Bezva holky - 21.díl - Klára
Výslech
Po návratu do domu mne uvítalo hrobové ticho. Jenom pootevřené dveře do holčičí ložnice mne zvaly ke vstupu. "Tak jaké to bylo?" Vyhrkly na mne obě ženy téměř jednohlasně. "No tak pojď za náma a nestůj tam jako tvrdý Y." Uposlechla jsem výzvu a nesměle si sedla na kraj postele. Výčitky svědomí mi nedovolily více. Vždyť to bylo poprvé, po vstupu do tohoto domu, co jsem strávila noc s někým jiným než s těmito ženami. "Když za náma, tak za náma". Udělaly mi místo mezi sebou. Mně nezbylo, než si odložit, uposlechnout a vklouznout za nimy do postele. Obě se ke mně hned pritiskly, teplo a vůně jejich těl mne naplnily pocitem jistoty a bezpečí. Byla to těla žen, které jsem tolik milovala. Až včera. Včera se objevil někdo třetí. Někdo, kdo mezi nás vstoupil. " No tak povídej." "Jak se ti líbí." "Jaký to bylo?" Vychlily na mne celý gejzír otázek. "Holky, já...já vás mám tak ráda." "My tebe taky. Ale na to se neptáme." A dostala jsem od každé velkou pusu. "On je takový .... Je to bezva kluk." Soukala jsem ze sebe. "Ještě jsem takového nepotkala." Slzy mi vyrazily do očí. "Holky nezlobte se, já za to nemůžu." "Jen se uklidni." "My se nezlobíme." "My samy máme radost, že si někoho najdeš." "Taková velká holka přece musí nějakýho kluka mít." "On je úžasný. Já bych ho moc ráda." Vylítlo ze mne. "To jsme chtěly slyšet." Zase Jana. "No a co v noci?" "Bylo něco?" "To co myslíte ne. Ale i tak to bylo krásné." "Nó, to jsme taky chtěly slyšet." "Trochu jsme si dělaly starosti, abys ho nevyplašila." "Je to moc milý chlapec." "Sice trochu plachý, ale..." "Já vím, byl moc hodný." "A ty?" "Já? No já snad taky." Chvíli jsme pak ještě mlčky ležely, obě se ke mně tiskly svýmy smyslnýmy těly. Já jen zírala do stropu a myšlenkamy byla s Jirkou. Ani jsem si nevšimla, že mi Vlastina ručka zajela do klína a hladila mi poštěváčka. "Jé, Klárka nám teče." "Na kohopak tu s náma asi myslí?" Přidala se k ní Jana. "Děvčata, mně je to tak líto. Nezlobte se." Rozbrečela jsem se jak malá holčina. "To je v pořádku." Zasypávaly mne pusinkami. "Vstáváme. Už je moc hodin." Zavelela Jana, když jsem se uklidnila. Až jsme všechny tři proběhly koupelnou, tak jsme se sešly u snídaně. "Myslím, že bude teď lepší, když budeš spávat vedle." Zahájila hovor Jana. "Jirkovi by se ta naše trojka asi moc nelíbila. Nemyslíš?" Přidala se Vlasta, když spatřila, jak mi klesla brada. Smutně jsem hleděla střídavě na jednu a pak na druhou. Až se můj pohled zastavil na Vlastiných prsou. Na prsou, která jsem tak obdivovala a milovala. Teď se mi začaly vzdalovat. Ta si toho nemohla nevšimnout. "Když ti ale bude někdy moc smutno ..." "Pamatuj, tvůj domov je tady." Skočila ji do řeči Jana. "Ať už se stane cokoliv. U nás máš vždy dveře otevřené." Vstala jsem a obě vroucně políbila. "A abych nezapomněla. Telefonní číslo leží támhle na stolku v obýváku." Bezva holky! Vstaly jsme a šly se obléknout. Doposud jsme chodily po domě jen tak na lehko. Spíše nahaté než oblečené.
