Bezva holky - 1.díl - Klára
Bezva holky
V nějakých asi třiceti letech jsem prožíval/a těžké období. To jsem po rozvodu řešil/a co se mnou bude dál. Netrvalo to až tak dlouho a ujal se mne jeden starší pán. Mé ženské já dostalo takový impuls, že jsem se do něj zamiloval/a. Co na tom, že byl o mnoho let starší než já. Když se jednou zeptal, zda mi může říkat kočičko, tak jsem se rozplakala. Konečně ženou! Dokonce ani ten nesmysl mezi nohama mi nějak přestal vadit. Sám měl potíže s mobilitou, tak jsem se rozhodla, že se o něho postarám a budu mu sloužit, dokud o to bude stát. Netrvalo dlouho a stěhovala jsem se. Samo sebou že k němu. A to za určitých podmínek, o těch možná později. V kostce snad, že jsem jeho a budu mu naprosto k dispozici. Ono to souviselo taky s mou submisi ní povahou. Představa, že budu směr někomu patřit a sloužit mne zcela ovládla. Vedla jsem mu domácnost a z vděčnosti dělala vše, co si jen muž může přát. On sám na mne ale nikdy ruku nevztáhl. Bylo to nejkrásnější období mého života. Aby si mne co nejvíce užil, opakuji, nebyl to již žádný mladík, tak jsem se doma pohybovala stále nahá. Co na tom, že mi někde něco chybělo a jinde zas přebývalo. Nakonec, figuru jsem tehdy neměla špatnou. Už na střední škole mi spolužáci říkali, že mám pěkné nohy a zezadu bych byl/a pěkná kočka. To jsem mívala slzy na krajíčku. Zato teď jsem si toho mohla užívat. Časem jsem si pořídila dámské prádlo. Nějaký ten korzet, kalhotky, podvazky a punčochy. Abych maskovala absenci prsou, tak krátké košilky, vždy alej aby zadeček byl pěkně na očích. K tomu střevíčky na jehlovém podpatku. František, jak se jmenoval, se totiž chtěl svou mladou kočičkou pochlubit svým kamarádům. Samo sebou, že jsem hosty vždy obsluhovala. Ale kočička v trenýrkách a tričku to nebylo to pravé, co chtěli hosté vidět. Tak jsem to zvládala na požádání i nahá. To mi při mé oddanosti Františkovi a trochu i vlastnímu exhibicionismu nedělalo problémy. Jako bisexuálce mi nedělalo potíže předvádět se před muži ani ženami. Ale zvýraznit mou ženskost dámským prádlem. To bylo něco i pro mě. Jak já si to užívala. Už jenom to oblékání, na tom jsem si dávala záležet. S každým kouskem prádla jsem se div nemazlila. Pak něco málo líčidel a předvést se Františkovi ke kontrole. Po malých korekcích už jen čekat na hosty. Co na tom, že mne nakonec stejně chtěli nahou. Aby prý měli vše na očích a po ruce. Někdy si mne svlékli sami, jindy jsem jim při svlékání i zatancovala. Hosté se bavili a já si to užívala s nimi. František byl šťastný a já s ním. Jednou, když měl přijít Františkův bratr tak s ním přišlo i početné příbuzenstvo. To bylo haló. Nejprve nechtěli věřit tomu co vidí. Napřed mne považovali za zmalovanou štětku ve spodním prádle a navíc s holým zadkem. Jen malá zástěrka přes pindíka zahalovala to nejnutnější. Bez mrknutí oka jsem se ale o ně postarala jako o každého jiného hosta. Po počátečních rozpacích nakonec pochopili, že i pro ně bude lepší, když se o Františka postará kdokoliv jiný, než oni sami. Mne při odchodu jako nějakou rekvizitu ovšem ignorovali. Jen Františkův bratr při odchodu prohodil "ještě se uvidíme, děvko". Tehdy jsem ještě netušila, jakou zásadní roli tento člověk v mém životě ještě sehraje. Ale teď jsem byla na sebe pyšná, jak jsem tuto epizodu zvládla, a František byl šťastný, že jsem od něho neutekla. Prostě, jeho bezva holka. Ta pochvala mne úplně rozbrečela. Šli jsme si tedy hned lehnout a milovali se až do rána. Tolik krásných orgasmů, kolik mi tenkrát dal, jsem ještě nikdy od nikoho nedostala.
