Alergie na Slunce - Learita

23.03.2022 23:47

Probudil jsem se v noci, protože mě svědil hrudník. Pár krát jsem si ho poškrábal, ale moc to nepomáhalo. Sice jsem usnul, ale o to větší šok mě čekal ráno. Po svědění už nebyla ani stopa, avšak mé poprsí bylo nateklé. Chvíli jsem uvažoval, že to nahlásím profesorce, ale nakonec jsem se rozhodl vydržet. Odpoledne jsme se vraceli z výletu domu a až na nepříjemný pocit, že si toho někdo všimne, mi nebylo nijak divně.

Bohužel mé poprsí nesplaskávalo, a tak jsem následující den v pondělí došel k doktorce. Ta se mě ptala, co všechno jsem dělal před tím, a tak jsem ji vyprávěl, jak jsme byli navštívit hrad Kost, a potom jsme blbli u rybníka. Nechápal jsem, jak by to mohlo pomoc v diagnóze, leč jsem se mýlil. Doktorka nejdřív chodila kolem horké kaše, že zatím jenom o tomto problému slyšela, nakonec jsem se však dozvěděl, že se jedná o alergii na sluníčko. Předepsala mi nějaký ochranný krém, nicméně mi doporučila, abych se Slunci moc nevystavoval. Pro mě hotová tragédie. Blížilo se léto a měl jsem podle ní trčet doma! Rozhodl jsem se, že ji dokážu, že nemá pravdu a strávil odpoledne opalováním na lehátku na zahradě. S mým poprsím se nic nestalo a já slavil dočasné krátké vítězství. Přišla noc a s ní i známé svědění. Dodatečně jsem se namazal ochranným krémem, ale nepomáhalo to.

Ráno bylo pro mě krušné. Moje hruď už nebyla nateklá. Já měl přímo malá prsa a ženská! Žádné svaly, ale tuk! Zakryl jsem je volnějším tričkem a vyrazil do školy. Nechtěl jsem však vzdát svůj boj a odpoledne jsem zkusil použít ochranný krém před sluněním. Opět jsem strávil na odpoledním slunci dvě hodiny a večer jsem pak nemohl nervozitou usnout. Zabral jsem až po dvou hodinách a tak se stalo, že jsem se probudil až ráno. Měl jsem radost, že žádné svědění nebylo, ale jen do té doby než jsem se podíval na svá prsa. Dvojky! Dvojky! Rezonovalo mi myslí. I některé spolužačky by mi je záviděly. Krém sice zamezil svědění, ale ne růstu mého poprsí.

Znovu jsem navštívil doktorku. Docela mě příjemně překvapila, když mi oznámila, že se snažila něco o této nemoci zjistit. Vyskytovala se jen v pubertě a spíš u kluků. Někdy to byla záležitost jen jednoho roku, někdy několika let. Nicméně se mě snažila uklidnit, že se vše vrátí do původního stavu. Rozhodl jsem se ji tedy znejistit a ukázal ji své poprsí. Její reakce stála za to: „Co si proboha dělal?“ Popsal jsem ji mé uplynulé dvě odpoledne a doktorka mi důrazně doporučila, abych si svůj hrudník zakrýval, že zde asi žádný ochranný krém nepomůže. Slíbila mi ještě, že se pokusí zjistit další informace.

 

V pátek jsme dostávali vysvědčení a já byl rád, že si za chvíli budu moc orazit a nebudu se muset pořád hlídat, zda není vidět něco, co nemá. Doma mě kromě pochvaly od rodičů čekal i email od doktorky. Měla spíše negativní zprávy. Jedinou ochranou bylo opravdu nevystavování se slunečním paprskům a splaskávání mělo probíhat pomalu. V průměru jedno číslo za týden až dva týdny. Zato růst byl velmi rychlý. Doktorka mě varovala, abych nezkoušel žádné klukoviny, že z některých velikostí už není úplného návratu zpět. A že třeba z pětek by mi mohly zůstat trvalé jedničky. Nakonec připojila fotku jedné pornoherečky s balónovým poprsím. Existoval totiž bod zlomu, kdy už se poprsí ani nezmenšilo. Vědci došli k závěru, že je to někde mezi šestkami a sedmičkami. No určitě jsem to nechtěl zkoušet. Podíval jsem se znovu na obrázek pornoherečky. Vypadala jakoby měla zakázané polypropylénové implantáty, i když jak jsem na webu zjistil, stále tuto variantu popírala a tvrdila, že její ňadra jsou přírodní.

