Bezva holky - 4.díl - Klára
Poprvé venku.
Holky se se mnou rozloučily, vybavily velkou taškou a vyprovodily až před dům. "Pro ostatní se zastav. Budeme se na tebe těšit". "Ať to ale netrvá věčnost. Bude nám smutno". Volaly ještě jedna přes druhou". Dlouho ještě stály na chodníku dívaly se, jak mi to sluší. Na rohu jsem jim ještě zamávala a pak ji zůstala zcela sama. Bylo horké léto, takže jsem vyrazila v lehkých volných šatečkách. Sandálky na menším podpatku umožňující mi jistou chůzi mi dodávaly jistotu. Trochu mne z počátku znejišťovala délka šatů, těsně po prcinu. Stačilo trošičku fouknout a... Ale jak holky říkaly "nohy jsou tvá největší zbraň". Když jsem pak zahlédla pár mužských pohledů! To mi dodalo sebevědomí. Vykračovala jsem si jak modelka na molu. Ať i ostatní ženský pukají závistí. Obrátila jsem pohled zpět a vzpomněla na své kamarádky, jakou by ze mne měly asi radost. Jejich panenka..., vyhrkly mi slzy do očí a chtěla se rozeběhnout zpět. Ale co František? Problesklo mi hlavou. Bože, tolik hodin. Určitě má strach, zda se v pořádku vrátím. No co, srovnala jsem si šaty přes zadek a pokračovala na zastávku. Pěkně jak mne to holky učily. Nožku jednu přes druhou, aby se zadeček pěkně vlnil. Stáhnout ramena, ruce trochu vytočit, abych nevypadala jako zápasnice. Všechny okolo sebevědomě přehlížet. Skvělé učitelky, až jim to budu vše vyprávět. První tramvaj jsem nechala ujet, přece nebudu utíkat, ještě bych ztratila pantoflíky. Co potom, že? Kdyby to prasklo. Místo toho sebevědomá dáma, nebylo to lepší? Nedalo se nevšimnout toho, jak se chlapi na zastávce očima snaží pozvednout lem mých šatů. Tak jsem se vždy natočila a trochu zadečkem zavlnila. Jak krásné je být holkou! Při nastupování mi pánové dávali přednost a dokonce mě jeden mladík pustil sednout. Přijala jsem to jako samozřejmost a dala si jednu nohu přes druhou. Sebevědomě jsem pak pohupovala střevíčkem na špičce nohy. Mé dlouhé nohy musely trčet trochu do uličky a tak nade mnou celou cestu nebylo prázdno. Mé sebevědomí rostlo stále víc. Při výstupu jsem se o toho mladíka lehce otřela a usmála se na něj. Evidentně jej to potěšilo, byť pěkně zčervenal. No a pak už honem domů za Františkem. Jsem přece jeho bezva holka.
