05.04.2016 10:04

Na návštěvě

 

"Víš Micinko", oslovil mne v sobotu ráno František, "půjdeš dnes za holkama.  Volaly,  že by tě rády zase viděly." Poskočila jsem radostí a políbila ho na pleš. Takové zpráva! Uvařila jsem mu dobrý oběd a po jídle umyla nádobí. Chvíli jsem se na Františka smutně dívala, nechtěla jsem ho jen tak nechat samotného doma. "Jen běž, stejně bych vám tam jen překážel." Rozptýlil mé obavy. "Stejně jsem si chtěl jít po jídle lehnout." To už jsem na nic nečekala a vystřelila za svými kamarádkami. V klučičím, jinak jsem se zatím ven neodvážila. Nakonec co? Džíny a triko nosí holky taky. Tenisky jakbysmet. No a prsa taky každá nemá. Takto jsem se povzbuzovala celou cestu.

Konečně jsem dorazila na danou adresu. Přede mnou stála menší, ale dobře udržovaná vilka s velkou zahradou. Po zazvonění mě bzučák vyzval ke vstupu. Na schodech už stála Jana a políbila mne na ústa. "No ty ale vypadáš", uvítala mne. "Hned s tím něco uděláme, běž do sprchy a pak přijď za námi. Už se tě nemůžeme dočkat." Sprcha mi udělala fajn a vodou ze mne odešly veškeré obavy. Po osušení jsem vystoupila z boxu a hledala své svršky. Byly fuč. "Tak co, už budeš? Nech něco vody taky pro nás." Následoval smích. Holky se baví, pomyslel jsem si. No nic, stejně už mne viděly tak jsem vystoupila z koupelny jen tak. Tenkrát jsem se neměla za co stydět. Měla jsem velice štíhlou postavu a dlouhé pěkné nohy. Vzala jsem do hrsti to, co ke mně jaksi nepatřilo a vyrazila. "Snad by ses před námi nestyděla?" prohodila Vlasta a sundala mi ruku z mého klína. "Takový krásný poštěváček a ty ho schováváš". Objala jsem ji a zavěsila se jí kolem krku. Rozplakala jsem se. Přistoupila k nám i Jana hladila mne po nahém těle. "Nebul, my máme takový holky rády." Snažila se uklidnit mé vzlykání. "My mít tvou figuru, tak uděláme díru do světa. A ty se nám tu chceš rozsypat". To mě trochu uklidnilo a posadila jsem se do křesla. "Tak čím začneme, asi epilací". "Ale ne tady, vezmeme ji na terasu". Domlouvaly se mezi sebou a pokynuly mi, abych šla za nimi. Položily mne na lehátko a se slovy "dávej pozor, jak se to dělá" se pustily do práce. Přestože jsem se již holívala po celém těle, tak mne vzaly tak důkladně, že má pokožka byla v jednom ohni. Až pleťové mléko mně trochu zchladilo. "Teď jsi pěkná holčička. Hlaďounká a voňavá", ukončily operaci. Načež jsme se opět odebraly do domu. Posadily mne před toaletní stolek, "no tak ukaž, co jsi se naučila". "No nic moc", ohodnotila mé snažení Jana. "Běž se umýt, Vlasta ti pak udělá vlasy". Troch sklesle, ale už bez slz jsem si zase odskočila do koupelny. Po návratu už na mne holky netrpělivě čekaly. Vlasta se ukázala jako perfektní kadeřnice. To co s mými vlasy dokázala, byl malý zázrak. "Příště to zkusíme na blond. Uvidíme, co bude lepší". "Zrzečka by taky šla", prohodila jsem již v dobré náladě. Má nahota již mi ani nevadila. Prostě holka s větším klitorisem. No a co? Obě ženy měly na mne úžasně pozitivní vliv. "Dost řečí, teď zase já", to už si mne vzala zase do parády Jana. "Ani to nedalo moc práce," a otočila mě k zrcadlu. Odtud na mně hledělo pohledné mladé děvče. Vyskočila jsem a vrhla se jí kolem krku. "No tak neblbni", snažily se krotit mé nadšení. "Máme pro tebe překvapení". Vlasta mne vzala za ruku a vedla do obýváku. Na stole ležely hromádky dívčího prádla a oblečení. "Něco jsme posháněly po známých a něco i dokoupily". Srdce mi málem vyskočilo z těla. "Nemůžeš nám tu běhat pořád takhle", vrátila mě Jana plesknutím přes pindíka zpět do reality. "I když se nám takhle moc líbíš." Ani mne to již nijak nerozhodilo, dychtivě jsem se začala přehrabovat v šatstvu. "Máš krásné dlouhé nohy, na tom musíš stavět", uváděla mne Vlasta do svých představ, jak bych měla vypadat. "Prsa zatím neřeš", přerušila Jana mou snahu najít v prádle nějakou podprsenku. "Každá je taky nemá, z toho si nic nedělej". Uklidňovaly mne. Tak jsem se dala do zkoušení. Zatím co se obě ženy usadily na  sedačce já brala jeden kousek za druhým a nemohla jsem se toho množství prádla, sukýnek, šatů, halenek a nevím již čeho všeho ještě. Ani šortky nechyběly. Když už jsem neviděla co dál, tak jsem začala znovu. Tentokrát ale již mi obě ženy pomáhaly s kombinací jednotlivých kousků, abych prý byla feš. Takto jsme se bavily celé odpoledne. Bylo tak krásné, ale tak krátké. Blížil se večer a já si stále víc uvědomovala, že budu již muset jít domů za Františkem. Holky už taky měly slzy na krajíčku. Věděly, že František je na mně závislý a že mi nemohou v odchodu zabránit. "Taková krásná panenka", ohodnotily výsledek své práce a pomohly mi zabalit. A já? Já mohla jít konečně ven jako opravdová holka. Políbily jsme se na rozloučenou jako opravdové kamarádky. "Pak nám řekneš, kolik kluků se za tebou otočilo". No bezva holky.