Rodiče si v uplynulých dnech všimli, že se jim straním, a tak za mnou přišli, aby zjistili, co se děje. Trochu stydlivě jsem jim přiznal, jaký mám problém a nakonec jsem jim ho i ukázal. Rodiče pak odešli a já přes dveře slyšel, jak se o něčem radí a pak někomu volají. Když se vrátili, tak mi navrhli, abych na prázdniny odjel k tetě Martě, což byla vlastně teta táty. Měl jsem se tam jet vyléčit. Jen jsem nechápal, proč bych měl jet na celé prázdniny, když podle doktorky by měly stačit dva týdny, abych měl klukovský hrudník zpět. Rodiče mi však řekli, že je to na mě a že se můžu rozhodnout jak dlouho tam budu podle toho jak se mi tam bude líbit. K tetě Martě jsme jezdívali každé prázdniny na jeden víkend a rodiče mi hned připomněli poslední návštěvu, kdy u ní byla i její vnučka Miluška, která byla stejně stará jako já. I ona měla u tety trávit většinu prázdnin a já se hned začal těšit, že ji znovu uvidím.

 

Druhý den jsem se sbalil a vyrazil s rodiči do jedné středočeské vesničky, na jejímž vzdáleném kraji stál u lesa baráček se stodolou a malým sadem. Zatímco si rodiče povídali nad bábovkou a kafem, já usrkával limonádu a toužebně se díval, jak se opodál napouští bazén. Další den měla přijet Miluška, a tak byl taťka poprosen, aby ho pro nás připravil. Nechápal jsem, proč mě chtějí takhle mučit. Přišlo mi, že tetě nic neřekli. Večer, když rodiče odjeli, tak už byl bazén plný vody. Bylo mi nabídnuto, ať si ho vyzkouším, ale vymluvil jsem se, že je voda studená a že si počkám až ji sluníčko ohřeje.

Dle předpovědi mělo být jasno celý týden a i podle delšího výhledu nás čekalo horké léto, takže nebylo divu, když následující den po výborné svíčkové, bylo koupání v bazénu opět na stole. Musel jsem s pravdou ven. Bylo mi navrženo, ať si vezmu tričko, ale koupání v něm jsem nesnášel.

„Tak v tom případě zbývá jediné.“ řekla teta a pro něco odešla. Když se vrátila, přinesla dvoje plavky. Jednodílné růžové a tyrkysové bikini.

„Ale to jsou dívčí plavky!“

„A záleží na tom? Kdo tě tady uvidí?“

Byla pravda, že kdyby mě chtěl někdo vidět, musel by si vzít dalekohled.

„A nemáš tam nějaké černé?“

„Bohužel. Tohle je jediné, co ti mohu nabídnout.“

Vlastně jsem neměl vůbec na výběr, protože jsem růžovou zavrhl hned jak jsem ji uviděl. Vzal jsem tedy bikini a šel jsem si je obléct do vedlejší místnosti. Spodek se moc nelišil od běžných pánských plavek, zato vrchní díl byl spletenec košíčků a šňůrek. Trvalo mi chvíli než jsem přišel na to, že jedny šňůrky se uvazují za krkem a druhé na zádech. S mýma nešikovnýma rukama to byl boj, ale nakonec se povedlo a já si všiml zrcadla. Kdybych se díval jen od krku dolu, tak bych až na bouli v rozkroku nepoznal, že jsem kluk. Tělo jsem měl útlé a prsa z něj vyloženě vyčnívala. Navíc k dívčí postavě přispívalo i mé ještě nevýrazné ochlupení. Trochu stydlivě jsem předstoupil před tetu, která mě však pochválila, že mi to sluší. Vyšel jsem ven a všiml si, že se látka plavek leskne. To už jsem však byl natěšený do bazénu. Ve skrytu duše jsem se obával, zda ten kus látky pomůže zabránit růstu, ale to jsem mohl zjistit až v noci.

Celé odpoledne jsem trávil střídavě ve vodě a na dece. Úplně jsem zapomněl, že má přijet Miluška, a když se objevila její rodina s autem ve dvoře, tak už nebyla možnost úniku a narychlo jsem skočil do bazénu, abych se aspoň trochu schoval. Na dálku jsem pozdravil a po chvílí s úzkostí sledoval Milušku, jak vychází ve svých bikinách, aby se ke mně přidala. V tu chvíli jsem se vyloženě tiskl k hraně bazénu. A při našem seznamování jsem se i trochu zakoktal. Ničeho si nevšimla, dokud nevlezla do bazénu a neotočila se.

