Andrea – výstava – Andrea Dessel
Pokračování příběhu Stěhování
„ Nechceš jít v sobotu na výstavu ?“ Zeptala se jednou Lucie .
„ Můžeme, dlouho jsem na žádné nebyla. A co to je za výstavu ? „ odpověděla jsem .
„ Nech se překvapit“
„ Co to zase na mě připravuješ“
„ Uvidíš“ odpověděla Lucie a už se o tom nechtěla dál bavit .
Týden probíhal vcelku v klidu až přišla sobota . Ráno jsme vstaly , dali si snídani a začali se připravovat na výstavu.
„ Počkej „ řekla Lucie „ mám pro tebe připravené nějaké oblečení a byla by jsem ráda aby sis ho oblékla „
„ Tak ukaž co máš. Doufám ,že tam není zas tak krátká sukně jako na výstavě v Brně „
Lucie se usmála a začala pomalu vyndávat věci. Jako první vyndala černé kožené kozačky na hodně tenkém jehlovém podpatku vysokém asi 13 cm a 2 cm platformě. Kozačky měli pěknou červenou podrážku . Pokračovala klasickýma černýma samodržícíma punčochama. Pak vyndala korzet se zavazováním vzadu. Následovala úzká černá saténová sukně, která měla vzadu rozparek , který měl zavazováni na mašli .Sukně končila těsně nad koleny a protože byla opravdu úzká nutila při chůzi dělat jen drobné krůčky . Nakonec vyndala červenou saténovou halenku .
„ Připravila jsem ti na dnešek tenhle korzet aby jsi měla pěkně vytvarovanou postavu. Tak se ke mně otoč zády a jí ti ho pořádně zašněruju „
Otočila jsem se tedy k Lucii zády a vzali si na sebe korzet. Lucie ho začala pomalu utahovat až jak to šlo . Začala jsem cítit , že mám určité potíže s tím se nadechnout. Říkala jsem si, že to je asi jen o zvyk . Když Lucie skončila tak mě korzet vytvaroval tělo do nádherných křivek a zároveň i zpevnil . Měla jsem velké potíže s tím abych se mohla bez problémů předklonit nebo ohnout. Tak jsem si sedla a natáhla si punčochy. Potom jsem si sedla k zrcadlu , ale šminek se zase chopila Lucie a začala mě malovat . Tentokrát použila třpytivě modré oční stíny, černé linky, které protáhla více do stran. Černá řasenka již byla samozřejmostí . Vše završila červenou rtěnkou . Vzala jsem si svou velice oblíbenou blond paruku s dlouhými vlasy až na záda . Pak následovala červená halenka, sukně a nakonec kozačky, které mě dobře seděli a těsně obepínali lýtko. Trochu jsem měla strach jestli na takovém jehlovém podpatku nebudu mít problém s chůzí, ale bylo to v pořádku .
Pak se oblékla Lucie. Vzala si modrou přiléhavou sukni ke kolenu a s rozparkem na boku. Tělové punčochy , lodičky na 12cm podpatku a elegantní růžovou halenku . Namalovala se a vyrazili jsme . Když jsme dorazili na místo konání výstavy tak to vypadalo jako by ještě nebyla otevřena .Lucie vzala mobilní telefon a někam volala. Za chvíli se otevřeli dveře a my jsme vstoupily . Prošli jsme krátkou chodbou a pak jsme se ocitli v místnosti kde byli prázdné podstavce a ke každému vedli asi tři schody
. Trochu jsem znejistěla a otočila se směrem k Lucii a chtěla se zeptat co se děje. Lucie mě však předběhla a vedla mě k jednomu z podstavců . Vystoupili jsme na něj a Lucie si stoupla čelem ke mně a vzala mě za ruce . Dlouze mě políbila . Než jsem se však stačila vzpamatovat tak jsem měla na rukou okolo zápěstí kožená pouta a Lucie mě zvedla ruce nad hlavu a obě ruce mě připoutala k tyči , která mezitím sjela odnikud . Najednou jsme stála sama na podstavci s rukama připoutanýma ke koncům tyče a s zdviženýma nad hlavou .
„ Co to děláš ?“ Zeptala jsem se .
