Andrea - zrození - 1.díl - Andrea Dessel
Konečně je pátek odpoledne. Měl jsem za sebou náročný týden plný schůzek a stresu. Těšil jsem se domů a na příjemně strávenou sobotu a neděli. Do bytu v Bohnicích, kde bydlím, jsem dorazil v podvečer. Pustil jsem si PC a na něm svůj oblíbený seriál The Big Bang Theory. Ten mě vždy dostane ze všeho. Pohodlně jsem se usadil a sledoval jsem Sheldna a ostatní účastníky. Úplné pohodě však stále něco chybělo. Nejspíše by měla dorazit Andrea .
Andrea je moje alter ego. Vždy mě přitahovali atraktivní ženy, ale v jejich přítomnosti jsem se cítil trochu nesvůj. Moje sebevědomí není zrovna nejvyšší a oslovit dívku, která se mě libí je úkol nad moje síly. Je pravda, že několikrát se mě to povedlo a zažil jsem pár románků, které stáli za to, ale v současnosti jsem však sám. Je to již delší dobu a o opět jsem tedy popustil svou představivost a ptal jsem se sám sebe jaké by to bylo vystupovat jako žena. Být oblečen do dámského včetně spodního prádla a vyjít si na procházku v doprovodu skutečné ženy. Fantazie, která se nikdy neuskutečnila, ale která je neustále v mé hlavě pevně usazena a neodbytně se připomíná.
Po chvíli vstávám a jdu si napustit vanu. Voda je příjemně teplá a já se do ní ponořím. Veškeré napětí je pryč. Beru do ruky holící pěnu a holící strojek. Pěnu důkladně nanesu na své nohy a začnu si je holit. Depilátor, který jsem si k tomu pořídil použít nemohu, protože je to již pár týdnů kdy jsem si holil nohy a chloupky jsou delší. Po půl hodině pečlivé práce jsou nohy hladké a bez jediného říznutí od žiletky. Stejně tak jsem si oholil podpaždí a najednou se cítím čistější. Ještě zbývá oholit obličej. Vousy mě naštěstí nerostou rychle ale přesto rostou, Make up dokáže zázraky, ale neoholené strniště přeci jen nezakryje a já chci vypadat jako dívka. Když jsem byl spokojen odešel jsem do svého pokoje a začal jsem si připravovat oblečení, které si Andrea dnes vezme na sebe. Z šuplíku jsem vytáhla černé krajkové tanga, černou krajkovou podprsenku. Pro dnešek jsem si vybrala černé samodržící silonky, červenou saténovou sukni nad kolena s rozparkem na zadní straně, černou košili s lehkým výstřihem do V a červené lodičky, které mají 3 cm vysokou platformu s jehlovým podpatkem vysokým 13 cm . Andrea je blondýnka takže jsem si připravila blonďatou paruku, která končí pod lopatky. Jako doplněk jsem zvolila černé náušnice ve tvaru kapky a černý náhrdelník sestavený z kamínků, které těsně obepínají krk a do výstřihu spouští tři decentní pramínky černých kamínku zavěšených na obloucích náhrdelníku.
Oblékám si svá černá tanga a černou krajkovou podprsenku do níž tvaruji ňadra, která nejsou ani velká ani malá, ale přesně tak akorát jak mě vyhovují. Připravuji si zrcadlo, vytahuji si své šminky a začínám se líčit. Make upem se snažím překrýt svá tmavá místa pod nosem a na bradě kde mě normálně raší vousy. Pustila jsem si k tomu svůj vlastní mix, který mám uložený na mixcloudu ještě z doby kdy jsem jezdila hrát na párty. Trvá to dlouho, než jsem spokojena s tím, jak vypadá můj make up a znovu přemýšlím nad tím, že bych někdy měla navštívit profesionály. Jednak abych byla profesionálně nalíčena a také abych se s nimi mohla poradit jak na to. Když jsem spokojena s tím jak vypadá můj obličej beru do ruky oční stíny. Pro dnešek jsem si vybrala fialové. Pomalu a pečlivě je nanáším na obě víčka dokud nevypadají perfektně . Pak vezmu řasenku a pomalu nanáším na řasy jednu vrstvu za druhou dokud nejsou uhlově černé . Teď by měly přijít na řadu linky. Vím, že to bude opět marná snaha, ale přeci jen to zkusím. Po několika pokusech toho nechám a jsem zklamaná, že se mě to opět nedaří. Stále nemohu přijít jak na to. Červenou tužkou lemuji své rty a následně přijde na řadu rtěnka. Rtěnku nanáším na své rty dokud nejsou smyslné a rudé. Konečně jsem namalovaná tak jak se mě to líbí.
Odkládám svou sadu štětců, které používám na malování a jdu se obléci. Na nohy přijdou černé samodržící punčochy. Jsou jemné a pomalu kloužou po mých hladce oholených nohách, kde není jediný chloupek, který by kazil jejich vzhled. Krajkový lem punčoch pevně obejme má stehna a punčochy perfektně drží a zvýrazňují mé dlouhé nohy. Dále si oblékám černou košili s dlouhými rukávy do kterých vklouznou má ruce. Pomalu si od spodu zapínám knoflíky až přes svá dokonalá ňadra. Natahuji si sukni a zapínám si ji vzadu na zip a knoflík. Košili způsobně zastrčím pod sukni. Do poutek v sukni zasunuji černý širší pásek, který vypadá elegantně. Nakonec mé nohy vplují do lodiček, které sedí na noze naprosto úžasně . I bez bot měřím přibližně 175 cm a k této výšce asi tak vysoké podpatky nepatří , ale já je prostě miluji . Mám ráda jejich klapot na chodníku a líbí se mi ten pocit když je mám obuté. Cítím se jako dáma, kterou chci být. Beru náušnice a náhrdelník. Vše kontroluji v zrcadle a vypadá to dobře . Nakonec si pod síťku na vlasy schovám své krátké hnědé vlasy a vezmu si paruku. Vlasy, které teď mám, jsou blond a padají mě na záda jako zlatý vodopád. Ofina je zastřižena rovně a ohraničuje obličej.
A konečně přišla úleva. To jsem já. Konečně vypadám tak jak bych si to vždy přála. Oblékání a malování jako vždy zabralo spoustu času a venku je již tma. Vždy mě to táhlo ven, ale obavy z toho že někdo pozná , že nejsem žena mě vždy udržely doma . Dneska to ale je jiné. Cítím se dobře a rychlím pohledem z okna zjišťuji, že venku je téměř pusto. Protože je léto tak i přes pokročilý čas je příjemně teplo, Beru si svou lakovanou, černou kabelku, která je přes rameno a ramenný popruh má zdobený zlatým řetízkem. Dovnitř ukládám co bych mohla potřebovat. Rtěnku, řasenku, pudr se zrcátkem a klíče od bytu. Poprvé vyrážím ven. Zabouchnu za sebou dveře od bytu a přivolám výtah. Když do něj nastoupím ještě naposled se zkontroluji v zrcadle, které nahrazuje celou zadní stranu výtahu. Ze zrcadla na mě hledí nádherná blondýnka s podpatky, která si vyrazila se pobavit. Venku pofukuje příjemný větřík, který si pohrává s mými vlasy a jemně hladí po nohách . Do nočního ticha se rozléhá klapot mých podpatků a já si to užívám. Neodvažuji se však nikam daleko a po 30 minutách jsem zpět doma. A říkám si, že to musím ještě zopakovat a nebát se vyrazit za bílého dne do města. S těmito myšlenkami usínám a je mě fajn.