„Ty máš bikini?“ zeptala se mě nahlas.

Rychle jsem ji prstem na rtech naznačil, aby byla potichu, že nemám zájem, aby to věděli i její rodiče. Musel jsem se při tom děsně červenat.

„Proč?“

„Protože mám alergii.“

„A jakou?“ připadal jsem si jako by mě zpovídalo malé dítě, které přesně míří tam, na co nechci odpovídat.

„Kožní.“

„A to ji máš na prsou?“

„Ano.“

„A jak se to projevuje?“

S delším zaváháním jsem se díval do vody a připustil. „Rostou mi prsa, když jsem na sluníčku.“

„Opravdu? Ty máš prsa? Ukaž!“

Nechtělo se mi. Vypadala však odhodlaně, že by si došla i šáhnout, kdybych se nevynořil.

„Ty máš větší prsa než já!“

Chtěl jsem využít situace a trochu si rýpl: „Závidíš, viď!“

„Samozřejmě. Víš jak by na mě letěli kluci?“

Při představě, že jsem středem zájmu já, mi bylo ouvej. Miluška si toho všimla: „Ale no tak. Nač ten smutek. Copak ti už takhle zůstanou?“

„Ne. Během dvou týdnů by měly být pryč.“

„Tak vidíš. Já se ti rozhodně smát nebudu. Už jsem se ti přiznala, že ti závidím.“

„A to ti nevadí, že jsem tu v bikinách?“

„A proč by mělo? Přece po tobě nemůžu chtít, aby si se koupal nahoře bez a měl za chvíli místo prsou balóny. Jak rychle ti vlastně rostou?“

„Docela dost. Tohle jsem si vysloužil za 3 dny.“

Miluška se mi na ně beze slov uznale dívala. V reakci jsem si své pahorky zakryl a ona hned řekla: „Vidím, že ti není příjemné se o tom bavit, tak pojďme změnit téma. Jaké bylo vízo?“

 

A Miluška skutečně začala ignorovat fakt, že mám prsa, a já si mezitím zvykl na bikini natolik, že jsem v nich trávil celé dny a až večer jsem se převlékal do mého oblečení, abych zase po ránu přešel do spoře oděného stavu. Vedra byla neskutečná a v bikinách mi bylo příjemně. Chodil jsem v nich po celé zahradě, sekal jsem s nimi trávu a nebo trhal rybíz na koláč.

Po týdnu jsem si už mohl být jistý, že mi dvojdílné plavky pomáhají a že zvětšení není trvalé. Začínal jsem mít zase chlapecký hrudník, který byl zvláštní akorát tím, že měl bílá místa od plavek. Nedovedl jsem si představit, že by ho někdo takhle viděl. Z mého rozjímání mě vytrhla Miluška, která mě uklidnila, že do Vánoc nic poznat nebude, a že jestli tomu chci trochu pomoc, tak ať se s ní jdu opalovat nahoře bez.

„Copak ty nevíš, co se stane?“, zeptal jsem se s obavou.

„Právě že vím. Zajímalo by mě, jak by si vypadal ještě s většími prsy. Sám si poznal, že se celkem rychle zmenší. Vždyť ti splaskly téměř o dvě velikosti za týden. I kdyby si měl pětky, tak je můžeš mít ještě měsíc než je necháš před školou zmizet.“

Nechal jsem se přemluvit a během čtyř dní měl trojky. Teta to zpočátku přecházela mlčením, ale pak najednou otočila, že to takhle dál nejde, že taková prsa už potřebují podporu. Takže kromě bikin jsem dostal i dvě bílé krajkové podprsenky na večer. Miluška však přišla s dalším nápadem.

„Teto, co kdybychom z něj udělali holku?“

„Jak to myslíš?“ ozval jsem se.

„Jako, že by si nosil jen dívčí oblečení, líčil by ses a musel by si i vystupovat jako holka. Vybrali bychom ti i nějaké dívčí jméno.“

Hned se toho chytla i teta: „To je dobrý nápad.“ Otočila se ke mně: „Když si vyzkoušíš, jaké to je, lépe nám ženám porozumíš, a s takovou zkušeností si jistě najdeš holku, s kterou budeš chtít strávit celý život...“

„Ale...“ snažil jsem se vstřebat, co se po mě vlastně chce.

„Slibuji, že tě nepoznají ani rodiče,“ snažila se mě přemluvit teta.

