Bezva holky - 13.díl - Klára
Blbej den
"Tak co s tebou?" Upřely na mne obě ženy při večeři zrak. Měli jsme zrovna tvarohové knedlíky s jahodama, které jsem nám udělala. Vždy jsem vařila a dál vařím moc ráda. Tou trochou jsem jim splácela vše co pro mne dělaly. "No já myslela, že bych tu ještě pár dní mohla zůstat." "To je jasný, že můžeš. Na to se neptáme." Na to Jana. "Rády bychom si tě tu nechaly." Zase Vlasta. "Holky, já bych tak ráda. Ale..., víte jak já na tom jsem." "No jen abys věděla, tak naše nabídka, stále platí." "Spíš prosba a přání." Upřesnila Janu Vlasta. "Holky já.., já.., nechte mne aspoň dojíst." Proudy slz mi dojetím tekly po tvářích. "Pokud tu František bude, tak budu s ním. Jsem jeho holka, patřím mu." Vzlykala jsem. "To je od tebe hezké." "Moc si toho vážíme, abys věděla." "Ale vás mám taky moc ráda." A už jsem bulila jako malé dítě. Obě si přisedly a hladily mne. "My tě máme jako za vlastní." "Potřebujeme se o někoho starat." "Myslely jsme, že ty o nás taky ..." "Ano, moc jsem vám za vše vděčná." Skočila jsem Vlastě do řeči. "Nevím, jak bych to bez vás zvládala." Tak jsme si chvilku poplakaly, až se situaci snažila zachránit Jana, "Je moc hodin, jdeme si lehnout." Obě se zvedly a odešly do ložnice. Já to vzala ještě přes kuchyň, umýt nádobí. Děvčata zase přes koupenu. "Ona by asi chtěla kluka." "Hm... Toho my jí nenahradíme..." "To jsme si zase něco namlouvaly. Starý báby by už měly mít rozum." Zaslechla jsem asi co jsem neměla. Ale to není pravda! Chtělo se mi křičet. Zbaběle jsem se však šla uklidit do koupelny. Ony o mně mluví jako o holce i samy mezi sebou! Styděla jsem se sama před sebou. Seděla na kraji vany, občas se koukla do zrcadla a slzy se mi zase koulely po tvářích. No co se dalo dělat, namydlila se a dala se do toho. Celý svět bych nejradeji poslala do háje. Holky to samosebou věděly, a tak mi trochu toho soukromí dopřávaly. Byly hrozně fajn, dělaly jako že nic neví. Ale koho by to holení asi bylo že? Chvilku jsem tam ještě poseděla, abych do ložnice nepřišla uřvaná. Div že jsem tam neusla. Den blbec. A přitom tak pěkně začal. Zvedla jsem se a chodbou se šourala do ložnice. Dveře byly potevřené a tak jsem viděla, jak obě ženy leží mlčky vedle sebe s očima upřenýma do stropu. "No jen pojď za náma, my už ti dáme pokoj." "Je nám tu bez tebe smutno." Vmáčkla jsem se mezi ně a každou jednou rukou objala. "Pojďte holčičky moje. Já..., já vás mám tak ráda." Zašeptala jsem a tiskla je k sobě. Na to jako by obě ženy čekaly a svýmy prsy se ke mně přitiskly. Své nožky přehodily přes mé a prstíky mi šmátraly v klíně. "Jen už nic neříkej." Zašeptala mi Janička do ucha. Pak jsem ucítila, jak do mne vniklo něco velkého a dvojice úst se přisála k mým genitáliím. Já zaklonila hlavu, zavřela oči a oddávala se slasti, kterou mi dvě bezva holky poskytovaly. Těšila jsem se na chvíli, kdy to budu moci jejich lasturkám oplatit.
