Bezva holky - 14.díl - Klára
Doma
"Dopoledne skočím domů." Prohodila jsem při snídani. "Musím kouknout jestli je všechno v pořádku. A taky jestli nepřišla nějaká pošta." Obě dvě na mne upřely zrak. "A to jako ..." Vlastě zaskočilo a Jana jen zírala. "Budu ráda, když půjdete se mnou," snažila jsem se je uklidnit. "V lednici už stejně nic nemáme." Na to nemáme jsem dala zvláštní důraz. A to potřebovaly slyšet. "Jó všechny tři." Vyhrkla ze sebe Jana. "Cestou spátky půjdeme někam na oběd." "Taky všechny tři?" Jukla jsem na ně. "Anó, všechny!" Neskrývaly radost. "My myslely, že už od nás chceš odejít." "Tys nám ale dala, takhle na nás nesmíš strašit." "To víš už jsme dámy v letech." Načež jsme se všecky rozesmály. "Dost legrace a ty mazej do koupelny." Zavelela Vlasta. "Dnes si na tobě dáme záležet." Netrvalo dlouho a už jsem seděla před zrcadlem. Byl to super pocit, když si se mnou obě ženy takhle hrály. "Uděláme jí prsa?" Naznačila Jana. "Houby, prsa jsou akorát k vzteku." Na to Vlasta. "Nejsou." Zkusila jsem oponovat. "Co ty o tom víš. Podívej na mně." Vystrčila na mne své pětky napěchované v podprsence. "Furt tě něco škrtí, řeže, táhne." "To já bych s tebou hned měnila." "Já s tebou taky, to mi věř. Což teprve venku v tom horku!" "Holky už toho nechte, ať můžeme jít." Rozsekla nás Jana. "Janičko, poraď co si mám vzít na sebe." "Ven si ty krátké šortky a tu košilku co máš od Vlasty. Ať ale nejseš krásnější než my dvě". Společná výprava, to byl vždy porod. To nás dokázalo pěkně rozparádit. Natáhla jsem si maličká tanga, aby v šorkách zadeček pěkně vynikan. Byly velice kraťounké, že mi sotva prdelku schovaly. Halenka byla pěkně předu nabíraná, takže trochu maskovala můj plochý hrudník. Před holkama jsem se musela pákrát otočit. Vždy dbaly na můj vzhled, za což jsem jim byla moc vděčná. Na oplátku jsem zas pochválila já je. Až už jsme byly hotovy a vysmáty, tak jsme mohly vyrazit. Cestou na tramvaj jsme se ještě uchechtávaly a v dobré náladě jsme dorazily na zastávku. Jelikož byl nedělní provoz, tak jsme si chvilku postály. Dobrá nálada nás ale neopouštěla. Já občas vyzývavě zavrtěla zadečkem. Děvčata vypínala své plné hrudníky, cožjsem jim trochu záviděla. Pobaveně jsme na mužských sledovaly, zda se taky koukají. Koukali se. V dobré náladě jsme dorazily až do cíle. Hned po vstupu do domu jsem koukla do schránky. Nic. Ale pak přišlo překvapení. Klíč do zámku nepasoval! "Co se děje?" Drcla do mne Jana. "Nevím." "Tak zazvoň." Crrrr. Crrr. "Co chcete?" Ozval se mužský hlas z pootevřených dveří. "Já tady bydlím." Nesměle jsem se snažila o vstup. "Cože? To jseš ty?" Hlas nabyl na síle. "Táhni do prdele ty kurvo buzerantská." Dvéře se zabouchly. "Bože, co s nim udělali!" Sedla jsem si na schod a nevěřícně kroutila hlavou. "No pojď, tady už nejsi nic platná." Dva páry rukou mi pomohly na nohy a svedly ze schodů. Až na chodníku jsem se ještě otočila, že poběžím zpátky nahoru. Ale skončila jsem ve Vlastině obětí. Ta mne ale už nikam nepustila. "Co teď budu dělat? Kam půjdu?" Naříkala jsem. Jana mě hladila a konejšila. "Jdeme domů. Slyšelas? Domů." "Ještě, že jsme šly s ní." "To teda jo, jistě by provedla nějakou hloupost." "Chudinka, přtom taková bezva holka."