„A co když přijedou na návštěvu?“

„Toho se nemusíš bát. Tvůj táta už tu takhle jedno léto strávil a sám víš, jak to tvým rodičům klape.“

„Cože? Můj táta?“

„Ano.“ Začínal jsem mít pocit, že je to dobře promyšlený plán. Sám jsem musel uznat, že na to postavu mám a že přece nejsem takový srab, abych to nezvládl.

Souhlasil jsem. V tu chvíli se přede mnou jako zázrakem objevila skříň plná dívčího oblečení.

„No budeme ti muset něco dokoupit. Přece jen je to už víc jak dvacet let a některé modely značně zastaraly.“

A zatímco teta přebírala, co by se ještě dalo použít a co už ne, tak mě Miluška odvedla k sobě do pokoje, abych poznal, že být dívkou není jen o tom obléknout se do dámského.

 

Když jsem vešel k ní do pokoje, ihned jsem si všiml vůně, která prostupovala jinak všední pokoj. Kromě pár plyšáků a kosmetiky ani nebylo poznat, že v pokoji bydlí holka. Přece jen teta měla dva syny a podle toho jejich pokoje vypadaly, i když už v nich dávno nebydleli..

Miluška se začala prohrabávat svou kosmetikou, když se najednou otočila a dívala se na mé nohy. Vrátila se ke mně u dveří, aby rozsvítila.

„V šeru to není moc poznat, ale když rozsvítím, tak ty chloupky na nohách jsou vidět.“

Došlo mi, co má na mysli, a začal jsem se bránit, že tohle opravdu není nutné. „Vždyť jsem se ještě ani neholil na tvářích a rovnou si mám holit nohy?“

„Ale na tvářích nic nemáš, zatímco na nohách ano.“

Podíval jsem se na oplátku na ni. Její nohy byly v teplácích, přesto jsem nepochyboval, že budu mít trefnou poznámku: „A ty se snad holíš?“

„Ano. Tak jako všechny holky v naší třídě. Snad sis nemyslel, že se holení týká jen starších, které randí o sto šest. Prostě chlupy nejsou v módě. Vždyť nejsme opice. I ta nejzaostalejší spolužačka, která donedávna nepoužívala deodorant, to pochopila.“

„Však budu jen tady a maximálně půjdeme na procházku do lesa. A když vyrazíme ven, tak si mohu vzít kalhoty.“

„V těchto vedrech ti rozhodně nebude, co závidět. Jestli se bojíš, že se ti někdo pak bude smát, že nemáš chlupy, tak se nemusíš bát. Sám se budeš divit, jak rychle ty potvůrky rostou. Jestli se dnes odhodláš k depilaci, tak mi věř, že si to budeš muset ještě nejednou zopakovat. Do konce prázdnin je pořád daleko.“

Chvíli jsem se díval, jak drží v rukách nějakou tubu a holící strojek. Nakonec jsem si oboje vzal a odešel do koupelny. Miluška na mě ještě křikla, ať holím po směru růstu chloupků.

Nikdy předtím jsem si nevšiml, jak jsou mé nohy velké, jak rozlehlá je to plocha. V duchu jsem si říkal, že jsem měl Milušku požádat o pomoc a ne se takhle dobrovolně mučit. Když jsem byl hotový, tak jsem využil toho, že už je večer, a osprchoval se. Mé mokré nohy se poté pěkně leskly. Bylo zvláštní být bez chlupů. Pohyby osuškou jsem vnímal úplně jinak, byla najednou drsnější až nepříjemná. Možná to však bylo jen z podráždění mé kůže.

Vrátil jsem se k Milušce už v pyžamu. Opět jsem cítil látku nohavic, jak mi klouže po nohách a já si jen přál, aby látka pyžama byla stejně hladká jako moje kůže na nohách a aby mě zbytečně nedráždila.

Jak jsem rychle zjistil, měl jsem za sebou teprve první krok. Naštěstí s těmi dalšími mi už pomáhala Miluška. Jako další mě čekala manikúra a pedikúra. Pilníkem zabrousila mé nehty do oblých tvarů, zatlačila kůžičku kolem nehtů a následovně z nějakého důvodu použila nejdříve bezbarvý lak a pak až teprve barevný, lehce narůžovělý. Jak sama řekla, pro dívku našeho věku je potřeba decentní líčení. Pro mě to však byl velký skok. Přišlo mi, že mé nehty úplně září, ale asi to bylo jen tím, jak se leskly.

