Bezva holky - 16.díl - Klára
Kluci
"A kam to vlastně jdeme". V zápalu nadšení jsme zapomněly na to nejdůležitější. "K Richardovi". Rozhodla Jana. "Tak jo". Nezbylo nám než souhlasit. "Budou tam kluci?" "Asi jo." "Ať si zvyká." Konverzovaly obě děvčata mezi sebou a já se v tichosti začala klepat trémou. "Holky ..., já..." "Neboj, jsme s tebou". Uklidňovala mne Vlasta. Restaurace "u Richarda" nebyla daleko, takže jsme za chvíli byly na místě. Nebylo tam zrovna narváno, takže jsme se mohly pohodlně usadit a dát si plánovanou večeři. Po jídle jsem byla jak na trní a těšila se, že už půjdeme domů. Ale holky, že si ještě posedíme a objednaly láhev vína. "Ahoj kočky!" Přistoupili k našemu stolu dva muži. "Můžeme si přisenout?" Vlasta s Janou hned souhlasily. Byli to zřejmě jejich známí. Ve mně by se ale krve nedořezal. Oba byli z těch, co mne nedávno znásilnili. "Už jste tady dlouho nebyly." "A co to máte s sebou za krásku?" Začali hned konverzovat. "Neviděli jsme se někde?" Obrátil se na mne hned jeden z nich. Jen jsem zavrtěla hlavou a oči zabodla do stolu. Ani jsem moc nelhala. Víc jsem je cítila ze zadu, než si je tenkrát stačila prohlížet. "Nechte ji, má s muži ne zrovna dobrou zkušenost." Zachraňovala mne Vlasta. "To nás mrzí". "Uvidíš, že se to spraví." Prohodil můj soused a pohladil mne po ruce. "Proto jsme ji vzaly sebou." "Aby viděla, že všichni chlapi nejsou stejný hovada." "To jste udělaly dobře." "My se asi stavíme
příště, až ji bude líp." Načež se oba zvedli k odchodu. "Ne, kvůli mně nemusíte." Zvedla jsem oči a upřela pohled směrem k nim. "Radši až příště." "Ráda jsem vás poznala." Podala jsem jim ruku na rozloučenou, kterou oba přijali. Jeden mi ji dokonce i políbil. Oba se otočili a odešli. Já dopadla na židli jako omámená. Poznali mně snad? Nebo makeup udělal své? "Tak první krok máme za sebou." Prohodila Jana. "Oni to zas tak zlí kluci nejsou. Prostě jsi jim byla předhozena." "Tak se zachovali naprosto přirozeně." "To víš, samci." Obrátily se obě na mne. "Vždyť já vím. Ono to taky zas až tak hrozný nebylo." Lišácky jsem směrem k nim zamrkala. "Užila jsem si to." Načež jsme se všechny rozesmály. Kluci se ve dveřích ohlédli a naše pohledy se setkaly. Usmála jsem se a cítila, že se ještě uvidíme. "Přiznej se, který z nich by se ti líbil?" Obrátily se na mne. "Když já nevím." Kroutila jsem se. "Asi oba." Nemohla jsem se rozhodnout. "Ale když já jsem tak šťastná s váma." Nechtěla jsem jim ublížit. "Na to se neptáme." "Tak kápni božskou." Snažily se ze mne dostat co chtěly. "Vždyť vy víte jak to se mnou je". "Víme, ale taky je oba známe." "A ty máš co nabídnout." "A co vy dvě, vy by jste o ně nestály?" "My?" "My teď žijeme jen pro tebe." "Jsi jako naše vlastní dcera." To mi už i slzy vyhrkly. "A dej pozor, ať se nerozmažeš." Musely brzdit mé emoce. "Do spárů nějakého lumpa bychom tě přece nedaly." "Je to jenom na tobě. Budeš-li chtít kluka, tak ho dostaneš. Pokud ne, tak se taky nic neděje." "My jenom, abys byla šťastná." "Vždyť já s váma jsem." Takhle jsme ještě chvíli klábosily, aniž bychom věnovaly pozornost ostatním mužům, kteří po nás se zájmem pokukovali. Obě ženy byly přes svůj věk stále velice atraktivní. A když si sebou přivedly ještě mladou holku ... "Jdeme domů, už je pozdě." Žádná jsme neodporovaly, zaplatily a šly domů. Já už se zase těšila na tu krásnou noc s těma bezva holkama. Ale malý brouček v hlavě byl. Copak mají ty dvě asi za lubem.
