Bezva holky - 11.díl - Klára
Na nákupu
Ráno jsme se přeci jen postavily na nohy. Ještě nahaté jsme se chvíli motaly v koupelně a pak hup do župánků a do kuchyně. Na přípravě snídaně jsme se podílely všechny tři. Bylo nám spolu tak dobře, že jsme žádná nechtěla ty druhé opustit. Po kuchyni jsme se pohybovaly naprosto mlčky, jen naše pohledy a doteky říkaly vše. Na uplynulou noc nikdy žádná z nás nezapomene. Až u snídaně poprvé promluvila Vlasta. "Holky, snad nejdeme na pohřeb?" "Ne to nejdeme. Ale naše panenka nás dnes opustí." Na to jsem ji pohlédla do očí a prohodila "František přijede až za dva týdny". "A to bys tu s námi mohla zůstat?" Vyzvala mne Jana. Na to já sice nesměle, ale s neskrývanou radostí přikyvovala. Najednou do nás jakoby vstoupil nový duch. Už jsme štěbetaly jedna přes druhou, co všechno budeme dělat, kam půjdeme a tak dále. O předchozí noci se ani jedna z nás zmínit neodvážila. Tak silný to byl zážitek. Zejména pro mne, poprvé s holkama jako holka. Byla jsem oběma strašně vděčná, že mne berou takovou, jaká jsem. "No, tak to tedy budeme muset jít nakoupit." "Která půjde?" "Já bych šla." Nabídla jsem se. "Všechny společně." Rozhodla Jana. "Máme doma prd, tak ať to unesem." Holky na mne při oblékání dohlížely, abych jim prý neudělala ostudu. Ve skutečnosti dbaly na to, abych vypadala co nejvyzývavěji. "Nejseš žádná šedá myš." Tak podle toho budeš vypadat. Bylo to velice jednoduché. Nabíraná halenka, skládaná sukýnka můj zadeček sotva kryjící. "Ven si střevíčky na jehličkách." "Správně, chodit už umí, tak ať cvičí." Doplňovaly jedna druhou. Vyrazily jsme. Obě ženy oblečený přiměřeně svému věku, jen já si připadala spíš jako odvážná školačka. V obchodě jsme projeli snad všechny regály, než jsme naplnily vozík. Holky vybíraly a já nakládala. Chvíli mne nechaly cudně přidřepnout, ale pak už to Vlasta nevydržela "neboj se předklonit, a zadeček trochu vystrčit." "Chlapi si budou cvrkat do kalhot, uvidíš." Přidala se Jana. "To ale budu jak nějaká štětka." "A co? Ty musíš provokovat a všem ukázat, jaká jseš ženská." "Jo, my z tebe tu babu uděláme. Na to ven jed." "Máte na to ale jen dva týdny." A vystrčila jsem při předklonu prdelku na manželský pár, který byl zrovna poblíž. Jen jsem zahlédla, jak paní táhne toho svého s vyvrácenou hlavou rychle pryč. Holky se smály "to je ono. Vidíš!" "Tvou předností jsou nohy. Na to nikdy nezapomeň." "S těma ještě uděláš díru do světa." Neustále opakovaly. Po této přednášce jsme zamířili k pokladně a pak hned domů. Nákup roztřídily a uložily. "Holky moje nohy." Ozvala se Vlasta a padla do křesla. "Nechceš namasírovat?" Nabídla jsem se. "A ty bys chtěla?" "Ráda, doma to dělám furt." "To budeš hodná." Klekla bsem ji k nohám, její pravou nožku jsem vzala do dlaně a masirovala nárt. Hned na to chodidlo. Pak jsem jí mnula jeden prstík po druhém. Na závěr pak promasírovala lýtko. Než jsem nožičku odložla, tak jsem její špičku políbila. "Jsem tak šťastná." Omluvně jsem ještě pokrčila rameny. Hned jsem si vzala do práce její druhou nožku. "Můžu taky?" Přihlásila se následně Janička. "No už se na tebe těším." Vyzvala jsem ji. Vyměnily si s Vlastou místo a já se dala do práce. "No to je nádhera" komentovala mou snahu Jana. "Kde ses to naučila." "No, naučila ..., musela jsem ..., i jiné věci". Pokrčila jsem cudně rameny a sklopila oči. "Vždyť to bylo jen tak málo, co jsem mohla pro vás holky udělat." Dostala jsem takovou pusu, že nás její mlasknutí všechny až k slzám rozesmálo. "Vařit budeme až večer. Teď honem k bazénu!" Zavelela Jana.
