Bezva holky - 15.díl - Klára
Bezva holka 15
Doma
"Tak už jsme zase doma." "Posaď ji do obýváku a buď tam s ní." "Byl to pro ni pořádný šok." "Já zatím skočím nakoupit a udělám něco k jídlu." "Dám na ni pozor, neboj se." Rozhovor obou žen šel zcela mimo mě. Když jsem začala vnímat okolí, tak to už jsem seděla na pohovce. Vlasta mne držela kolem ramen a druhou rukou hladila po vlasech. "Tak už jsi zase s náma." Šeptala mi do ucha, které přitom políbila. "Doma." Dodala. "Víš, já.. Já nevím. Je mi po Františkovi smutno. Ale doma, doma se cítím tady s váma." Vzala jsem Vlastu kolem ramen a tiskla ji k sobě. "Jak je jí chudince?" To už Jana, obtěžkaná nákupem, vstoupila do pokoje. "Já ti pomůžu." Zamumlala jsem a zvedla se. "Bude to dobrý. Už je zase nohama na zemi." Vyhodnotila situaci zase Vlasta. Všechny tři jsme se odebraly do kuchyně. Holky dělaly jako že nic. A já se taky snažila o to samé. Za chvíli jsme se kolem sebe točily, jako dříve. Při práci jsme se navzájem pošťuchvaly a bylo nám spolu moc pěkně. Obě již věděly, že nejsou dvě, ale že jsme tři. Jana ukládala nákup a my s Vlastou jsme připravily velkou mísu salátu. Tu jsme pak daly na stůl a společně jej z ní jedly. "Holky, teď se půjdeme vykoupat a večer si pak zajdeme někam na večeři." "Jóóó!" Téměř jednohlasně jsme s Vlastou souhlasily. Shodily jsme ze sebe to co na nás zbylo a jen tak vyběhly na zahradu. Voda byla příjemně osvěžující a sluníčko hřálo, takže jsme strávily velmi hezké odpoledne. Holky spřádaly plány o naší společné budoucnosti. Co všechno nás čeká a budeme podnikat. Bylo toho tolik, že jsem to pomalu přestávala vnímat. Mysl mi také zaměstnávala starost o Františka. Občasné vlhkosti mých očí si děvčata nemohla nevšimnout. To si mne střídavě vždy jedna či druhá přitiskla k sobě a jazýčkem či rtíky mé oči vysoušely. Bylo to pro nás všechny tři tak krásné. Tak vzrušující. Až jsme se vzájemně úžasně pomilovaly. Holky sice chvilku žehraly, že jsme robertky nechaly nahoře. Mně to ale zas tolik nevadilo. Pohrávala jsem si s jejich prsy a dráždila jim bradavky. Když mi pak otevřely své mušličky a pustily ke svým klínům, tak jsem je ukájela jakoby pro mne nic jiného na světě nebylo. Přitom mi samy střídavě vysávaly mého poštěváčka. To už tu snad nemohla být jediná z nás nespokojená. "A já už mám hlad." "Já taky." Na naše žaludky jsme trochu pozapomněly. Načež jsme se zvedly a šly se připravit na večer. Byly jsme všechny velice nervózní, vždyť to měla být naše první výprava do společnosti. "Mám si vzít to, nebo raději tohle?" "Ne to si neber, to si vezmu já." "Vem si přece toto!" Otázky a odpovědi lítaly nejen mezi námy, ale i v našich hlavách. Nikdy by mne nenapadlo, co dá třem babám práce a starostí se společně někam vypravit. Div, že jsme se nepohádaly a nikam nešly. Nakonec jsme se tomu ale zasmály, a na tu večeři mohly spolu vyrazit. Bezva holky.