Možná jsem byl omámen výpary, ale začala se mi ta hra na holku líbit a ani mi nevadilo, že mi Miluška protrhala obočí, aby bylo oddělené a krásně zaoblené. Poté mi popřála dobrou noc a že budeme pokračovat zítra. Přece jen už bylo dost pozdě. Popřál jsem ji hezké sny a vyšel na chodbu. Můj pokoj byl naproti na pět kroků, takže jsem si ani nerozsvěcel a snažil se nahmatat kliku. Avšak mě zarazilo, že na ni něco bylo. Když jsem rozsvítil, zjistil jsem, že je na klice zavěšené ramínko a na něm přeložená fialová noční košilka.

Rychle jsem s ní zaplul do svého pokoje a zvědavě si ji oblékl. Noční košilka byla z bavlny a sahala mi lehce nad kolena. Měla krátké rukávy a kulatý výstřih, který mi odhaloval hruď a prsní žlábek. Látka košilky byla mým poprsím opravdu zvednutá a tak se mě vepředu už nikde níže nedotýkala. Zhasl jsem a otevřel okno, abych prochladil od slunce vyhřátý pokoj. Chladivý vzduch mi přejel po odhalených místech a především na oholených nohách byl výrazný. Nebyla mi zima, léto bylo opravdu teplé a já jen v noční košilce zalehl do postele. Po všech těch zážitcích pro mě nebylo jednoduché usnout.

 

Ráno bych vyspával až do oběda, kdyby mě nevzbudila teta, abych šel na snídani. Přitom mi nechala kopeček oblečení na skřínce u dveří. Na jeho vrcholu byly bavlněné kalhotky a bylo mi jasné, že jiné než dámské oblečení se v něm neskrývá. Potěšilo mě však, že v hromádce není ani jeden výrazný dívčí kousek a že by svým způsobem mohlo jít, v jiných barvách a střihu, o klučičí hadry. Na snídani jsem scházel v ležérním dívčím tričku a v šortkách bez nohavic.

Usedl jsem ke stolu a po otázce: „Tak jak ses nám Magdo vyspala?“ jsem se strachem otočil, že máme návštěvu a že mě uvidí v dámském. Až vzápětí mi došlo, že otázka směřovala na mne. Nastal další krok mé feminizace a já chápal, že je nutný, takže jsem se mu nebránil.

Odpověděl jsem slušně celou větou: „Dobře jsem se vyspal,“ ozvalo se Miluščino zakašlání, „tedy vyspala.“ Ihned mi však v mysli povstala otázka, kterou jsem musel říct nahlas: „Proč zrovna Magda?“ Podíval jsem se na tetu. „Na mě se nedívej. Nechala jsem Milušku, aby ti vybrala jméno.“

Můj pohled přešel k ní a ona se hned pustila do vysvětlování: „Vždycky jsem chtěla sestru a v mém snění se jmenovala Magda. Jsem ráda, že už snít nemusím“ a usmála se na mě. I když se při jedení nemá moc mluvit, tak jsem byl vyzpovídáván nebo spíš lépe řečeno trénován, abych reagoval na mé nové jméno a používal ženský rod. Chtělo to jen trochu cviku. Dostával jsem i další rady, že mám mluvit vyšším hlasem a pomaleji. A za chvíli jsem opravdu nemluvil já, ale dívka Magda.

Miluška mě pak odvedla se slovy, že mi chce něco ukázat, do obývacího pokoje, kde bylo velké zrcadlo. Přistoupila k němu a knihou zakryla odraz mého obličeje. Následovně se zeptala: „Je to holka nebo kluk?“ Věděl jsem, že to jsem já, ale mé tělo až po krk vypadalo jako dívčí, dokonce až ženské, podle toho jak bylo vyzrálé na hrudi. Odpověděl jsem, že vidím holku.

„Správně.“ Miluška odkryla můj obličej. „Takže nám už zbývá jen maličkost. Nalíčím tě tak, že už nikdo nebude hádat, že jsi kluk.“

Odešel jsem s ní do jejího pokoje, abychom dokončili mou proměnu. Nejdříve mi upravila vlasy. Vzala tužidlo a fén, aby dodala mým krátkým vlasům objem a postříkala je lakem. Aby ještě více zjemnila můj účes, tak mi do vlasů dala dvě růžové sponky. Když mě pak ještě nalíčila, nanesla rtěnku a řasenku, tak už jsem byl opravdu dívkou od hlavy až k patě. Miluška mě nechala chvíli o samotě, abych se prohlédl. Svou krásou jsem byl tak oslněn, že jsem skoro až litoval, že jsem se narodil jako kluk a takovéhle malichernosti jsou pro mě nepřípustné.

