka." Zašeptal mi František do ouška. Sotva jsem do té postele ale došla. Usínala jsem pak s ručníkem mezi nohama, než ze mne všěchno vyteklo. Ale stálo to za to!