„ Zapomněla jsem ti říct Andreo, že budeš na této výstavě exponát.“
S těmito slovy vzala do ruky provaz , který ležel opodál a svázala mě kotníky těsně k sobě. Dalším provazem mě svázala nohy těsně pod koleny a nakonec stejným způsobem i těsně nad koleny. Když byla hotova sestoupila z podstavce dolu a rozsvítil se reflektor , který mě osvětloval . Ještě jsem si všimla , že před mě postavila cedulku s nápisem „ nedotýkejte se prosím vystaveného exponátu“ . Tak jsem tam stála neschopna pohybu a všem na očích. Lucie se ke mně naklonila a do ucha mě pošeptala .
“ Budu sedět tamhle na baru tak si to užij a buď hodná“
Než jsem se zmohla na jakoukoli reakci byla Lucie pryč. Postupně se začali zaplňovat i ostatní podstavce a nakonec přišly i návštěvníci výstavy . Pomalu procházeli okolo a prohlíželi si mě. Někteří si mě fotografovali , jiní natáčeli na video a občas si se mnou dokonce i někdo udělal selfi . Byla jsem proti tomu úplně bezmocná a nemohla jsem dělat vůbec nic . Občas jsem se podívala směrem k baru a viděla jsem jak se Lucie baví s nějakými lidmi. Párkrát se podíval a mým směrem a usmála se. Několikrát během hovoru i na mě ukazovali .
Během poledne za mnou přišla a řekla.
„Vedeš si dobře Andrejko , ale je na čase změnit postoj“
„ To ti nezapomenu“ odpověděla jsem a snažila se udržet si určitou důstojnost .
„ Ale no tak vždyť se ti to líbí“
Odpověděla Lucie a během toho mě rozvazovala nohy a ruce. Když jsem byla volná tak jsem chtěla jít pryč , ale Lucie mě prudce zastavila a posadila mě na židli , kterou přisunula za mě . Ruce mě dala za záda přes opěradlo židle a opět mi je svázala . Nohy mě za kotníky přivázala k nohám židle a nakonec provlíkla provaz od zápěstím rukou spodkem židle až k nohám a tak je spojila .
„ Vypadáš úžasně“ a s těmito slovy opět odešla pryč .
Seděla jsme na židli opřena o její opěradlo a neschopna jakéhokoli pohybu. Okolo mě stále procházeli návštěvníci a prohlíželi si mě. Někteří se zastavili i na docela dlouhou dobu . Tak to šlo až do večera. Nakonec zde již nikdo nebyl a Lucie přišla ke mně. Pochopila jsem , že je konec výstavy. Lucie mě rozvázala a řekla .
„ Byla jsi super zlato. Teď pojedeme domu“
Vzala mě za ruku a odvedla mě do auta. Nasedli jsme a jeli jsme domu. Když jsme přijeli tak jsem se zeptala .
„ Můžeš mě říct co to mělo znamenat ?“
„ Když jsme se posledně bavili o intimních věcech tak jsem ti říkala , že jsem dominantní a ty jsi se přiznala , že jsi spíš submisivní .Taky jsem ti říkala, že si ráda hraju. Přiznej , že se ti to líbilo“
Lucie měla pravdu . I přes to , že jsem měla smíšené pocity spíš převládaly ty pozitivní, ale nechtěla jsem se tak snadno vzdát .
„ Opravdu si myslíš , že se mě to líbilo ? Vážně ?“ zeptala jsem se znovu .
„ Ano myslím a byla jsi dobrá. Dokonce se mě někteří účastníci ptaly zda si tě nemohou na víkend vypůjčit.“
Myslela jsem , že špatně slyším. Vrhla jsem na Lucii ledový pohled. Asi byl opravdu hodně přísný, protože Lucie rychle dodala .
„ Neboj se řekla jsem , že ne. To bych ti nikdy neudělala. Vím jaké jsou hranice“
Trochu jsem se uklidnila a nakonec jsem přiznala, že se mě to opravdu líbilo . Zároveň jsem však dodala tajemným hlasem.
„ Počkej až si pohraju já s tebou „
Lucie se usmála , objala mě a pošeptala mi
„ mám tě ráda Andrejko „
„ Já tebe taky „ odpověděla jsem .