Z mého rozjímání mě vyrušila teta: „Magdo, pojď dolu, jedeme do města!“ Úzkostí jsem polkl a seběhl dolu. „To přece nejde, jsem teprve holka jeden den. Co když mě někdo pozná?“

Miluška mě však usadila: „A ty se snad v zrcadle poznáváš?“ Měla pravdu, ale přesto to pro mě byl příliš velký krok. „Přece bych se tě nesnažila takhle vyparádit pro nic za nic,“ dodala Miluška a teta se k ní přidala: „Správně, byla by to škoda se neukázat světu. Dojdi se převléknout. V tomhle do města nemůžeš. Musíš vypadat jako dáma. Ve svém pokoji máš šaty. Miluška ti pomůže je obléct.“

Když jsem vešel do svého pokoje, uviděl jsem bílé šaty s květinovým vzorem plných barev. Spodní lem tvořila široká bílá krajka a vepředu se dal dekolt rozepnout, aby se daly šaty obléci a nezničili mi přitom můj účes a nezamazaly se od líčidel. Po dopnutí knoflíčku vznikal otvor, ve kterém byl vidět prsní žlábek. Miluška se rovněž došla převléknout, a když jsme se pak sešli dole u zrcadla, tak jsem si všiml další věci. Vypadal jsem starší. Možná to udělala Miluška schválně, ale přišlo mi, že jsem její starší sestra. Její líčení mi přidalo tak dva až tři roky, což by znamenalo, že bych měl mít nárok na občanku. Teta se na mě podívala: „Myslím, že nám dneska pro tebe poloviční lístek neprojde. To se nám teda prodražíš“ zasmála se teta: „avšak oproti ostatním útratám to bude jistě maličkost.“

 

Teta ještě ze skříně vyndala klobouky, abychom nedostaly úpal, a vydaly jsme se na autobus. Celou cestu na zastávku jsem trénoval ladný krok v sandálcích na nízkém 3cm podpatku a ještě jsem dostával rychlokurz dívčího chování. Především, abych si nezapomněl při sedání pod sebe uhladit sukni a pak u sebe držel kolena.

Jízda autobusem do města trvala necelou půl hodinku a od nádraží to již byl jen kousek do prvního obchůdku s oblečením. Během dne jsme jich navštívili několik. V těch menších mi bylo až nepříjemně, protože nám prodavačka věnovala většinou veškerou svou pozornost a já se bál, že odhalí mé tajemství. Naštěstí jsem se mohl vždy schovat do kabinky a v ní se v klidu převléknout. Za celý den jsem na sobě vyzkoušel hromadu rozličného ošacení a po závěrečné návštěvě kadeřnictví jsem se navracel nazpátek s dívčím na zrzavo obarveným účesem.

 

Následující dny jsem si velmi rychle zvykl na sukně a větší výstřihy, které v tehdejším parném létu přišly opravdu vhod. A když už se v polovině měsíce mělo počasí zkazit, v předstihu jsem si předzásobil poprsí do čtyřek. To už však byla jiná váha a já se rád vrátil po týdnu do příjemných trojek.

Holčičí léto uběhlo rychleji než ta předešlá. Na rozdíl od nich mám však opravdu nezapomenutelné vzpomínky a spoustu nových kamarádů. Zatímco předešlá léta jsem se místním dětem vyhýbal, tak tentokrát jsem poznal celou zdejší partu včetně Petra. S ním jsem se seznámil cestou z mé první výpravy do města. V skoro plném autobuse zbývaly tři místa a zatímco teta s Miluškou si sedly vedle babek, tak mě jako naschvál nechali volné místo u neznámého mladíka, kterým byl Petr. Když jsem pak opouštěl autobus, věděl jsem, že se za mnou dívá, a jak už jsem řekl, nebylo to naposledy, co jsme se viděli.

Bylo to zkrátka úžasné léto, které jsem si pak ještě jednou zopakoval. Pak už má alergie zmizela a já věděl, že vesnické partě ztrátu mého poprsí nevysvětlím. Sice jsem se pak ještě k tetě vracel, ale už ne na celé prázdniny. Jako Magda jsem mohl trávit čas jen s Miluškou. Jednou jsem si zkusil vycpat poprsí a zavítal mezi vesnickou partu, ale v blízkosti Petra bylo velké nebezpečí, že budu odhalen. Pravá prsa jsou pravá prsa a ty nejde ničím napodobit.